Den, kdy přilétají démoni, aneb jak se slaví Nový rok na Bali?

Veselé přivítání

Když jsem 30. března přistála na mezinárodním letišti na Bali, byla to má první cesta do země jihovýchodní Asie. Cestou do hotelu jsem míjela průvody rozradostněných a veselých Balijců, kteří skotačili a radovali se. Ulice byli plné plastikových obřích soch, které znázorňovaly příšery v nejrůznějších barvách a pózách. Každá z nich měla své číslo a cedulku, kde jsem se mohla dočíst, jak se příšera jmenuje a jakou má historii. S obrovským zavazadlem jsem si musela prorážet davy lidí, kteří se hrnuli okolo mě, abych se mohla dostat do hotelu.

Od lidí, které jsem míjela, jsem se dozvěděla, že se zítra na Bali slaví Nový rok Nyepi. Lámanou angličtinou se mi snažili vysvětlit, jestli vím o tom, že druhý den platí zákaz vycházení ven na ulici. Mé pocity byly smíšené, jelikož jsem se těšila, až se druhý den vykoupu v moři a budu moci začít objevovat krásy ostrova. Vůbec se mi nelíbila představa, že bych měla zůstat celý den zavřená na pokoji.

Zákaz vycházení na ulici

Když jsem dorazila na hotel, recepční mi hned vysvětlila, že bych si měla koupit jídlo na druhý den, pokud nechci zůstat o hladu. Zítra se na Bali nepracuje, obchody jsou zavřené, nikdo nevychází ven, nebude fungovat ani mezinárodní letiště a ulice bude hlídat policie. Od každého se očekává, že zůstane v tichosti doma bez ohledu na druh vyznání.

Byla jsem překvapená, protože by mě nikdy nenapadlo, že se Nový rok může slavit tak zvláštním a striktním způsobem. Hodila jsem batoh do pokoje a vyrazila na nákup potravin. Byl téměř večer a já neměla ponětí, kde by mohl být nejbližší obchod. Zároveň jsem doufala, že potkám někoho, kdo umí obstojně anglicky, aby mi mohl vysvětlit původ tak zvláštní tradice. Když jsem se prodírala ulicemi, zjistila jsem, že se bujará slavnost se přesunula na pláž.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Nový hinduistický rok

Balijci odnesli příšery na nosítkách až moři, kde za zvučného tance a zpěvu všechny sochy zapálili. Sledovala jsem obrovské několikametrové plameny, které šlehaly vysoko do vzduchu. Rituál byl doprovázen zpěvem a tancem nádherně tradičně oděných mužů a žen. Od nedaleko stojící skupinky mladých Australanů jsem se dozvěděla, že tradice oslav Nového hinduistického roku je rituál vymýtání zlých démonů a jako největší událost roku se dodržuje pouze na Bali.

Místní vyrábějí repliky démonů nazývané Ogo Ogo, kteří jsou opravdu pečlivě propracovaní a vydávají strašidelné zvuky. Celé ulice jsou plné průvodů. Muži a ženy se obléknou do nádherných krojů a tančí a hlučí. Na večer se démoni odnesou na pláž, kde se rituálně zapálí a popel se vysype do moře. Aby se zabránilo návratu zlých démonů na ostrov, lidé se zavřou ve svých domech. Ulice ztichnou a v noci nesmí svítit žádná světla. Démoni bloudí ulicemi a městem, a když zjistí, že ostrov je prázdný a vybydlený, tak ho opustí.

To je panečku něco docela jiného, než známe z Evropy, pomyslela jsem si. Chvíli jsem mlčky hleděla do ohně, než jsme se rozhodla pokračovat v hledání obchodu s potravinami. Když jsem dorazila vyčerpaná na hotel, recepční mi mezitím už zalepila okna kartonem, abych si v noci alespoň mohla rozsvítit lampičku. Jakmile přišla půlnoc, všechna světla zhasla a město se ponořilo do mrtvolného ticha. Dlouho jsem seděla po tmě na balkoně a koukala na neuvěřitelně jasnou oblohu a poslouchala zvuky noci. Celou dobu jsem přemáhala touhu vyjít ven do ulic a toulat se mrtvým městem. Co kdybych opravdu narazila na nějakého démona a přivolala tak zkázu na celý ostrov!