Dech beroucí sopka Bromo aneb Sopečný král v Indonésii

Téměř měsíc jsme pobývali na  Bali a Jávě, tomto exotickém místě na světě a obdivovali jsme překrásné smaragdové oceány s nádhernými plážemi, divoké džungle, rušná města, sirná jezera, spící, vyhaslé i aktivní sopky, úchvatnou přírodu i zvláštní zvyky místních obyvatel, kteří stále žijí v zajetí pro nás nepochopitelných zvyků, pověr a tradic.

Lidé jsou zde stále obklopeni bohy, duch i démony a jen tady se dozvíte o balijském rozdělení vedlejšího světa do tří pásem. To, které je vyhrazeno bohům se nachází vysoko v horách a je ho potřeba uctívat. Střední, tedy druhé, je určeno lidem a třetí patřící démonům je v moři, pod jeho hladinou a tomuto místu se balicí vyhýbají, jak jen můžou. Od místních lidí jsme se dozvěděli z vyprávění řadu legend a bájí.

Jávský NP Bromo – Tengger – Semeru

Bali se může pro vás stát i jakousi základnou, či odrazovým můstkem za poznáním nedalekých sousedních ostrovů Jávy nebo Lomboku, tak jako nám. Pokud milujete přírodu, milujete napětí a obdivujete sopky, pak by na předním místě vašeho cestovního seznamu neměl chybět jávský Národní park Bromo – Tengger – Semeru, který leží v nadmořské výšce od 750 až do 3 670 metrů a taktéž na Jávě ležící úžasné kráterové jezero Kawah Ijen v Náhorní plošině Ijen.

Mnohokráte jsem viděl sopky Batok, Kursi a stále kouřící Bromo v Moři písku na fotkách, ale to co vidíte v reálu je něco úplně jiného, neskutečného. Nejen tyto ale všechny zdejší sopky se zde nacházejí v nejaktivnější sopečné oblasti na světě.  Při návštěvě a pobytu ve vás tato krajina vyvolá opravdový respekt a v hlavě se vám honí ty nejkatastrofičtější scénáře a říkáte si co kdyby? Přitom místní lidé se raději nastěhují okolo sopek, než by měli bydlet v blízkosti moře. Zůstávají tam i přesto, že zde dochází ke katastrofálním explozím, kdy síra a temný kouř dusí lidi a popel zase všechno rostlinstvo v širokém okolí.

K sopečnému králi

K sopce Bromo (2 392 metrů) jsme se vydali z Bali časně ráno. Trajektem jsme přepluli krátkou tříkilometrovou Balijskou úžinu a podél pobřeží Madurského průlivu přijeli do přímořského města Probolingo a dále přes Sukapuru, Wonokerto a Nagadisari, což je vstupní brána jak do Národního parku, tak do kouzelné horské vesničky Cemoro Lawangu.

Na konci této pestrobarevné vesnice, se před námi objevil neskutečně fotogenický začínající kráter vyhaslé sopky Gunung Tengger, jehož průměr je přibližně osm kilometrů. Sopky Kursi, Batok s „useknutou“ špičkou se zvrásněnými svahy a stále kouřící Bromo je pohled, nad kterým se tají dech.  Každý si udělal nespočet neopakovatelných snímků a přes doslova černé pouštní pole jsme pokračovali pěšky k sopce. Ono písečné pole se jmenuje Moře písku, na kterém je nedaleko od úpatí monte Bromo i betonových schodů, které musíte zdolat, chcete-li nahlédnout do kráteru sopky, i pozoruhodný hinduistický chrám.

Po vyšlapání 249 schodů jsme se dostali na okraj kráteru, kde nás čekala v pravdě skvělá odměna. Pohled do obrovského kouřícího kráteru procházka úzkou pěšinou okolo něj, nebo pohled na Moře písku je nesmazatelný zážitek na celý život.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

V krajině Tenggeřanů

Při cestě z kráteru jsme se dozvěděli, že v blízkém okolí sopky Bromo žije ve zhruba čtyřiceti vesnicích téměř tři sta tisíc Tenggeřanů, kteří se výrazně liší od Javánců, jak jazykově tak etnicky i kulturně.

Jsou neskutečně pracovití, což při průjezdem krajinou vidíte na každém kroku. Doslova žasnete, jak jsou udržována úrodná sopečná pole v nepředstavitelně strmých svazích, kde pěstují cibuli, česnek, kukuřici i brambory. Pod prací jejich rukou nepřehlédnete vkusně upravené zahrady plné exotických květů. Tenggeřané dodnes věří půvabné legendě o královně Rara Anténg, která byla dcerou posledního majapahitského krále, které se narodilo pětadvacet dětí, ale jelikož zapomněla na daný slib, bohové je potrestali nemocemi a smrtí. Vše zachránil otec, který obětoval nejmladšího syna bohům. Po silném výbuchu vznikla hora a sopka Gunung Bromo.

Tato legenda se zde oslavuje svátkem, zvaným Kasada. Jde o pohyblivý svátek a jeho oslavy začínají motlitbami u hinduistického chrámu a poté se všichni věřící společně vydají nahoru ke kráteru, kde odevzdají bohům obětiny. Kladera se zaplní penězi, ovocem, jídlem a všemi možnými plody, které vypěstovali v úrodné sopečné půdě.

Přestože jsme kvůli mlze neviděli v dálce kouřící obrovitou sopku Semeru měřící 3 676 metrů, návštěva popsané oblasti nás doslova uchvátila a jsme zvědavi na další kouzelné místo Kawah Ijen.