David Kučera

Jméno a příjmení (a přezdívka)
David Kučera

Na kolik se cítím
Na 21. Podle společnosti bych už měl být vážný muž a pomalu začít pracovat i na titulu „vážený muž“. Místo toho se cítím stále stejně čerstvě a zároveň nejistě jako v jedenadvaceti. Pouze se zvětšuje úsilí, které vynakládám na bránění se všem škatulkám, do nichž se mě společnost snaží zařadit.

Oblíbené země

Indie: země extrémní ve všech ohledech, ničitelka iluzí, „převracečka“ životních hodnot, každého roztrhá a zase složí dohromady, ale pak už to nikdy nebude ten stejný člověk; Afghánistán: inspirující lidé, odpovídající povahou drsným afghánským horám, kteří však – jako všichni horalé – znají cenu solidarity a nikdy neodmítnou pomoci v nouzi; Austrálie: prázdné pouště, rozlehlá krajina, svým způsobem jde o „prázdnou“ zemi – domorodá kultura téměř zmizela a bílá kultura se zatím úplně nenašla

Na kterých místech se mi hodně líbilo
V náhodném pořadí – Jeruzalém, Petrohrad, Yogyakarta, estonský ostrov Saaremaa, Dharamsala, Paříž, Velikonoční ostrov, Bobo-Dioulasso, Hunza, indonéský ostrov Sumbawa, Sydney, Darjeeling, bolívijské Altiplano, Deir-ez Zor, země Dogonů, Dillí, Bámján, Ubud, Kašgar, údolí Qadisha

Nejdelší cesta

324 dní na cestě kolem světa

Cestovatelské Curriculum Vitae

Děkuji architektovi života, že mi umožnil narodit se v čase a místě, které mi dovolily vykouknout z místní ulity. Tak jsem se dožil listopadu 1989 a o pár dní později i první probdělé noci na cestě – v chladu vídeňského dómu Svatého Štěpána. Na vysoké škole jsem v rámci studentských aktivit projel Evropu, podíval se na Blízký východ a ze státnic odletěl rovnou za prací do západní Afriky. Po návratu a několika dalších letech práce, proložených občasným cestováním za hranice Evropy, jsem – mírně opotřebován hektikou doby – vystoupil z českého ekonomického „rychlíku“ a nastoupil do vlaku směr Moskva. Má soukromá invaze do Ruska 21. 8. 1998 byla začátkem desetiměsíční cesty kolem světa. Přesycen zážitky a rozhodnut už nikdy to s cestováním takto nepřehnat, jsem si pak musel dát několik let na strávení všeho viděného, slyšeného a zažitého. Návrat z cesty kolem světa znamenal konec prvního cestovatelského období, které jsem pak nazval „ignorantské“: do té doby jsem na cestách ignoroval vše co se mi nelíbilo, vesele odsuzoval neznáme jen proto, že to vypadalo jinak, než jsem byl zvyklý a především jsem pevně věřil, že poznávám svět. Místo toho ale svět poznával mě – moje vrtochy, neznalost, povrchnost, nesnášenlivost – a já o tom nevěděl. Pak přišel den procitnutí. Nebylo příjemné, ale pro začátek znamenalo jednu hodně dobrou změnu: načal jsem nové cestovatelské a i životní období – post-ignorantské. V post-ignorantském období cestuju méně, ale snad pronikám hlouběji pod povrch. Budoucích plánů mám více, včetně další cesty kolem světa. O úplně největším cestovatelském snu si ale přečtěte o odstavec níže.

Navštívené země

Afghánistán, Albánie, Austrálie, Bangladéš, Belgie, Bělorusko, Benin, Bolívie, Bulharsko, Burkina Faso, Černá Hora, Čína, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Ghana, Chile, Chorvatsko, Indie, Indonésie, Írán, Itálie, Izrael, Jordánsko, Kazachstán, Kosovo, Kypr, Libanon, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malajsie, Mali, Německo, Nepál, Nizozemí, Norsko, Pákistán, Peru, Pobřeží slonoviny, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Srbsko, Sýrie, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Turecko, Togo

Zvláštní záliby během cestování
Vlastně ani nevím, jestli je možné mít na cestách zvláštní záliby, když každý cestuje svým individuálním způsobem. Hodně fotím, ale to mi nepřijde tak zvláštní. Možná jedině, že nenosím černé brýle, ani krátké kalhoty a vyžívám se v pálivých jídlech.

Oblíbená historka z cest
Když imigrační úředník na kazašsko-čínské hranici ukázal na naše pasy a přes tlumočnici položil otázku „Proč?“, nejprve jsem nevěděl na co se ptá. Tlumočnice tedy vysvětlila, že je mu divné, že máme každý pas z jiné země (Táňa slovenský, já český). Neboli že spolu cestují dva lidé, každý z jiné země. Ani to mi nepomohlo pochopit otázku, ale už jsem dokázal dát dohromady jakousi odpověď. První část – ne příliš uctivá – byla „A proč ne?“. Druhá spočívala ve vysvětlení, že Česká a Slovenská republika byly před časem jednou zemí, ale nedávno se rozdělily stejně jako Rusko a Kazachstán. Srovnání s rozpadem Sovětského svazu zabralo, jelikož to si imigrační úředník před léty osahal na vlastní kůži. Nevím co bych odpověděl, kdybych cestoval třeba s Brazilkou… I když se nic nestalo a vlastně ani o nic nešlo, vryla se mi tahle malá epizodka navždy do paměti. Jako připomínka jak rozdílné myšlení lidé mají. A jak je těžké určit které je to „správné“. Pod „tíhou“ dalších podobných zážitků byla nakonec moje mysl o něco později převálcována a došlo ji, že neexistuje „správné“ a „špatné“ myšlení. Existuje jen respekt nebo odsudek.

Významné expedice a projekty
první cesta kolem světa v ČR (1998-9), kterou bylo možné sledovat na internetu, viz http://ecesty.cz/cestopisy/1998cks

Klub cestovatelů Karavanseráj (2006-7) http://www.karavanseraj.cz

Projekt eko-turistických informačních kampaní v Thajsku (2008) http://www.westernforest.org

Autor
články pro vlastní web
publikace v časopisech
Osobní www stránky
http://www.eCesty.cz