Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
O české menšině v Daruvaru, v chorvatské Slavonii, se ví mnohem méně než například o té rumunské či ukrajinské. Proč je tomu tak? Možná proto, že Čecha toužícího smočit v létě nohu ve slané vodě a řádně si po celoročním pracovním zápřahu odpočinout zajímá jenom, kam si na přeplněné pláži postavit lehátko a kde prodávají nejlepší „sladoled“.
Možná nám život zdejších Čechů nepřijde tak exotický. Zdejší Češi se sice ve většině živí také zemědělstvím jako našinci v rumunském Banátu a v zakarpatské Ukrajině, ale kromě hospodářských zvířat používají na práci i mechanické stroje, místo prašných cest mají asfaltky a suchý záchod na dvorku byste tu také hledali marně.
První čeští osadníci se do chorvatského vnitrozemí vydali již na konci 18. století. Reagovali tak na výzvu knížete Jankoviče, otisknutou tehdy ještě v Prešpurských listech (dnes Bratislava). Jankovičové koupili zdejší panství od Marie Terezie a hledali šikovné řemeslníky a rolníky, kteří by obdělávali zdejší půdu a pozvedli tuto část tehdy ještě Habsburské monarchie i v jiných oblastech.
Nebyli by to ale Češi, aby zde hned zprvu nezaložili pivovar. Pivovar s malebným názvem Staročeško založený již v roce 1840, tedy dva roky před tím Plzeňským, dělá svým lahodným mokem radost nejen místním pivařům dodnes.
Tato oblast je však mnohem více známá svým špičkovým a kvalitním vínem. Místní Savignon Blanc se honosí nespočtem ocenění. Velkým vinařským zážitkem je tzv. Daruvarská vinná stezka, která se skládá ze sedmi degustačních zastávek. Největší prožitek přináší tzv. Balada o víně, která se odehrává v samém sklepení daruvarského zámku z 18. století. Příběh o „snoubení“ zdejšího vína a sýra vypráví paní Pokorná, činorodá majitelka sýrárny Biogal. Můžete si být jistí, že zde vaše chuťové pohárky prožijí opravdovou pohádku.
Nejširší nabídku průvodců a map Chorvatska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Hrdi na své kořeny
Přestože je celá oblast dodnes multikulturní a vedle Chorvatů a Čechů tu žije i početná maďarská a srbská menšina, místní Češi, ač netvoří v oblasti většinu, jsou opravdu pyšní na svoje kořeny a nehodlají se svých tradic vzdát. Za všechno mluví např. školka Ferdy mravence, škola Františka Buriana, český časopis Jednota, pěvecký i taneční soubor Holubička i příjmení zdejšího starosty. Jmenuje se totiž Rohlík. České hity, které jste mnohdy ani neslyšeli nebo jste je již dávno zapomněli, hraje denně české rádio Daruvar. Celý den mimo jiné přináší zprávy a informace ze vzdálené vlasti.
Že jsou Češi činorodí, je zde všeobecně známo. Přestože českou národností se zde honosí jen několik tisíc obyvatel, sdružují se zhruba ve dvaceti spolcích, tzv. besedách, zaměřených různorodě, nejčastěji se jedná o hudební či taneční soubory a jejich aktivita je celoročně velmi pestrá.
Každý kromě práce či školy se se samozřejmostí sobě vlastní zapojuje do veřejného dění, přispívá svou troškou do mlýna k udržování a šíření u nás už mnohdy zapomenutých českých tradic. Heslem místních je „Daruvar miluje život“. A tak není divu, že to zde během roku opravdu žije. Odehrává se zde celá řada akcí a festivalů.
Největším svátkem města a místních vinařů a pěstitelů je Vinodar. Akce má hluboké historické kořeny. Souvisí totiž s nalezením tzv. císařského poháru římského císaře Aurélia. Skleněný pohár pocházející ze 4 st. n.l. se stal hlavním symbolem Vinodaru. Oslava vína trvá celý týden a připadá na počátek června. První část týdne je spíše ve znamení přednášek o pěstování vinné révy, o výrobě vína a jeho uchovávání.
O víkendu se ale zdejší náměstí naplní stánky i kolotoči. K vidění jsou tradiční řemesla a nejen mlsné jazýčky potěší domácí produkty. Pivo a víno teče proudem, vaří se kotel guláše a na grilu tu najdete i vola. V sobotu prochází centrem města vinodarský průvod. Mezi tanečními i pěveckými vystoupeními, místní herečky ztvárňují celoroční práci na vinici a hospodáři na svých zemědělských strojích nalévají přímo z valníku výsledky své celoroční práce.
Mezi ty nejznámější a nejnavštěvovanější akce patří také Masopust v Končenicích, který prochází vesnicí pravidelně od roku 1932 a již skoro 100 let si zachovává neměnná pravidla.
České střípky
Další neméně významnou akcí jsou tzv. Dny české kultury, které jsou jednoznačně v režii české menšiny. Dochází k prezentaci českých tradic i soudobé kultury jak formou nejrůznějších výstav, kino projekcí, tak i představováním starých řemesel, ručních prací a nejrůznějších staročeských nejen gastronomických výrobků.
Nejstarší, největší a nejnavštěvovanější akcí české menšiny v Chorvatsku jsou Dožínky. Jedná se o symbolickou prezentaci úspěšných žní. Daleko více však česká menšina ukazuje, jak byla úspěšná ve společenském životě. Dožínek se účastní všech 29 českých besed (spolků), tedy všechny, které jsou na území Chorvatska. Největší atrakcí dvoudenní akce je průvod alegorických vozů ozdobených obilím.
Dny piva, které se konají v druhé polovině srpna, se odehrávají v areálu pivovaru Staročeško. To že se jedná především o prezentaci českého a zároveň nejstaršího pivovaru v Chorvatsku doplněnou řadou koncertních vystoupení, je z názvu jednoznačně zřejmé. Mezi další důležité důvody k setkávání patří také Dny švestek a kořalek v Sirači a Martinje – křest mladého vína.
Na „Daruvarsku“ prostě jednoznačně vládne lidská soudržnost, národnostní i náboženská tolerance. Při každé návštěvě navíc nabývám pocitu, že jsou zde Češi váženou národnostní menšinou. Přispěli k tomu nejen vlastní pílí, ale i chrabrostí, v tzv. vlastenecké válce v 90. letech minulého století bez rozmýšlení bojovali na straně Chorvatů, protože ač jsou hrdými Čechy, Chorvatsko je jejich domovinou.
E.Švancarová, hospodářka tanečního souboru "Znojemské Grácie"
Dobrý podvečer p. Pejcarová. Jsme taneční kroužek „Znojemské Grácie“ při Domu pečovatelské služby ve Znojmě, Vančurova č.17. V letošním roce slavíme 10.výročí založení našeho tanečního souboru, který se skládá zásadně z důchodkyň. Náš průměrný věk je shruba již 69,5, ale jsme děvčata stále aktivní. Již 3x jsme naši republiku reprezentovali na dnů kultury v Pakoštane a Biogradu, kde jsme předváděli naše tance. O Daruvaru jsme se náhodou dověděli, kde sídlí i naše česká menšina. Každoročně se prý schází zástupci naši kultury a kultury Darovaru na vystoupeních. Tančíme naši polku, besedu, dále cantry blok, ruský blok, řecký blok,různé taneční scénky související s našimi národními písněmi,dále kankan a další blokové tance. Naše paní vedoucí M. Straková se stará nejen o choreografii ale i zpracování všeho co s tím souvisí. Rádi bychom se i třeba prezentovali co i mi důchodkyně umíme. V našem tanečním souboru jsou i 3 stateční muži. Ráda bych se blíže s Vámi skontaktovala. Moje emailová adresa je E.**********@se****.cz
,mobil 737 459 050. Letos bychom měli opět jet do sv.Filipa i Jakov. Děkuji předem za kontakt. S pozdravem Emilie Švancarová, hospodářka „Znojemských Grácií“. Těším se na případnou spolupráci.
E.Švancarová, hospodářka tanečního souboru "Znojemské Grácie":
Tak me tak napadlo, a mluvi cesky jeste nebo uz ne? Jestli tam jsou uz konci 18. stoleti, tak to by bylo zajimave slyset jejich cestinu, mluvi-li ji tedy.
Pavel
Khamila:
cesky mluvi perfektne , dokonce i Chorvati co maji ceske manzelky, dohromady je tam cca 2500 v 7 obcich vcetne Daruvaru
Natálie
V Daruvaru je knihovna Franty Buriana, nikoli škola. Škola se jmenuje J. A. Komenského.
Blanka
Dobrý den,
moje rodina,2 strýčkové a teta jsou v Daruvaru od 20 let 19 století.Na Vysočině byla velká bída,tak se přestěhovali spolu s další tetou.Je to dlouhá rodinná historie.Strýc vlastnil vinohrad,kam jsme každý rok jezdili,dokud nám to komunisté v roce 1969 nezakázali.Teta s dalším strýcem provozovali v Daruvaru pivovar.Staročeško.Pamatuji, jak si otec degustoval se strýcem v pivnici.Moje sestřenka byla lékařkou v Zagrebu.Nyní v důchodu se angažuje v místním národopisném spolku.Krásné vzpomínky na Daruvarské mi nikdo nevymaže z mysli.
jana
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat,zda jste tam při své návštěvě nenarazila na jméno Tonda Holeček?V roce 1968 jsme tam byli s rodiči na dovolené u našich vzdálených příbuzných , rodinou Holečkových a Toník tam měl tenkrát být učitelem v místní škole.Tedy pokud si to dobře pamatuji.Bylo mi v té době 7 let…Také se tam chystám někdy na návštěvu se starými fotkami a vzpomínkami na tu pro náš tak bouřlivou dobu.
Jana
Daruvar znám velmi dobře, od r.1976 jsme tam jezdili alespoň každé dva roky k Tothovým, byli a jsou to bezvadní kamarádi. Libuška Tothová učila v mateřské škole Ferdy mravence, její dcera dodnes vede folklorní kroužek Holubička. Dnes už tam nejezdíme, ani oni k nám, zestárli jsme a na cestu si netroufáme, ale voláme si každý měsíc. Zažili jsme tam opékání selete, berana, rakiju, lozu a Staročeško. Bezvadně se tam nakupovalo, zdejší lidé jsou velmi srdeční a pohostinní. Jejich čeština ale tak úplně perfektní nebyla, ale rozumněli jsme si, dnes bych řekla, že je mírně horší, někdy se i 3x ptám, co vlastně říkali. Ještě bych tam ráda někdy zajela, ale to už asi nebude. Jana
Dobrý podvečer p. Pejcarová. Jsme taneční kroužek „Znojemské Grácie“ při Domu pečovatelské služby ve Znojmě, Vančurova č.17. V letošním roce slavíme 10.výročí založení našeho tanečního souboru, který se skládá zásadně z důchodkyň. Náš průměrný věk je shruba již 69,5, ale jsme děvčata stále aktivní. Již 3x jsme naši republiku reprezentovali na dnů kultury v Pakoštane a Biogradu, kde jsme předváděli naše tance. O Daruvaru jsme se náhodou dověděli, kde sídlí i naše česká menšina. Každoročně se prý schází zástupci naši kultury a kultury Darovaru na vystoupeních. Tančíme naši polku, besedu, dále cantry blok, ruský blok, řecký blok,různé taneční scénky související s našimi národními písněmi,dále kankan a další blokové tance. Naše paní vedoucí M. Straková se stará nejen o choreografii ale i zpracování všeho co s tím souvisí. Rádi bychom se i třeba prezentovali co i mi důchodkyně umíme. V našem tanečním souboru jsou i 3 stateční muži. Ráda bych se blíže s Vámi skontaktovala. Moje emailová adresa je
E.**********@se****.cz
,mobil 737 459 050. Letos bychom měli opět jet do sv.Filipa i Jakov. Děkuji předem za kontakt. S pozdravem Emilie Švancarová, hospodářka „Znojemských Grácií“. Těším se na případnou spolupráci.
http://www.visitdaruvar.hr/savez-ceha-rh.aspx
Tak me tak napadlo, a mluvi cesky jeste nebo uz ne? Jestli tam jsou uz konci 18. stoleti, tak to by bylo zajimave slyset jejich cestinu, mluvi-li ji tedy.
cesky mluvi perfektne , dokonce i Chorvati co maji ceske manzelky, dohromady je tam cca 2500 v 7 obcich vcetne Daruvaru
V Daruvaru je knihovna Franty Buriana, nikoli škola. Škola se jmenuje J. A. Komenského.
Dobrý den,
moje rodina,2 strýčkové a teta jsou v Daruvaru od 20 let 19 století.Na Vysočině byla velká bída,tak se přestěhovali spolu s další tetou.Je to dlouhá rodinná historie.Strýc vlastnil vinohrad,kam jsme každý rok jezdili,dokud nám to komunisté v roce 1969 nezakázali.Teta s dalším strýcem provozovali v Daruvaru pivovar.Staročeško.Pamatuji, jak si otec degustoval se strýcem v pivnici.Moje sestřenka byla lékařkou v Zagrebu.Nyní v důchodu se angažuje v místním národopisném spolku.Krásné vzpomínky na Daruvarské mi nikdo nevymaže z mysli.
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat,zda jste tam při své návštěvě nenarazila na jméno Tonda Holeček?V roce 1968 jsme tam byli s rodiči na dovolené u našich vzdálených příbuzných , rodinou Holečkových a Toník tam měl tenkrát být učitelem v místní škole.Tedy pokud si to dobře pamatuji.Bylo mi v té době 7 let…Také se tam chystám někdy na návštěvu se starými fotkami a vzpomínkami na tu pro náš tak bouřlivou dobu.
Daruvar znám velmi dobře, od r.1976 jsme tam jezdili alespoň každé dva roky k Tothovým, byli a jsou to bezvadní kamarádi. Libuška Tothová učila v mateřské škole Ferdy mravence, její dcera dodnes vede folklorní kroužek Holubička. Dnes už tam nejezdíme, ani oni k nám, zestárli jsme a na cestu si netroufáme, ale voláme si každý měsíc. Zažili jsme tam opékání selete, berana, rakiju, lozu a Staročeško. Bezvadně se tam nakupovalo, zdejší lidé jsou velmi srdeční a pohostinní. Jejich čeština ale tak úplně perfektní nebyla, ale rozumněli jsme si, dnes bych řekla, že je mírně horší, někdy se i 3x ptám, co vlastně říkali. Ještě bych tam ráda někdy zajela, ale to už asi nebude. Jana
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Adopce na dálku: past individuální pomoci a prohlubování nerovností
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.