Cestoval po Rusku, probádal oblasti za Uralem a přinesl nové geografické poznatky pro úpravu map.
MESSERSCHMIDT Daniel Gottlieb (* 16. 9. 1685, Gdańsk, nyní Polsko, † 25. 3./5. 4. 1735, Sankt Petěrburg, Rusko) – německý lékař a přírodovědec v ruských službách
Při cestách kozáckých oddílů, které se po celé 17. století vydávaly do rozsáhlých oblastí Sibiře a Dálného východu vybírat jasak (naturální daň především ve formě kožešin), se Petr Veliký rozhodl organizovat vědecké expedice k soustavnému poznávání asijské části rozsáhlé říše. V roce 1716 pozval do Ruska německého přírodovědce Daniela Gottlieba Messerschmidta, který na saních odcestoval roku 1720 na Sibiř. Na jaře 1721 vyjel z Tobolska vzhůru po Irtyši až k jeho soutoku s Tarou a projel přes západní okraj Barabinské stepi k Obu a do Tomska. Po řece Tomu, na jejímž břehu objevil kosti mamuta, se v červenci 1721 pustil do pohoří Kuzněckij Alatau a na koních se jeho výprava dostala do pohoří Abakanskij chrebet.
Po řece Abakan pokračoval Messerschmidt do Krasnojarska, kam přicestoval počátkem roku 1722. Po řekách Bolšoj Kemčug a Čulyma se na jaře 1722 pustil na horní Jenisej (od soutoku s Abakanem až po 53° severní šířky). Prozkoumal přitom a popsal Kuzněckij Alatau a Minusinskou kotlinu. Téměř zázrakem se zachránil z potápějící se loďky, na které cestoval, a v říjnu 1722 se vrátil do Krasnojarska.
V příštím létě se D. G. Messerschmidt odebral do Turuchanska a pečlivě sledoval Nižní Tunguzku až po její horní tok v centrální části Sibiřské náhorní roviny (Sibirskoje ploskogorje). V září 1723 překročil hřbet, který jej dělil od horního toku Leny (108° východní délky). V březnu 1724 pokračoval na saních k Bajkalu, k ústí Selengy a do Udinska (dnešní Ulan Ude). Přes Zabajkalsko se dostal do Něrčinska a v polovině srpna k jezeru Dalajnor v Mongolsku. Messerschmidt opuštěný průvodci se na dva týdny stal zajatcem mongolských vojáků. Po propuštění se dostal k řekám Onon-gol a Inogda, do Čity a v dubnu 1725 do Irkutska. Po proudu Angary připlul v létě 1725 do Jenisejska.
Vědecké putování D. G. Messerschmidta pokračovalo v srpnu 1725 po řece Keť na Ob a po jeho proudu do Surgutu. Na saních přicestoval v listopadu 1725 do Samarova (dnešní Chanty-Mansijsk) na řece Irtyši a v březnu 1727 zakončil svou sibiřskou misi v –. Během sedmi let důkladně prozkoumal rozsáhlou část Sibiře a podstatně přispěl k vytváření geografického obrazu krajů za Uralem (zejména řek Ob, Angara, Nižní Tunguzka). Opravil mnohé nepřesnosti na dosavadních mapách. Získal bohatý botanický a zoologický materiál; objevil mnohé nerosty, na něž je Sibiř bohatá. Vytvořil základ teorie o věčně zmrzlých půdách. Popsal některé etnografické zvláštnosti obyvatel východní části carské říše a v Minusinské kotlině provedl první archeologické vykopávky.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
