Liduprázdná oblasti Jižní Damaraland je krajina plná prašných plání, skalnatých hor a domova Welwitschie podivné.
Tato rostlina se vyskytuje pouze ve středozápadní Namibii, květy a semena mají samičí i samčí exempláře, ale jen výjimečně se v tomto drsném prostředí nějaké ujme, když už, tak roste velmi pomalu. Listy ze země vyrůstají až po několika letech, má jen dva, které se později třepí a dosahují až několika metrů. Dožívá se přes 1000 let a kuželovitý dřevnatý kořen vrůstá až metr pod zem.
Mnoho vegetace zde nenajdeme, zvěře ještě méně, kromě běžných Antilop skákavých se v této opuštěné krajině daří zřídkakdy viděným Nosorožcům dvourohým, Zebrám horským a vzácným pouštním slonům. Typické a turisticky přitažlivé jsou pozůstatky z dob dávno minulých.
Nejnavštěvovanější a nejsnáze dostupný je Zkamenělý les, místo kde klimatické okolnosti obnažily zkamenělé kmeny stromů. Je zajímavé jak podmínky před miliony let ovlivnily budoucí strukturu fosilií. Některé kusy jsou těžké jak kov (ne jako kámen) díky množství oxidů železa, jiné jsou lehké, na dalším „vykvetly“ krystaly nerostu. Na většině jsou patrné letokruhy, pahýly ulomených větví i kůra. Ve stejné oblasti máte možnost projít údolíčkem s čedičovými vyvřelinami zvanými Varhanní píšťaly (Organ Pipes). Před 120 miliony let vyvřeliny vychladly a způsobem, který je pro čedičové horniny typický, sloupcovou odlučností, se vytvořily nepravidelně mnohoúhelníkové sloupy, místy vysoké až 5 metrů.
Nedaleko je také ojedinělé naleziště skalních rytin a maleb Twyfelfontein, název dostalo podle pramene kolem kterého se vyskytují, ten tak pojmenoval první Evropan který se zde usadil, nevyvěral ze skály stále, proto twyfel = nejistý. Na skalách se objevují vyobrazení žiraf, slonů, lvů, přímorožců, kudu, pštrosů, lachtanů, hrochů, jejich stop i různých anomálií – několikahlavý pštros, lev s tlapou na ocasu apod. Tato díla jsou přičítána tranzu autora, pravděpodobně šamana. Jedná se o jedno z největších a nejdůležitějších nalezišť svého druhu v celé Africe.
Dále na západ příroda ztrácí na pestrosti a přechází v nehostinnou poušť, severní pobřežní část pouště Namib je národním parkem Skeleton Coast, jméno dostal podle mnoha kostrám lodí které ztroskotaly u břehů Atlantiku. Typické jsou zde mlhy, silné mořské proudy a písečné mělčiny, na které bylo mnoho lodí zahnáno.
Některé se potopily dále na od břehu, pár jich je vyplavených na přístupných plážích, nejznámější jsou Henrietta (rok ztroskotání 1968), Winston (1970), Montrose II (1973). Ze štěrkové silnice jsou odbočky k některým vrakům značeny. Jedna šipka směřuje i na druhou stranu, směrem do vnitrozemí, cesta vede k těžební věži z 60. let 20. století, kdy se zde zkoušela těžit ropa. Tento úmysl zkrachoval a od té doby zařízení jen koroduje a stává se dočasným útočištěm různých druhů ptáků, podle toho to tam také vypadá, spousta trusu pokrývá zařízení i okolí.
Cestování po těchto odlehlých oblastech Namibie není nebezpečné, ale je nutná opatrnost, dostatek paliva a pitné vody. Počet aut, od nichž byste se mohli dočkat pomoci a která za den potkáte, se dá počítat na prstech jedné ruky. Drsná a divoká Namibie nenabízí komfort a dosažitelnost atrakcí pro davy turistů, to je dobře, jen tak si zachová svou tvář.
