Dagmar Cestrová: Šance přeje připraveným!

Zároveň gratulujeme výherci soutěže Pavlovi Jedličkovi, který získává roční předplatné Koktejlu. Pavel Jedlička se ze ptal, co kdy Dagmar na cestách vyděsilo či překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně.

Třeba když nás v Srbsku o všechno okradli, zůstalo mi jen to, co jsem měla na nocování v autě na sobě – tepláky, kalhotky a tenisky. A přesto se tam vracím. Na každé zemi se najde něco nepříjemného, ale i pěkného.

A co mi vyrazilo dech v pozitivním slova smyslu? Například nedávná návštěva Azorských ostrovů. Uchvátily mě provinční atmosférou a panenskými místy, na kterých se člověku nechce věřit, že tam kdy před ním vkročila lidská noha.

S Dagmar Cestrovou jsme se potkaly v  restauraci na Václaváku pár dní poté, co se vrátila z čokoládového festivalu ve Švýcarsku. Energická žena dávala na první pohled tušit, že ji hned tak něco nerozhází. Docela se mi ulevilo, některé vaše otázky nebyly „nejjemnější“.

Začnu tím nejméně příjemným, ať už je to za námi. Několik našich čtenářů se shodlo, že si myslí, že kvalita Koktejlu v posledních letech upadá. Nemáte špatné svědomí?

Nemám. Jde o to, proč jim to tak připadá. Někdy tyto názory slyšíme od čtenářů, kterým u nás dříve vycházely články, ale v dnešní konkurenci autorů už nejsou tak úspěšní. A pak určitě existují i čtenáři, kterým vyhovovaly někdejší až třicetistránkové cestopisy. Když Koktej před patnácti lety začínal, věnoval se sice i společenským tématům, ale po roce 1998 se vyhranil jako geografický magazín. V té době byli lidé lační po cestování, téměř neexistovaly dobří turističtí průvodci, Koktejl tak trochu suploval jejich funkci a články obsahovaly i řadu dnes už běžně dostupných obecných informací. Měli jsme rozsáhlé materiály, až třicet stran.

Dnes je jiná doba a co se médií týče, doba zkracování. Nejde jen o Koktejl, všimnete si toho všude. Mění se konkurence, drtivá většina čtenářů má zájem o různorodé informace a Koktejl jim jde vstříc. Jsme malá redakce pod českým vydavatelem, nemáme tedy žádný zahraniční kapitál v zádech, přesto jsme tu už patnáct let. Myslím, že to o něčem svědčí.

A co orientace na zvířata? Někteří čtenáři se diví, že jsou o nich články v Koktejlu. Nemá to spojitost s tím, že jste kdysi chtěla být veterinářkou?

Geografický magazín není časopisem o zeměpisu. Patří do něj všechno o Zemi, tedy bezesporu i zvířata. Po dva roky jsme si nechávali dělat průzkum – co čtenáři chtějí a co nechtějí číst. Téma zvířata byla na jednom z prvních míst.

Jakou roli nyní hraje v Koktejlu Josef Formánek?

Pan Formánek je akcionář a, jak sám říká, něco jako voják v záloze. Projekt založil, ale předal ho a teď chce objevovat nové věci. Je ale připraven kdykoli „přispěchat na pomoc“, bude-li to potřeba. Josef Formánek už do dění v Koktejlu výrazně nezasahuje delší dobu. Teď cestuje, věnuje se psaní knih… ostatně, v dubnovém Koktejlu s ním vyšel rozhovor.

Jaké to je, konkurovat magazínům à la National Geographic? Jak vnímáte konkurenci na internetu?

Myslím si, že máme čtenářům co nabídnout. Koktejl píší Češi pro Čechy. Naši redaktoři a dopisovatelé cestují „po našem“. Těžko se někam vypraví s helikoptérou a vybavením za tisíce jako Američan. Na článcích se to promítne a věřím, že člověk, který si ho přečte, pojede na dané místo zrovna tak „baťůžkářsky“ jako autor. Co se týče internetu, strach nemám. Počítač zatím nesbalíte do kapsy na cestu tramvají. Požitek z fotografií, ono prolnutí textu a obrazu, není na internetu zatím tak dokonalé jako v tištěných médiích. Myslím si, že oboje zde má své místo.

Ještě mi prozraďte náklad a prodej a to nehorší máme za sebou!
Náklad a prodej každého prestižnějšího časopisu je k dispozici na www.abc.cz.

Jak jste se dostala k „šéfování“ největšího českého magazínu?
Přes práci. Studovala jsem žurnalistiku a pak jsem pětadvacet let pracovala v denících, naposledy v MF DNES. Byla jsem z deníkařiny už hodně vyčerpaná, když přišla nabídka na post šéfredaktorky Koktejlu, byl to pro mě nový impulz. Život je o šancích, člověk využije příležitost a to ho posune dál. Shodou okolností jsem pana Formánka znala už z dob, kdy vycházelo první číslo Koktejlu. Seděla jsem s ním tehdy v jedné kanceláři krajského deníku, a tak mu pomáhala špíglovat první číslo – tedy ručně připravovat tisk, počítat řádky a rozvrhovat grafiku stránek na papír. Dnes už se to dělá jinak.

Jak vypadá Váš pracovní den? Cestování, psaní, redigování… dá se to vůbec stíhat? Ruku na srdce, užijete si vůbec toho toulání se po světě?
Dělat časopis je především systematická práce. Cestování mám jako bonus. Práce je hodně a času málo, ale sem tam se něco podaří. Například před pár dny jsem se vrátila ze Švýcarska z čokoládového festivalu, o kterém budu psát nejspíše do letního čísla, a chystám se do Thajska.

Zní to jako bezva job. Liší se Vaše pracovní cesta od dovolené?
Velmi, místem i obsahem. Na dovolené nečtu noviny ani časopisy, nekoukám na televizi – zkrátka snažím se být co nejdál od médií (to jsou důsledky práce v deníku). Courám se přírodou se svými psy a obejdu se bez lidí. Na pracovní cestě celé dny pobíhám s foťákem, diktafonem a blokem a snažím se shromáždit co nejvíce informací. Dopředu se připravuji – čím dál tím víc. Řídím se heslem, že šance přeje připraveným.

Cestujete sama?
Pokud si můžu vybrat, tak ne; ve dvou se to – jak se říká – lépe táhne. Ale za reportážemi často musím sama.

Kolik zemí jste navštívila a kde se vám nejvíc líbilo? Byla jste v nějaké zemi déle než půl roku? Jak dlouhou dobu musí podle vás novinář někde strávit, aby o daném místě napsal kvalitní článek?
Kolik zemí jsem navštívila, vám neřeknu, protože bych to teď tady musela spočítat. Bylo jich hodně, ale ještě jsem se například nepodívala do Afriky. Přes půl roku jsem za hranicemi nebyla, protože jsem si to z časových důvodů nemohla dovolit. Co se týče délky pobytu a kvality článku, záleží na tématu a zpracování. Někdy je skvělý článek z jednodenní návštěvy, na jiná témata třeba nestačí ani tři týdny. Není důležitá délka pobytu, ale co je člověk za tu dobu schopný vstřebat.

Jaké jsou Vaše cestovatelské sny – splněné i zatím nesplněné? Kam se ráda vracíte? „Domů“ slyšet nechci!
Vždy jsem chtěla vidět antické památky v Řecku a Turecku a to se mi částečně splnilo. Myslím, že to jsou místa, která by měl vidět každý. Jsou v nich kořeny naší civilizace. Vracím se ráda kamkoli do Česka, je tu spousta krásných míst. Ale každá země, každé místo má něco. Ale jinak se příliš nevracím. Zvědavá jsem hlavně na to, co jsem ještě neviděla. Mým zatím nesplněným snem je Island. První dokument jsem o něm viděla hodně dávno a už tehdy mě nadchl.

Jak se Vám žije v České republice; měnila byste?
Ne. Mám tady kořeny a cítím to. Nejsem světoběžník a cestovatel v pravém slova smyslu. Ze zahraničí se vždy po čase potřebuji na chvilku vrátit do Čech, připomenout si, že někam patřím… a pak třeba zase pokračovat jinam.

Aby se z předchozích řádků nevyklubal román, byli jsme nuceni několik otázek vypustit. Na závěr připojujeme stručný „křížový výslech“, který snad naprostou většinu čtenářů a především dotazujících se soutěžících uspokojí.

Jak může člověk psát pro Koktejl?
Pošlete na ukázku svou práci na mail na cestrova@koktejlcz; ideálně s dvěmi třemi větami o tématu článku.

Jaká témata máte v Koktejlu nejraději Vy a jaká v něm podle Vás chybí?
Čtu samozřejmě všechno, přistupuji k tomu jako profesionál. Podle mě nechybí nic podstatného, kdybych ten pocit měla, tak tu mezeru doplníme.

Jaké zvíře máte nejraději a proč?
Své psy a kočku, protože jsou mí:)

Jaký je Váš nejoblíbenější koktejl a kde jste jej poprvé ochutnala?
Žádný, jsem abstinent a správný koktejl bez alkoholu asi není ono.

Navštívila jste zemi, kde by byla závist ještě větší, než je tomu v Česku?
To nemohu posoudit, to není na první pohled vidět. Musela bych tam žít…

Byla jste někdy v Bibione?
Ne.

A úplně na závěr…

Zdroje o současném Rusku jsou různé a kdyby byl jistý Vojta soutěž vyhrál a chtěl by předplatné Everestu, jistě by je dostal. Distribuce dalších titulů z rodiny Koktejl na Slovensko je někdy problematická. Má-li o ně někdo zájem, může si napsat do redakce.

Děkuji za rozhovor.

Ptala se Michaela „Mysha“ Košťálová , myshaweb.cz