Přejete si strávit netradiční Silvestr? Určitě se najde spousta možností po celém světě, ale když jste zrovna na cestě po Střední Americe, proč nezamířit do guatemalského Momostenanga a neužít si bizardní Silvestr v zajetí Ďábelských tanců?
Do Momostenanga, kterému nikdo z místních neřekne jinak než Momo, je nejlépe se dostat z největšího města západní guatemalské vysočiny – Quetzaltenanga. Je to asi 35 km a cesta trvá hodinku. Na Silvestra není s dopravou problém, ale horší je to na Nový rok zpátky, kdy toho jezdí opravdu málo.
Trhy
My máme štěstí, že zrovna Silvestr 2006 spadá na neděli, kdy jsou v Momo zároveň týdenní trhy. Máme tedy dvě zajímavé události v jednom dni.
Trhy nejsou turistické, ale čistě pro místní indiány z okolních vesniček. Nemají žádný valný systém a prostě zabírají hlavní náměstí a přilehlé uličky. Prodává a kupuje se tu všechno potřebné i nepotřebné. Od látek na kroje, ovoce, zeleniny, plastových kýblů, hraček, křídy, drogérie, bot, CDček, zmrzliny … až po rachejtle, které dnes zabírají snad nejvíc stánků. To věští, co se bude dít večer. Zajímavé je pozorovat, jak se nakupují látky na kroje. I když je to zjevně ženská záležitost (muži tady kroje nenosí a chodí většinou v kalhotách a tričku nebo košili), smlouvání s prodejcem se ujímá muž, zatímco žena stojí tiše opodál a jen udílí nenápadné pokyny. Jak jsme si sami ověřili, metr takové látky se dá koupit za 70 Q, což je asi 200 Kč.
Podle průvodce mají být trhy typické svými chamarras – tlustými vlněnými přikrývkami. Prodejce však vidíme jen na jednom místě, sedí jich tam asi 5 vedle sebe, přikrývky před sebou na chodníku. Ale v podstatě nikdo se u nich nezastavuje a oni sami taky vypadají celkem neteční. Jako charakteristiku trhu bych to asi neoznačil.
Jak už to bývá běžné, trhy mají taky výraznou jídelní část, kde si můžete u jednoho z mnoha stánků dát vařenou kukuřici, tostadas, tacos, zeleninovou polévku, kuře s rýží, hranolky a k tomu nezbytné a výborné ovocné koktejly.
Alkohol
Čeho si všímáme, je konzumace alkoholu místními muži. Sice nevidíme až tolik lidí, kteří by pili přímo na ulici (možná je to zakázáno), ale zato si všímáme reakcí. Je vidět, že indiáni nejsou zvyklí pít a tak je to výrazně odbrzďuje. Pro nás docela nečekaně. Protože je teplo, jsme jen v kraťasech. Dosud jsme s tím neměli žádné vážnější problémy. Ale zřejmě hlavně moje holé nohy považují někteří za provokaci a tak mě několikrát napití indiáni poplácají po zadku! Uffff.
Taky jsme svědky velmi drsné scény a to přímo na náměstí. Nevidíme ji od začátku. Zřejmě došlo mezi dvěma muži k nějakému sporu. Jeden, taky zjevně opilý, doráží zezadu na druhého. Ten moc nereaguje a tak ho opilý agresor začne píchat mačetou do zad. Následuje krátká honička, ten s holýma rukama se obrátí a začne bránit. Ale muž s mačetou začne kolem sebe máchat hlava nehlava. A to doslova… Takže druhý muž konči záhy na zemi a drží se za zkrvavenou hlavu. Mačetník odchází nikým neobtěžován z bojiště a teprve poté se sbíhají lidi kolem zraněného. Z toho teče dost krve, ale vstává, a tak to snad nebude úplně fatální. Podruhé ufffff. Z téhle scény nám tuhne krev v žilách.
Někde jsem četl, že snad indiáni nemají na konzumaci alkoholu přizpůsobený metabolismus. Nevím, ale za normálních okolností jsme neviděli jediného opilého, na rozdíl třeba od černých Garifů v Belize a obecně podél Karibiku. Alkohol je v Guatemale taky docela drahý. Třeba v Momo stojí litrovka piva Gallo 25 quetzalů, za což se dá na trhu koupit například 50 pomerančů a nebo 12 porcí hranolek.
Ďábelské tance
Po poledni končí trhy, plocha náměstí je uklizena od stánků a pomalu se rozjíždí tzv. Ďábelské (diablo) tance. Na kratší straně náměstí stojí pódium, na kterém vyhrává tradiční místní dechovka. Do toho začínají tančit „ďáblové“. Postavy jsou oblečené od hlavy až k patě do huňatých kožichů různých křiklavých barev, na hlavách mají hrozivě vypadající masky a na zádech kartónová křídla. Ty jsou tak 1,5 m velká, pokreslená ďábelskými motivy, většinou s vyceněnými hrůzostrašnými tvářemi a nápisy jako Vampiros (upíři), Almas negras (černé duše), Alcones.
Ďáblové tančí pomalým tempem v rytmu „umcaca umcaca“ zhruba po obvodu obdélníkového náměstí, které může být velké asi jako fotbalové hřiště. Jsou to zřejmě nějaké týmy, protože vždy tak 20-30 jich je ve stejném vystrojení a drží se zhruba spolu ve skupince. Takových skupinek je na ploše cca 10. Diváci, včetně nás, stojí na okrajích náměstí, uprostřed je zatím prázdno.
Celé toto představení je rozhodně zajímavé, netradiční a není to žádné divadýlko pro turisty. Je to čistě místní zábava a tradice, která se prý opakuje jen několikrát do roka při zvláštních událostech, hlavně na Štědrý den a Silvestra. Na trzích jsme před tím zahlédli jednou turisty, ale od odpoledne už jsme zde neviděli nikoho.
Ďábelské tance pokračují až v ďábelsky stejném duchu. Jedna hudební skladba trvá kolem půl hodiny, po které následuje krátká pauza, při které se tanečníci zřejmě posilňují. A zase se dál tančí kolem náměstí. My se na scénu vracíme až po setmění, kdy je atmosféra ještě démoničtější. Diváci už se přesunuli i doprostřed plochy a hlavně zřejmě všichni notně pokročili s alkoholem. Těžko říct, jestli jsou tanečníci víc zmámení tím jak se pořád točí dokola a nebo právě procenty alkoholu. Někteří už se spíš potácí a obecně začínají být lidi celkem agresivní. Je to víc než zřejmé, že na alkohol nejsou zvyklí a když se k němu jednou za čas dostanou, pěkně to s nimi zamotá. Celkový dojem je až bizardní, ale jsme určitě rádi, že jsme si zvolili právě Momostenango.
Silvestrovská noc
Zhruba v osm, po asi šesti hodinách, hudba utichá a ďáblové se potácí pryč. Střídá je dopředu ohlašovaný ohňostroj. Ovšem v guatemalské podobě. Uprostřed náměstí chlápek odpaluje světlice a rachejtle. Ty vydávají hlavně hodně hluku a kouře. Nekvalitní pyrotechnika a ne zrovna profesionální obsluha způsobují, že rachejtle míří i mezi lidi a to naprosto nekontrolovatelně. Krčíme se pod stánkem a pak raději rychle prcháme pryč.
Další oslavy už nemají žádný řád a tak za zmínku stojí až půlnoční kanonáda. Tu už známe ze Štědrého dne, který se v těchto končinách slaví taky pyrotechnikou. Je to opravdu hlavně hluk a kouř. Ani si netroufáme jít ven, až asi po čtvrt hodině, když salvy trochu utichají Ulice jsou hustě pokryté zbytky rachejtlí a hlavně bouchacích pásů, které se prodávají na metry, pak se položí na zem a postupně vybuchují. Sem tam ještě zazní kanonáda, ale jinak vše rychle utichá a vyprazdňuje se. Jen někteří stánkaři ještě balí svoje nádobíčko, aby ho zase mohli ráno rozbalit a pokračovat. Úlet skončil a hned na Nový rok už zase v Momo pokračuje život ve vyjetých kolejích.
Nejširší nabídku průvodců a map Guatemaly (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
