Cyklostezky Dolomit a Východních Tyrol aneb po rovině mezi Vysokými Taurami a Lienzskými Dolomity

Fascinující kombinace lehkosti jízdy po rovinaté cyklostezce a panoramatu velehor učinila z rakouských cyklostezek, lemujících alpské řeky, nedostižný cykloturistický fenomén. V nejjižnějším koutu Rakouska, na rakousko-italském pomezí, cykloturisty doslova ohromí amfiteátr velehor, obestupující Drávskou cyklostezku, která tvoří osu Východního Tyrolska: Na jihu rozeklané skalnaté masívy Dolomit s bizarními tvary a měnícími se barvami dle počasí od kovově šedé přes oranžovou až po fialovou, na severu důstojný hřeben Vysokých Taur s nejvyššími vrcholy Rakouska.

V tomto reji velehor očekávají skutečné milovníky neporušené horské krajiny nádherné silnice i cyklostezky. Vězte, že cyklistika zde není jen sportovní, ale i emoční záležitostí. Po silničkách i cyklostezkách pronikneme panenskými údolími do klínu velehor, např. údolím Virgental v sevření Grossvenedigeru (3674 m) a Dreiherrenspitze (3499 m) a po klesající cyklostezce Iseltalradweg sjedeme do elegantního Lienzu s jižanským šmrncem. Spatříme nejfotografovanější tvář Grossglockneru z jihu, nejvyšší hory Rakouska (3798 m), přičemž se pohodáři nechají do „perly Alp“ Heiligenblutu (1291 m) vyvézt autobusem, aby si vychutnali Glocknerskou cyklostezku, zatímco chrti se podívají pravdě do očí při zdolávání Grossglocknerské panoramatické silnice.

Náš autobus nám pomáhá překonat „zbytečné“ převýšení do okolních horských sedel, a tak se můžeme radovat z nenáročné cyklistiky po cyklostezkách tím správným, tedy klesajícím směrem. Glocknerská cyklostezka nám také zpřístupní jednu z nejstarších cest v celých Alpách vedoucí Mölltalským údolím na úpatí 3122 m vysokého Scharecku s moderním ledovcovým lyžařským areálem, do kterého lyžaře dopravuje „mölltalský expres“, nejdelší podzemní lanovka na světě (4,796 km).

Navzdory nepopiratelně velehorskému rázu si vás Východní Tyrolsko získá svou idylickou atmosférou, která vám vmžiku dá zapomenout na malicherné starosti všedních dnů. Vydejte se s námi na kolech do zdejší divoce romantické krajiny a poznáte, že jste ještě vše nepoznali.

Řeka Dráva

Řeka Dráva je nádhernou řekou, měřící celkově 749 kilometrů, pramenící v italských Alpách nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u Osijeku do Dunaje. Za svůj původně slovanský název vděčí velmi živému, dravému charakteru svého horního toku. Třetinu své délky, přesněji 240 kilometrů, protéká územím Rakouska. Ze Sillianu na hranicích s Itálií až do Völkermarktu nedaleko hranic se Slovinskem její tok doprovází jedna z nejkrásnějších cyklostezek – Drávská.

Na této trase cyklisté sledují proměnu zurčícího horského potůčku v mohutný proud, který si po dlouhá tisíciletí razil cestu mezi strmými svahy dolomitských a alpských vrcholů Východního Tyrolska i Korutan. O strategickém významu této trasy svědčí četné hrady a zámky, z výšky střežící údolí řeky. Také mnohá města byla na Drávě založená již v antice, neboť doprava byla pochopitelně podél řeky vždy snazší než přes hory. Úsek cyklostezky ze Spittalu do Völkermarktu vybudovala Rakouská drávská elektrárenská společnost, která zde provozuje několik vodních elektráren, jejíchž přehrad lze využít i pro zábavu (např. Feistritzer Stausee je surfařským revírem.)

Drávská cyklostezka probíhá téměř po celé své délce bezprostředně podél břehu řeky, či v její blízkosti, čehož cyklisté rádi využívají pro osvěžení za horkých letních dnů. Těm, kteří dávají přednost stojatým vodám, Drávská stezka nadmíru vyhoví – protíná totiž korutanskou jezerní pánev s řadou oblíbených jezer, k nimž lze zajet i na kole: Millstätter See, Weissensee, Faaker See, Wörthersee, Klopeiner See a mnoho dalších.

Dolomity po rovině na kolech – ideálně po Drávské cyklostezce

Celá Drávská stezka je krásným přírodním i sportovním zážitkem. Jede se, až na zanedbatelné výjimky, stále mírně s kopce podél proudu řeky, a tak projíždíme podél Dolomit a Alp bez většího úsilí. Cyklostezka je tak vhodná i pro děti. Uplatní se všechny typy kol. Lehké převody a profilované pláště horského kola se sice tolik neuplatní, “silničáři” se zase v úsecích s jemnou šotolinou těší na asfalt. Orientace je po celé trase snadná, značení je dostatečné, nikoliv však jednotné: ve Východním Tyrolsku až po Lienz jedeme podle zelených tabulek s nápisem “Pustertaler Radweg”, v Korutanech nám symbol rodinky na kolech vedle Drávy napovídá nejen směr, ale i vzdálenost do další obce.

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Horní tok Drávy – Východní Tyrolsko

Naše putování začneme v Sillianu, hraničním městě, odkud nás již zelené tabulky “Drauradweg” nasměrují do úžasného údolí horního toku Drávy. Ta je zatím jen zurčícím potůčkem, jehož matná zeleno-modrá barva prozrazuje “rodiště” této řeky ve vápencových stěnách Dolomit, z jejichž sevření se Dráva snaží marně vymanit. Sillian byl založen roku 1469 na jedné z nejdůležitějších dopravních křižovatek Tyrolska. Tehdejší dopravní význam obce návštěvníkům dnes připomíná muzeum kočárů v Arnbachu, vzdáleném 2 km směrem k hranicím s Itálií. Tehdejší dobu rovněž připomíná pranýř na náměstí, jediný zachovaný ve Východním Tyrolsku.

V Sillianu stojí za kratičkou zajížďku zámek Heinfels, ke kterému se dojede přes pozoruhodný historický most Punbrugge z roku 1780/81 přes říčku Villgratenbach. Zde se můžeme nechat zlákat další atrakcí – lanovkou na Thurntaler do výšky 2100 metrů, odkud spatříme působivé panorama protilehlých stěn a štítů Liezenských a v dálce i Sextenských Dolomit a kamenný hřeben Karnských Alp. Sillianu ukážeme záda a vydáme se podél toku řeky idylickou cyklostezkou tu loukou, tu lesem. V Tassenbachu přejedeme státní silnici, odbočující z údolí Drávy doprava do sedla Kartitschsattel (1526 m), za kterým začíná jedno z nejzachovalejších údolí Alp – Lesachtal, ústící do údolí Gailtal.

Tato na sebe navazující údolí, ležící v těsném sevření Liezenských Dolomit a Karnských Alp, souběžně s údolím Drávy, stojí určitě také za návštěvu na kole. Pocítíte zde zemitou pohodu, rytmus času, který zde určuje řád nelehkému živobytí. Pojedete po úzké, nerovné asfaltce, na které potkáte málo aut a žádné autobusy, mezi nejstrmějšími pastvinami v Alpách s prazvláštními dřevěnými konstrukcemi na sušení sena. Tato turisty nedobytá údolí si dovoluji prohlásit za tajný tip pro cykloturisty, který si zaslouží zvláštní pojednání někdy příště.

Lienz, hlavního město Východního Tyrolska

Naše stezka pokračuje stále podél řeky, chvílemi po jejím levém, ale většinou po pravém břehu. Tu a tam přijedeme na rozcestí, kde se nám nabízí možnost odbočit do vesnic, které Drávská stezka většinou míjí a které vidíme po naší levé straně – tam, kde po státní silnici jezdí auta z korutanského Spittalu přes Lienz do Itálie. Některé vesnice leží vysoko ve svahu, jako např. Oberassling (1130 m n. m.), ale naše stezka do nich naštěstí nevede. Ti, kteří by se za horskými sedláky (po asfaltovaných silničkách) chtěli vypravit, mohou odbočit např. právě zde, na 21. kilometru, v Thal-Asslingu.

Na 33. kilometru nám zřejmě neunikne “zvýšený stupeň civilizace”. Přijíždíme do Lienzu, hlavního města Východního Tyrolska, a zde si dáme svačinku na náměstí. Sedíme na lavičce uprostřed květinových záhonů a očima hltáme fascinující kulisu, tvořenou zvláštní kombinací vznešených fasád středověkých měšťanských domů a za nimi vystupujích majestátních hradeb Dolomit. V naší blízkosti stojí mohutný hrad Liebburg ze 17. století, který dnes slouží jako radnice. Mladší dějiny tohoto města, založeného ve 12. století, připomíná památník padlých za 1. světové války. Ta zde, na úpatí velehor a zejména v horách samotných nabyla nejnesmyslnější absurdnosti a podepsala se jak na lidech, tak i na přírodě.

Kdo v Liezen zatouží po výhledech, může se (i s kolem!) nechat vyvézt jednou z lanovek a vyrazit pěšky či na horském kole do terénů, vyhledávaných v zimě lyžaři. Kombinaci výjimečné krajiny a dávné kultury zažijeme v údolí Drávy častěji. Např. hned za Lienzem nás překvapí vysoko položený poutní kostel z roku 1020, který obklopují dolomitské vrcholy Große Sandspitze (2772 m) a Hochstadl (2680 m). Zde se také nacházejí rozsáhlé vykopávky raně křesťanského komplexu s kostelem a pevností, vybudovanou ve 4. století biskupem z Auguntu jako únikové místo před nájezdy Germánů. Germánské hordy v 6. století zničily město Auguntum, které bylo antickým předchůdcem dnešního Lienze. Za svůj rozkvět vděčilo římskému císaři Claudiovi, který je v 50. letech 1. století povýšil na město. Zajížďka na kole – tam a zpět cca. 7 km – se sem jistě vyplatí. Odsud můžeme na kole pokračovat po obou březích řeky. Hlavní “tah” vede po levé straně, a to hlavně díky asfaltovému podkladu. 13 km za Lienzem přijíždíme do Nikolsdorfu s venkovskou atmosférou, lesním koupalištěm a zámečkem Lengberg ze 12. století.

Podél Drávy do Korutan

Nyní nám naše cyklostezka připraví klikaté intermezzo střídavě v lese a mezi kukuřičnými poli, nad nimiž ční zřiceniny hradů Flaschberg a Hohenburg, abychom překročili hranice Východního Tyrolska a Korutan v místě, kde do údolí vstupuje ze severu horský klín skupiny Kreuzeckgruppe. Toto místo se nazývá “Tyrolskou branou”. Konečně nás vítá pěkné městečko Oberdrauburg. Ačkoliv máme od rána v nohou 54 km, vydáváme se z úpravného náměstí křížovou cestou strmým svahem k mohutné pevnosti, střežící strategické údolí. Při pohledu na důmyslně umístěné reflektory si představujeme, jak magicky musí osvětlený Oberdrauburg působit po setmění. Počkali jsme a nebyli jsme zklamáni.