Dvě expedice, dvě kola, dva cyklo nadšenci a 16 320 kilometrů. V nové knize cestovatele Martina Stillera se prostřednictvím fotek i poutavého vyprávění projedete napříč Austrálií i Kubou a jihozápadem USA.
Kniha cestovatele Martina Stillera, pořadatele tradičních festivalů Cyklocestování, seznamuje se dvěma jeho největšími cykloexpedicemi: Napříč Austrálií, Kubou a jihozápadem USA. Obě cesty Martin podnikl ve dvou lidech: Austrálií projel s Renátou Lorišovou a pozdější americkou expedici absolvoval se svojí manželkou Renátou Stillerovou. Vše bez doprovodu, „na těžko“, se všemi krásami i nástrahami podobných cyklovandrů. Stylový barevný cestopis včetně ilustračních map projeté trasy.
Prohlédněte si i další fotografie k článku…
Od dob průkopníků českých cyklocestovatelů Jana Tomšíčka a později Víti Dostála, Honzy Vlasáka a dalších se z českých luhů a hájů vydala na kole do dalekých krajů již celá řada dobrodruhů. Své pevné místo má mezi nimi rozhodně Martin Stiller, který již na kole procestoval pěknou řádku zemí čtyř kontinentů. Pro cyklo nadšence pořádá Martin každoročně v českých a moravských městech festival Cyklocestování, který přináší notnou dávku inspirace na cesty.
Lákavé grafické zpracování, nespočet neuvěřitelných fotek, které Martin stačil na svých cestách nashromáždit. Poutavý text a fotografie doplňuje i podrobný mapový plán obou expedic včetně statistik – třeba počtu zdolaných horských sedel či defektů. Informacemi i obrazem doslova nabitá kniha potěší každého milovníka dálek, a pokud ji nestihnete svým blízkým opatřit již pod letošní vánoční stromeček, příští rok by tam rozhodně neměla chybět!
USA – kousek Colorado a pak zase Utah (úryvek z knihy)
Noční děs a hrůza
Stavíme stan v otevřené krajině uprostřed ničeho. V noci přichází bouřka. Ale jaká! Blesky lítají kolem nás v bezprostřední blízkosti jeden za druhým. Hromy rámusí, že se vzájemně neslyšíme. Prší. Jsme přímo v epicentru toho dění! Máme strach. Zažil jsem už hodně bouřek ve stanu v horách, ale tohle je extrém. Srdce nám buší oběma na maximum. Nepamatuji se, že bych se někdy bál. Tady ale fakt jo. Přiznávám! Přemýšlíme, zda zůstat ve stanu nebo utéct na nedalekou farmu. Ani jedno řešení nám nepřipadá správné. Nakonec zůstáváme a bouřka ustupuje. Přežili jsme!
156 km za den aneb jak se jezdí v noci
Jednoho rána to šlape dobře a už před obědem máme 60 km. Přichází poledne, teploty extrémně stoupají a ty nás uvězňují uprostřed pouště v zelené oáze Green River. Jsme tam až do neskutečných sedmi hodin večer a furt je teplo. A když už konečně vyrážíme, Renča dostává nápad šlapat v noci. Nejdříve jsem proti, ale pak si říkám, proč ne, ať si to Renča zkusí. Nakonec šlapeme celou noc a po celkových 156 km dorážíme do Hanksville, kde na 2,5 hodiny, než se rozední a oteplí, usínáme ve stanu.
V noci se jelo dobře, a protože to byla údajně nudná krajina, tak jsme ani o nic nepřišli. A – Renča si udělala rekord, našlapala rekordních 156 km. Šikulka!!! Jo a málem bych zapomněl… v tu noc musíme ještě několikrát lepit duše, neboť fleky nedržely. A i když kombinujeme různá lepidla a různé fleky, nic nefunguje. Jako na potvoru! Tak nakonec dávám novou duši a je vyřešeno. Doteď si ale lámu hlavu, co se tehdy dělo?!
Do nebeských výšin na kole
Mezi městečky Torrey a Boulder nás čeká pořádný kopec. Výškové kóty na různých mapách se liší a to od 9 200 do 10 000 stop. Tak uvidíme. Každopádně si holt máknem. Jednu výhodu to ale mít bude. Bude zase zeleněji, chladněji a tak se hezky pošlape. A opravdu, 38 km stoupání zdoláváme celkem snadno a na vrcholu se fotíme u cedule s kótou 9 600 feet (2 926 m)! Zatím rekordní výškový bod naší cykloexpedice kořeníme noclehem kousek od cedule! A tady právě měli být ti medvědi.
Martin Stiller – dobrodruh tělem i duší
Na kole projel velkou část Evropy i dalších třech kontinentů. Cyklocestování se stalo jeho vášní a vedlo ho k založení prvního ryze cyklocestovatelského festivalu „Cyklocestování“ pořádaného tradičně ve Frýdku-Místku. Na svůj mladý věk procestoval již více než 30 zemí a tím rozhodně jeho cestovatelské plány nekončí. Cestování se stalo jeho životem, drogou i radostí, které se hodlá věnovat i v budoucnu.
Jako průvodce působil například ve Walliských či Julských Alpách, v pohoří Dachstein, na Ukrajině, v Norsku, na Islandu a také v Keni.
