Co vás čeká v Laosu

Horské kmeny

11.9.2001 v New Yorku prolétla letadla mrakodrapem. O ničem takovém jsem ale neměl tušení, neboť jsem zrovna navštívil horskou vesnici kmene Akha v severním Laosu. Sem ještě neproniklo 21. století, a vlastně ani to dvacáté. Nebyla tady nejen cesta, voda, elektřina, ale nikde dokonce ani žádný kov, natož umělá hmota. Muži byli na lovu v pralese a u chatrčí z bambusu a palmových listů zůstaly jen děti a ženy.
Všichni jsou oblečeni ve svých fantastických tradičních oděvech, černých s barevnými nášivkami, a ověšeni stříbrnými šperky. Ženy a dívky jsou nahoře bez. Opravdu hezká vesnice, pokud se ovšem muži nevrátí předčasně. Za rok či dva ji opustí a přesunou se na jiné místo v džungli, kde si postaví novou. Porost okolo vypálí, zasadí banány a pár dalších plodin a nějakou dobu budou lovit na novém místě. A pak zase půjdou dál. Kmen Akha ještě žije na kraji doby kamenné a s našim světem se setká jen občas na trhu v údolní vesnici, jejíž poloha se nemění každé dva roky. Peníze moc nevyužijí. Jako uchovatel hodnoty používají staré francouzské nebo čínské stříbrné mince, některé ještě z 19. století. Ale je jasné, že už těmto lidem moc dnů nezbývá. Ani v Laosu, jedné z nejchudších zemí světa. Nyní je z vesnice turistická atrakce. Návštěvníků sice nejsou davy, ale dost na to, aby se vše změnilo. Místo lovu muži prodávají „autentické“ tradiční výrobky, za fotku se platí a ženy už jsou cudně oblečeny. Ale možná, že to jsou nějací úplně jiní lidé a ti „moji“ Akha se odstěhovali kamsi hluboko do pralesa. Snad.

Laos plný bomb

Když jsem se v „civilizovanějším“ Laosu po pár dnech dozvěděl o útocích v New Yorku, měl jsem takový divný pocit, jakoby mnozí Laosané měli radost. Jsou snad tito lidé tak zlovolní? Ne že by přímo hlasitě jásali, ale v jejich očích jsem četl zadostiučinění. Od roku 1964 do roku 1973 totiž USA v rámci podpory své války ve Vietnamu na Laos shodily přes 2 miliony tun bomb, tj. dvakrát více než spadlo na nacistické Německo za celou 2. světovou válku. Laos je tak nejbombardovanější zemí všech dob. 10 let na něj padalo v průměru 160 bomb denně; na každého Laosana připadlo 500 kg výbušniny. V provincii Xieng Khouang nezůstala jediná stojící budova. Na zemi, která měla tehdy 4 mil. obyvatel, dopadlo i 80 milionů malých min, tzv. cluster bombs. Z nich 15 milionů někde dodnes leží nevybuchlých a měsíčně zabijí několik Laosanů. Ale nečekejte s návštěvou, až budou ostraněny, protože k tomu dojde za 80-100 let. Američané na odminování přispívají 1 mil. USD ročně (nálety je stály 9 mil. USD denně), zatímco ostatní země nedávají většinou nic. Ani masivní bombardování nezabránilo nástupu k moci komunistům, možná naopak. Vládnou dodnes, takže Laos zůstane ještě nějakou dobu zaostalý. Obaly vybuchlých bomb se v chudém Laosu důkladně zužitkovávají. Vyklepou se do plechů na střechu nebo se použijí jako květináče. Velké napalmové bomby se na jihu používají jako kanoe.

Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Bývalá Indočína

Hlavními atrakcemi Laosu jsou kmeny žijící tradičním způsobem, ke kterým musíte stále hlouběji do džungle, divoká příroda v mnoha málo zmapovaných oblastech a město Luang Prabang, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Toto dřívější královské sídelní město na hnědočervené řece Mekong je plné barevných buddhistických chrámů a elegantních domů postavených za francouzské kolonizace. Vliv Francie je stále cítit – nikde jinde v jihovýchodní Asii nedostanete tak křupavé bagety a i ta sebemenší kavárna je trochu chic. Luxusnější hotely, restaurace a dokonce vinotéky uspokojí i zmlsaného cestovatele. V Luang Prabang a vlastně nikde v Laosu nechoďte po ulici moc rychle. A ani k tomu nebudete mít sklon. Zcela nepatřičně byste totiž vybočovali a kazili všeovládající charakteristickou atmosféru klidu, pohody a uvolněnosti, která se vám dostane pod kůži. V Laosu je na vše dost času, spěchat není kam a proč.

Tajemná Planina džbánů

Laos má také své tajemné místo – Planinu džbánů. Na ní na 400 místech, často mnoho kilometrů od sebe vzdálených, jsou tisíce velkých kamenných džbánů. Odhaduje se, že jsou z 1. až 5. století. Žádný z nich není vyroben z místního kamene, takže i ty největší – třímetrové a patnáctitunové – sem musely být dopraveny. Kým a jak a proč? Někteří archeologové se drží pravidla: „Když nevíš, co jsi našel, řekni, že je to pohřebiště.“ Jiní se domnívají, že džbány mohly být zásobárnami vody karavany přicházející ze severní Indie. Leží totiž v přímé lince. Místní Laosané ale tvrdí, že zemi kdysi obývali obři, kteří rádi pořádali pitky s rýžovým vínem a kteří po sobě prostě neradi uklízeli.