Když se řekne Kazachstán, většina lidí, jak jsem zjistil, nemá jasnou představu, s čím si tuto zemi spojit. Někdo si vzpomene na kosmodrom Bajkonur, jiný si představí stepi a téměř každý si myslí, že to je „někde v Rusku“.
To samozřejmě není pravda, i když zeměpisně je to „těsně vedle“, či spíše „pod“. Středoasijský Kazachstán je bývalá součást Sovětského Svazu, která získala samostatnost v roce 1991 a s nynějším Ruskem má stále velmi blízké vztahy.
Země (téměř) nikoho
Vždyť také na jeho území žije kromě Kazachů i mnoho Rusů, kteří tvoří téměř polovinu obyvatelstva, a většinou zastávají významnější pozice ve společenské hierarchii. Lidí tady ostatně není mnoho – 17 miliónů obyvatel je na jednu z největších zemí světa dost poskrovnu, a jelikož z tohoto množství žije většina v několika městech, velká část území je zcela liduprázdná. Kazachstán je tak státem s nejmenším zalidněním na světě. O jeho velikosti svědčí i fakt, že se rozkládá přes 3 časová pásma. A ještě jedno zajímavé srovnání: Kazachstán má rozlohu zhruba čtyř pětin Indie, ale jen 2 % její populace!
Přistání na Marsu
Mně se spolu s kamarádem Pavlem poštěstilo do této zajímavé země podívat a již první kontakt byl zvláštní – nebýt rozlehlé modré plochy Kaspického moře (jež je vlastně jezerem), připomíná přílet do města Atyrau na západě země přistání na Marsu. Načervenalá pustina se táhne na všechny strany okolo města a zdá se být zcela bez života. Teprve když letadlo sestoupí níže, jsou vidět řídké traviny a občas nízké keře. I řeka Ural, která se ve městě vlévá do moře, vypadá jako by vysychala a nepřinášela mnoho vláhy.
Oblast Atyrau údajně patří mezi nejchudší v zemi a opravdu tak i působí. Ani napůl rozpadlé, napůl rozestavěné letiště a děravá přistávací dráha nebudí mnoho důvěry. Při příletu jsme museli přežít několik byrokratických procedur spojených s organizačním chaosem, ale úředníci se chovali celkem slušně a stačilo se obrnit trpělivostí.
Geografie
Při přeletu dále na východ je vidět, že Kazachstán je většinou plochý a tvoří jej nekonečné stepi a kamenité pouště.
Almaty, dříve Alma-Ata, bývalé hlavní město zhruba o velikosti Prahy (má 1 147 000 obyvatel), je po všech stránkách jiné. Na severozápad se sice rovněž táhne nehostinná poušť Pribalkaš, ovšem z jihu se hned za městem zdvihají pětitisícové vrcholy Zailiskij Alatau, jež tvoří severní část pohoří Tian-Šan. O pár desítek kilometrů dál můžeme najít i vrcholy vyšší, například Zhengis Shingy (7 439 m n.m.). Za dobré viditelnosti tvoří úchvatné panorama, ale často jsou bohužel zahaleny ve smogu.
Díky horám je tady o něco vlhčeji než dále na severu a okolo města jsou dokonce bujné lesíky a jablečné sady, které daly městu jméno (Almaty – „místo s jablky“). Tady prý vzniklo domestikované jablko. Klima v zemi je celkově velmi kontinentální, s čtyřicítkovými vedry v létě a stejnými teplotami – ovšem na záporné části škály -v zimě.
Almatské kontrasty
Další rozdíl poznáte v samotném městě. Na každém kroku je v Almaty vidět bouřlivý rozvoj, v centru jezdí drahá auta, která hned tak neuvidíte ani v lecjaké „západní“ metropoli, je zde možno najít luxusní obchody a nové nebo zrekonstruované honosné budovy.
Architektura města, dá li se to tak vůbec nazvat, ovšem celkově mnoho nadšení nevzbudí. Povětšinou se jedná o nevzhledné betonové budovy a ty nejmonumentálnější stavby jsou typickou ukázkou socialistického realismu z dob SSSR. Mnoho těchto staveb je ovšem dnes už zchátralých, v betonu prorůstá tráva a mech a vyschlé kašny připomínají zašlou slávu
Za zmínku stojí také kazašské „paneláky“ – každý si svůj byt opravuje a vylepšuje dle svých možností a vkusu – a výsledek? Každý má jiná okna, dřevěná, plastová, různé velikosti a dělení atd., a každý balkón je zakrytý různým způsobem a materiálem. Výsledný vzhled je opravdu „zajímavý“. Přitom v přízemí těchto domů bývají často třeba obchody s luxusními automobily…
Středoasijský Kuvajt?
I ty udržované budovy ovšem našinci připomenou doby poměrně nedávno minulé, neboť na nich visí mohutné transparenty a agitační hesla. Forma zůstala, avšak obsah se změnil – místo propagování socialismu teď v Kazachstánu budují zvláštní středoasijský kapitalismus.
Prezident Nursultan Nazarbajev, jehož vláda není zrovna nejdemokratičtější a spíše připomíná totalitu, razí heslo „Kazachstán 2030“, což znamená, že do uvedeného roku má země dosáhnout úrovně Kuvajtu. A možná, že se to i podaří, nebo alespoň některým…
V „Kaspickém bazénu“ se totiž nacházejí zřejmě největší zásoby ropy na světě, a Kazachstánu z nich připadá nezanedbatelný podíl. Americké firmy, zejména Chevron, zde už těží, a protože vláda je k Američanům velmi vstřícná, ti zase na oplátku přivírají oči nad jejími politickými praktikami (inu, nic nového pod sluncem…). Tento zájem o Kazachstán se promítá i do přístupu a chování lidí, kteří se zpravidla snaží z cizinců získat co nejvíce peněz.
Rozmary prezidenta
O moci prezidenta svědčí i sám fakt, že přesunul hlavní město do Astany, poměrně malého města (281 000 obyvatel), neboť sám pochází z této oblasti. Název Astana, což v kazašštině znamená prostě „hlavní město“, není příliš známý, protože předchozí název města byl Akmola a ještě předtím (v dobách SSSR) Celinograd. Ale ani současný název možná dlouho nevydrží, údajně se totiž chystá další přejmenování na Nursultan – po vládnoucím prezidentovi…
Většina úřadů a institucí byla přestěhována do nového hlavního města a zaměstnancům nezbylo, než dojíždět. Vzhledem ke značné vzdálenosti ovšem nemohou cestovat každý den, jsou nuceni přes týden zůstávat v Astaně a na víkendy se vracet domů. Toto hromadné stěhování není jednoduché, dopravní infrastruktura mu není přizpůsobena a dojíždění tak způsobuje mnoho problémů. Na druhou stranu nikdo nechce přijít o dobré zaměstnání, a tak tento stav asi ještě dlouho vydrží.
Pozoruhodnosti Almaty
Ale zpět k Almaty. To, co jsem uvedl na začátku, ještě neznamená, že by ve městě nebylo vůbec nic zajímavého k vidění. Je zde i několik (relativně) historických budov, z nichž za návštěvu stojí zejména pravoslavné kostely Svatého nanebevstoupení z r. 1870 a Svatého Mikuláše (Nikolsky Sobor ) z r. 1909. V prvně jmenovaném jsme měli možnost být svědky křtu (druhý sloužil během komunistické éry jako stáj…).
Nedaleko odtud stojí památník kazašských vojáků padlých během 2. světové války a hořící „věčný plamen“, u kterého nikdy nechybí čerstvé květiny. Mezi místní zvyky patří, že se u něj fotí novomanželé.
Samozřejmě jsou tu i mešity, přičemž největší z nich, zvanou Centrální, nechal postavit současný prezident v r. 1999. Vypadá velmi monumentálně a ani se nezdá, že je tak mladá, protože je vybudována v tradičním islámském stylu.
Při prohlídce města návštěvník určitě nesmí vynechat tržiště. Největším z nich je Zelený bazar, kde se dá koupit snad všechno, přičemž jednotlivé druhy zboží jsou rozděleny do „sekcí“. Najdeme zde tak skupinu trhovců prodávajících průmyslové zboží, o kousek dál je oblečení atd. Určitě nejhezčí jsou stánky s čerstvým ovocem a zeleninou a poblíž se sušenými zemědělskými produkty. Zboží je dokonale a úhledně srovnáno, září mnoho barvami a člověku se při pohledu na něj sbíhají sliny.
Naopak oddělení masa příliš vábně nevypadá. Je to obrovská hala, kde na hácích visí stovky zvířat a jejich částí. Jsou tu ještě pododdělení s hovězím, vepřovým, skopovým a dalším masem, včetně vnitřností. Úroveň hygieny ovšem není příliš vysoká, okolo masa létají mraky much a ani čichové vjemy nejsou zrovna příjemné. Mohou se vám ale naskytnout poněkud surrealistické pohledy, například na mladou dívku, poklidně svačící mezi celými ovčími hlavami. Stejně jako na arabských tržištích i tady se smlouvá, ale prodavači nejsou vůbec agresivní a vlezlí.
Bída i krása
Jako v mnoha jiných státech na světě, i tady stačí opustit centrum a po pár kilometrech jsou velké budovy vystřídány malými dřevěnými domky a ty posléze jen chatrčemi z prken a vlnitého plechu. Místo obchodníků v oblecích tady potkáte bosé děti a nejmodernější limuzíny a džípy jsou vystřídány starými Moskviči a Žigulíky.
Pokud se mám přiznat, co nás v Almaty nejvíce zaujalo, tak to byla – místní děvčata. Tolik pěkných holek snad není nikde na světě, a to je člověk z České republiky zvyklý na hodně vysoký standard. V Almaty ovšem jako by se mísilo to nejlepší z asijského a evropského světa. Původní Kazaši jsou Asiaté, ovšem po letech soužití s Rusy a jinými národy stojí výsledek opravdu za to.
Náboženská shoda
Další velmi zajímavou věcí je náboženství. Kazachstán je sice muslimská země, ovšem díky Rusům je zde i poměrně mnoho pravoslavných křesťanů. Ve městě tak najdete mešity i kostely a na zdejší kultuře je vidět působení obou směrů, přičemž se do ní promítá také vliv starých animistických náboženství a šamanismu.
Nejzajímavější ovšem je, že muslimové i křesťané zde žijí vedle sebe v míru, shodě a toleranci, a nikdy jsme neslyšeli o nějakých sporech či dokonce střetnutích. Snad je to jen lepší stránka tvrdé vlády prezidenta a možná je to tím, že zdejší obyvatelé si prostě za ta léta zvykli a rodiny jsou natolik propojené, že netvoří samostatné komunity.
Něco o jídle a pití
Dobrou zprávu mám i pro gurmány. V Kazachstánu se dá dobře najíst, místní speciality se zvláštními názvy (třeba kazi, bešbarmak, šuret, manty…) stojí za ochutnání a jsou určitě cenově přijatelné. Většina masitých jídel je ze skopového, ale pokud chcete, tak vám přinesou i drůbeží, hovězí, koňská, nebo třeba velbloudí pokrmy.
Faktem ale je, že po nějaké době začne jídlo působit trochu jednotvárně a našinec se začne těšit na českou kuchyni. Co se mi ovšem nepřejedlo, jsou šašliky. Ty se dají koupit téměř všude v různém provedení a cenových relacích, přičemž ne vždy je mezi cenou, kvalitou a velikostí porce přímá úměra. Třeba na tržišti patřily k nejlevnějším, ale přesto byly velmi dobré.
Překvapilo nás, že v zemi se vyrábí několik desítek druhů piv. Většinou mají docela dobrou chuť, některá jsou přímo vynikající. Důvod je asi ten, že technologie a výrobní postupy z velké části pocházejí z České republiky. Přímo v centru Almaty je dokonce poněkud netradiční japonsko-irská restaurace, kde mají kromě Guinesse i český minipivovar, který nám předvedla dívka v japonském kimonu. Pivo se jmenuje Pražskyj Grad a čepují jej do litrových tupláků.
Nejširší nabídku průvodců a map Kazachstánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Nahoru na hory
Pro mě osobně byla největším zážitkem cesta do hor. Použili jsme taxík, který nás okolo přehrady Mochnatka a sportovního střediska Medeo (1 961 m n.m.) dopravil do lyžařského centra Šimbulak. Odtud jsme vyjeli lanovkou ještě o něco výše. Poslední úsek lanovky bohužel nebyl v provozu, a tak jsme po svých vystoupali do Velkého Talgarského průsmyku ve výšce 3 200 m n.m.
Výhled odsud je opravdu nádherný. V údolí hluboko dole, v dálce a oparu, spíše tušíme než vidíme Almaty, a okolo se zdvihají majestátní vrcholky Tian-Šanu. V průzračně čistém vysokohorském vzduchu a konejšivém tichu vyrážíme dál, šplháme po skalách, brodíme se ve sněhu a fotíme úžasné scenérie. Dostáváme se jen asi 20 km od hranic s Kyrgyzstánem a nějakých 200 km od Číny.
Tajemství Tian-Šanu
Kouzlo mocných velehor je přímo hmatatelné. Říká se, že v této oblasti žije zdejší varianta sněžného muže čili almy, kterého domorodci nazývají ksy-gyik. Tento tvor je prý zhruba stejně vysoký jako člověk, avšak má mnohem mohutnější stavbu, silný krk i čelisti a jakoby zašpičatělou hlavu. Celý je porostlý hustou srstí. Byly nalezeny jeho stopy a existují i záznamy o chycení divokého muže místními obyvateli, většinou z počátku 20. století.
Skutečně ksy-gyik existuje? Svědectví o spatření různých forem divokého člověka přicházejí z celého světa. Znamená to, že na nich je něco pravdy, nebo mají lidé bujnou fantazii? Těžko říct. Odpůrci namítají, že kdyby ksy-gyik (sněžný muž, bigfoot a další) skutečně existoval, musel by jej někdy někdo chytit, vyfotografovat, nalézt jeho kosti apod. To zní sice logicky, ale…
V málo obydlených a prozkoumaných (a dokonce i v poměrně civilizovaných) krajích i dnes nacházíme nové druhy, o jejichž existenci jsme neměli ani tušení. Také jsou živočichové, o nichž nikdo nepochybuje a jejichž výskyt v oblasti je brán jako fakt, ale přesto je vidělo jen několik málo lidí.
Přízrak sněžných plání
Zrovna v Tian-Šanu žije také velmi vzácný a plachý sněžný levhart, či lépe řečeno irbis horský (Uncia uncia). Název „sněžný levhart“ totiž není přesný, toto zvíře levhartem není a i když vzhledově se mu dosti podobá, je samostatným druhem. Dokonce se vedou spory o to, zda vůbec má být řazeno do čeledi Pantherinae (velké kočky).
Tato krásná šelma je specialistou na velehory. Většinou žije ve výškách 3 500 až 6 000 m n. m., někdy však sestupuje i do nižších poloh. Se svými až 75 kg je to impozantní zvíře, ale vzhledem k jeho plachosti a maskování není snadné je spatřit. Přesto je na pokraji vyhynutí a patří k nejohroženějším druhům vůbec.
Lov je sice přísně zakázán, ale jeho kožešina je velmi ceněná, a proto pytláci dělají vše pro to, aby jej dostali. Irbis sám je schopný lovec, při útoku na kořist nebo při šplhání po skalách doskočí až do vzdálenosti 15 metrů. Bohužel, jak ubývá v horách přirozené kořisti, je nucen lovit i dobytek a domácí zvířata a tím se opět dostává na dostřel lidí… Věřme, že sněžný levhart nebude v budoucnu jen mýtickým zvířetem a podaří se mu přežít natruc lidské chamtivosti.
Země pro poustevníky
Ačkoliv jsme sněžného muže ani irbise bohužel (nebo naštěstí?) nepotkali, výlet přesto stál za to. Čas je však neúprosný, a tak nezbývá než se vrátit zpět do civilizace.
A tak jsme se pomalu dostali na konec našeho povídání. V Kazachstánu je toho k vidění samozřejmě mnohem více, ale to už nechám na vás. Pokud se tam budete chtít podívat, počítejte s tím, že tato země nepatří mezi nejlevnější a ani získání víz nemusí být úplně jednoduché. Na druhou stranu zde zatím nepotkáte mnoho turistů – a jestliže zamíříte mimo města, dost možná, že nepotkáte vůbec nikoho… Tak šťastnou cestu!
Za zmínku možná stojí, že v Almaty nedaleko Zeleného bazaru existuje restaurant Brno, kde cepuji Starobrno ;). Pravou ceskou cibulacku jsem tenkrat nedojedl :(.
Restaurace už asi neexistuje.
bylo to http://urbaskovi.eu/brno_cesky_dvur/BRNO.shtml
ted je tam Red Dragon http://reddragon.kz/index.php/kontakty
Ma nekdo jinou zkusenost ?
Ondra
Vojta,tu restauraciu na prizemi som staval a v tej istej budove sa nadstavovalo jedno poschodie a malo sluzit ako ceske velvyslanectvo…bolo to v roku 1994. len skoda ze neviem nikde najst na nete fotku ako to tam teraz vyzera. S pozdravom
Taky bych videl par novych fotek, v1995-1999 sem tam vařil.
Úžasný článek, díky moc!
Dobré počtení. Za pár dní bych měl odjet do Kazachstánu, informace se mi budou hodit. Snad budu mít i čas se někam mrknout. A škoda že už restaurace není i když raději navštěvuji místní.Na tržnice se už těším. Radek
??? ????? ???????? ?? ?????? ???, ??? ????? ????????????????????,? ?????? ??? ???? ?????? ??????? ?? ??????.???????? ?? ????? ????? ???????? ???????? ?????? ????? ? ??????? 300 ???.?????? ??? ???????? ? ??????????,??????? ???????.
Zdravím,premýšlame že by sme v menšej skupinke doleteli priamo do Almaty a potom by sme si dali peši-niekolko dňový výlet po horách. Mohli by ste nám nejak priblížiť ako je to so stanovaním v horách a tiež s bezpečnosťou? Díky moc
https://kazachstanblog.wordpress.com/2016/07/12/kanon-charyn/
Zajimave cteni, dekujeme.
„O moci prezidenta svědčí i sám fakt, že přesunul hlavní město do Astany, poměrně malého města (281 000 obyvatel), neboť sám pochází z této oblasti.“ Neni tomu tak, prezident pochazi z male vesnice pobliz Almaty.
Děkujeme za článek 🙂 Přesvědčil mě o tom, že do Kazachstánu prostě musíme (ikdyž jsem o tom přesvědčená už 10 let). Chtěla jsem se zeptat, jak je to nyní s cestováním do Kazachstánu. Nemyslím víza a tak. Spíš jak je to s bezpečností a jestli je v pohodě jet jen v páru ve dvou lidech. S tím že bychom chtěli projet tak nějak celý Kazachstán. Děkuji
S bezpečností problém není, byli jsme tam letos (2017) s dětmi. Bavili jsme se s čechem, který v Almaty žije několik let a ten říkal, že jeho patnáctiletá dcera jezní sama v noci neoficiálním taxíkem a strach o ni nemá. V Praze by ji sám v noci nepuustil 🙂
Jen Váš záměr „projet tak nějak celý Kazachstán“ je trochu smělý. Země je obrovská, velice řídce obydlená (2 lidé na km2). Dopravní infrasktura celkem špatná a zanedbaná. V Almaty jsou šestiproudé silnice s pěkným asfaltem, ale jen pár kilometrů za městem jsme byli rádi za offroad. Takže cesta do 150 km vzdáleného místa byla na cca. 4hodiny. Několikrát cestou končil asfalt a byla jen uježděná cesta (prý došly peníze 🙂 V celé zemi jsou obrovské kontrasty. Centrum Almaty a Astany plné luxusních domů, obchodů, naleštěných luxusních aut a jen pár km odtud děravé silnice, domky slepené jak vlaštovčí hnízda ze všeho možného, co se kde „sehnalo“.
Jinak v Almaty a okolí bez problémů strávíte 14 dní a pořád bude co dělat. Byli jsme v horském středisku Šimbulak (10 min autem od města, luxusnější, 3 úseky kabinkovky až do 3200m), Ak-Bulak (50 min autem, levnější, kabinka+dvojsedačka do cca. 2600m). Vyjedete nahoru a dolů můžete pěšky. Několik tras, několik dnů 🙂 Zvlášť na Ak-Bulaku můsžete projít několik údolí a nepotkáte celý den ani živáčka. Nádherná příroda. Dále třeba Vosem ozer (8 jezer – areál s bazény, jezery, v zadní části za mostem termální lázně – málo lidí, teplá voda, přijatelné ceny, 4 sauny). Směrem od Almaty k hranicím Kyrgyztánu je Velké Almatinské jezero. Ve městě Zelený bazar (mají všechno možné, smlouvá se, ale prodejci jsou v pohodě, neotravují). Pro děti třeba ZOO, naproti Centrální park s atrakcemi (lodičky na jezeře, ruské kolo, střelnice AK-47 :-), stánky, delfinárium, DinoPark, …) Přímo z centra kabinou lanovkou dostupný vrch Kok Tobe. Zábava, občerstvení, lavička Beatles, bobová dráha, mini zoo, užasný výhled na město. Zde to žije každý den do noci, protože lidé se sem snaží uniknout ze smogu „dole ve městě“. Dole je ale pojem relativní, stále je to cca. 800-900m n.m.
Na Astanu stačí den, dva. Moderní architektura, beton, sklo. Pěkné vidět, ale za chvíli omrzí. Ale když si budete chtít projet pravý Kazachstán, musíte vyjet mimo tyto 2 města. Zde žije většina rusů a většina z nich neumí ani kazašsky. Zato venkov je zážitek. Ale to si mustíte vyhradit alespoň měsíc 🙂
Pokud se mám přiznat, co nás v Almaty nejvíce zaujalo, tak to byla – místní děvčata. Tolik pěkných holek snad není nikde na světě, a to je člověk z České republiky zvyklý na hodně vysoký standard. V Almaty ovšem jako by se mísilo to nejlepší z asijského a evropského světa. Původní Kazaši jsou Asiaté, ovšem po letech soužití s Rusy a jinými národy stojí výsledek opravdu za to.
PS: tu fakt věřím
Chystáme se na konci května do ASTANY a pak přeletíme na 8dnu do ALMATY,
tady by jsme si rád pujcil auto, hledal jsem volal jsem, ale rental a podobne jeste nemaji uzavrene smlouvy pro letošní rok a tak by jsem rad vyuzil tech co tam byli a poradili mi nejake mistní půjčovny, případně web stránky at mam zálohu pro případ že by nebyli ty nadnárodní společnosti,
Dekuji predem vsem
Cestuji v únoru do Almaty , poprvé tak daleko z ČR. Nepatřím k ostříleným cestovatelům a proto budu vděčna za jakékoliv rady.Pobyt, letenku mám již zajištěnou a ve městě mám základní pomoc u místního obyvatele, známého. Přesto bych ráda informaci například o tom, jak je to s místní měnou KZT. V obchodech lze platit kartou? Mám MasterCard- Unicredit bank a mohu vybírat prý bez poplatku z kteréhokoliv bankomatu . V obchodech lze použít kartu, nebo raději vyměnit v ATM ?
Telefonování – stačí mít roaming a nakoupená data na používání Whatsapp ?
Jak je to se zásuvkami v hotelích – nutno mít redukci např. na telefonní nabíječku?
Děkuji za rady
Podívejte se na YouTube, ruští YouTubeři pilně točí, chce to rozumět ruštině.
Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný
jeste bych doplnil ze na dnesni pomery kazachstan neni zase tak moc draha zeme. 1kc = cca 20 tenge. taxikem coz je vlastne kazde auto ve meste Almaty a
vlastne asi vsude v kazachstanu (ano staci jen mavnout a domluvit si kam a za kolik jedete) se dostanete prez pul mesta (casove 15-20min jizdy) za cca 1000tg coz je krasna cena oproti CR. pri jizde autem si dejte pozor na policii rada zkousi zastavovat turisty at ve meste tak i v odlehlych castech ale da se snima “domluvit” z pravidla za 5000tg a nechaji vas pokracovat (i kdyz budou zkouset vybrat vic nikdy nedavejte vic nez 5000tg). kdyz neprijedete v obdobi prazdnin nebo o vikendu tak ubytovani ve meste Saty (jezera kaindy a kolsai) a Bashi (altin emel) je bez problemu a neni treba bookovat predem (sami se o vas “poperou” a pri nejhorsim se muze spat v aute). dale bych k navsteve doporucil mistni grand kanyon (jedete kolem nej cestou do saty). v almatinske oblasti je toho mnoho k videni, mi za 14 dnu v podstate “videli vsechno a nic” takze priste pojedeme vic rozvazne a pomaleji aby jsme videli opravdu vsechno vcetne vsech malickosti. jeste bych rad doplnil ze idealnim autem na pujceni je SUV 4×4. pro nadsence horske turistiky bych doporucil aby nejezdili drive nez v zacatkem cervna. vetsina vyssich mist vcetne targalskeho pjerevalu bylo v kvetnu zavrenych kvuli velkemu mnozstvi snehu. jo a abych nezapomel tak v oblasti Balkhash Illi se uz od roku 2017 pokouseji opet dostat puvodniho tygra do volne prirody po 70 letech.
na konec bych jen doporucil poridit si vic mistnich sim karet (cekam ze sam tam clovek nebude) pac ne vsude je signal a skoro nikde nemluvi AJ, s rustinou problem neni v 98% pripadu
Dobrý den všem, chtěl bych jet autem z Prahy do Taškentu, byla odtud moje prababička. Tedy přes Bělorusko, Rusko a Kazachstán do Uzbekistánu. …nemá už někdo s podobnou cestou zkušenost? Budu vděčný za každou radu 🙂
to******@se****.cz
Jirka
Kazachstán není jen ASTANA a ALMATY. Osobně se zaměřují na oblast Kyzylorda a samotné město Bajkonur včetně raketodromu a samozřejmě starty kosmických raket. Pokračuji následně do Aralské oblasti k vyschlému Aralskému moři. Pokud chce někdo vidět i něco jiného než naleštěné kliky hlavního města nebo turistickou Almaty a Medeo, ozvěte se.LETÍME NA BAJKONUR NA STARTY RAKET v říjnu a prosinci 2020
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Olinalá: poklad na konci světa
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Nové články
Olinalá: poklad na konci světa
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru