Co vás čeká v Gruzii? Několik praktických postřehů.

Mohlo by se zdát, že Gruzie je malá země. Vaše zdání bude pravdivé, podloženo fakty o rozloze země (67,700km²), počtem obyvatel (4,6 milionů) a navíc faktem, že Ruská federace odtrhla další dvě součásti Gruzie – Abcházii a Jižní Osetii v loňské válce v létě 2008. Země je však obrovská svou přírodní krásou a bohatstvím, které se nachází uvnitř samotných Gruzínců. Země slouží jako tranzitní koridor pro ropu a geopolitické zájmy Ruska a USA, podstatnější pro nás ale je to, že Kavkaz, který odděluje Ruskou federaci od Gruzie a sloužil po věky jako nárazníkové pásmo, je jednou z přírodních krás Gruzie. Abcházie byla údajně nejhezčí horskou součástí Gruzie před obsazením ruskou armádou, po válce to je dle mého mínění Svanetie. Může konkurovat oblastem na sever od Tbilisi jako je Kazbeg, ale hledáte-li drsné hory a pravý Kavkaz, doporučuji Svanetii. Před cestou jsme nejdříve chtěli tuto oblast z bezpečnostních důvodů vynechat, a jeli jsme proto do Kazbegi (Stepansminda). Naše obavy byly však z větší části liché. Bezpečnostní situace zde v létě roku 2009 byla uspokojující. Měli jsme celkem dva negativní zážitky z Gruzie a oba dva byly ze Svanetie. Ten první a nejhorší byl v podobě totálně ožralého válečného hrdiny z Afghánistánu, který za námi přijel k ohni na oři a začal se družit proti naší vůli. Bohužel s námi byly holky a my se o ně relativně báli, takže varianta připuštění družení nepřipadala v úvahu. Vysvětlete ale totálně zťatému hrdinovi, že nás nezajímají jeho zahojené rány po kulkách a story o družbě. Navíc, když vám začne povídat, že jste v jeho zemi, za kterou bojoval a koukáte na jeho hory a začne prudit. Zkrátka jsme se zabalili a snažili se mu utéci. Bohužel měl koně, takže to chvíli trvalo, než jsme ho setřásli. Poté nám ale mínění o Svanech opět vylepšil řidič maršrutky, který nás zadarmo vzal do Mestie. Řekli jsme mu naši story s válečným hrdinou a on nám řekl, že prý viděl nějakého totálně zťatého Svana, jak upadnul z koně 🙂 Prý to tady chodí tak, že když se napijete, žena vás nepustí domů. To byl jeho případ, proto vzal koně a vyrazil do hor.

Zpět k bezpečnostní situaci v Gruzii. Ještě mám v dobré paměti moji maminku a babičku, jak mi těsně před odletem volají a velice rozrušeným hlasem mi oznamují, že nemám jezdit do Gruzie, že se tam unášejí lidé a je to tam nebezpečné. Já jsem se jim vysmál a nyní mohu říci, že oprávněně. Situace je pro turistu možná bezpečnější než v České republice. Rozhodně nečekejte feťáky, co vás chtějí okrást jako zde na Václaváku, nebo podobné lůzy, které se poflakují v okolí nádraží atd. zde v ČR. Netvrdím, že cenu maršrutky si nemusíte vyhádat a dojednat sám (a rozdíly jsou veliké), ale prostě násilí a okrádání turistů v drsné podobě sem podle mě vážně nepatří (a do ČR snad už nyní také ne). Korupce na lokální úrovni a podvádění na lokální úrovni je mizivé, myslím spíš, že neexistuje. Jiná věc je ta, že si každý dává ceny na produkty jak chce. Takže ve Svanetii stojí voda 2 Lari podél silnice do Mestie a ta samá voda v Mestii stojí 1 Lari, v Zugdidi třeba 70 Tetri. Jde ale o to, že Gruzínci jsou hodní lidé a myslí to dobře ve většině případů. Do Svanetie se ale rozšířil (a jinam samo také) turistický ruch a ten jejich chování změnil. Není tady nikdo, kdo by cenu reguloval a oni si prostě říkají tolik, kolik jim turista zaplatí – je ochoten zaplatit.

Gruzínci jsou VELICE pohostinní a rádi se s vámi napijí. Typické je poklepání ukazováčkem na hrdlo říkající: „Přijdi k nám a my tě pohostíme stakaní (velký panák) čači, vodky nebo vína“. A jako slušný Čech nesmíte odmítnout. A v tuto chvíli již máte 3, 7, někdy 10 dalších bratrů z Osetie, Abcházie, Svanetie, Kazbegi, Gori nebo Batumi. Moje zkušenost praví, že Osetinci a Abcházci (uprchlíci, kterých je kolem 30 000 po celé Gruzii) jsou v této činnosti – pohostinné pití – nejzdatnější. Velice lehce se vám stane, že pijete 3. stakani a ta je na sv. Jiří, takže ta se musí pít do dna a poté pijete 4.5.9.10. a pořád – nechcete urazit přece místní – pijete a pijete. Až se vám může stát, že se probudíte na autobusovém nádraží a nevíte, kde to sakra jste a proč váš kamarád nadává, že jste se včera ožral jako prase. Pokud to dopadne dobře, alespoň nic neztratíte a odnesete si spoustu zážitků s místními (pokud si je pamatujete). Proto radím – pijte do dna jen 3. – na sv. Jiří – ta jediná se musí dopíjet do dna. Jinak pronášejte tosty (přípitek) a ťukejte si!! Tak bychom mohli alkoholickou část uzavřít, ale pořád si říkám, že není dostatečně plná (na rozdíl od gruzínské stakaně :-)). To proč tolik pijí, souvisí také hodně s tím, že nemají co na práci. A to doslova. Práce není a flaška vodky se dá koupit za 2 Lari, stejně jako půl litru dobré čači (kolem 20Kč). Je to ďábelská kombinace nahrávající alkoholismu. Pokud k tomu přidáte trauma z Afghánistánu z války, máte z toho ožralého hrdinu na koni, ze kterého padá a žena ho nepouští domů. Pivo si zde raději nekupujte, působí jako projímadlo nebo prst v krku (i po požití malého množství-3 piva). Možná snad Kazbegi LAGER se dá trochu pít. Víno je zde kvalitní! Ale dost už bylo alkoholu 🙂

Co s sebou pokud se vydáte do této krajiny? Peníze? Kolik? Na měsíc mně osobně stačilo kolem 250 Euro. Doporučuju vzít si kartu kreditní a schovat ji někam do spacáku pro případ ztráty peněženky (nebo hypotetické šance ukradení, která je velice malá). Doprava zde probíhá formou maršrutek – většinou Ford Transit, které jezdí úplně všude. Cesta ze Zugdidi do Mestie stála například 15 Lari (normálně stojí maršrutem 20-25 Lari). Cesta je dlouhá kolem 160 km a vede drsnou silnicí plnou výmolů. Silnici zbudoval Stalin – není se tedy čemu divit, proč ho místní stále obdivují. Pro lidi zkrátka udělal něco, co drží do dneška a zatím ani demokratický (diskutabilní) režim Saakašviliho nestačil zbudovat novou silnici. Silnice je však ve výstavbě a měla by být do 2 let možná hotová – při místním stupni pracovního nasazení je tato otázka však ve hvězdách….. Cesta z Batumi do Zugdidi maršrutem stála přibližně stejně s tím rozdílem, že byla po úplně opravené silnici a řidič byl hajzl, který nás nechal zaplatit o 3 Lari navíc. Tady jsme zažili double standard – místní bábušku by dovezl zadarmo ten kousek v pohodě, ale nám si naúčtoval ty 3 Lari… Ale než se s ním hádat o tom, že jsme mu nerozuměli a došlo k dezinformacím, dal jsem mu 3 Lari. V Gruzii se spíše pozastavujete nad nepoměrem cen jednotlivých věcí. Zajdete-li do restaurace a dáte-li si typické jídlo – zaplatíte například v Kazbegi (Stepansminda) 12 Lari za 3 osoby. Každý měl 5 typických knedlíčků a dohromady (3 kluci) 4 litry piva. Pokud ale chcete poslat například z Gori pohled do EU, zaplatíte 3,5 Lari (jedna vlaška vodky Ushba), do USA skoro o 1L více. To mi přijde jako nepoměr. Litr benzínu stojí kolem 1,5 Lari, což je něco kolem 15 Kč asi. Ubytování v Mestii, se sprchou a postelí se dá sehnat za 25 Lari. Tady ale vidím už to, co jsem zmiňoval – že v Mestii se naučili vydělávat na turistech. Nebo je tady další varianta, z největší části zde najdete izraelské turisty, které místní nemají moc rádi. Možná se vycvičili izraelským smlouváním, ale kdo ví. To mi připomíná story, kdy jsme šli z Mestie směrem na sever k ledovcům a ruské hranici. Před „check pointem“ Gruzínců jsme potkali jakéhosi velice vtipného Španěla, který je už 4 roky na cestách. Prý byl v Pákistánu, Íránu a nejen tam! Ten neskrýval svůj antisemitismus. Prý kdekoliv ve světě potká Židy, jsou nějaké problémy a prý to nemyslí antisemitsky, ale jen ho to štve, jací jsou. V Izraeli jsem nebyl, takže nevím, kde je a není pravda.

Ale zpět k check-pointu. Zde jsou Gruzínci, kteří střeží pohraniční oblast proti ruskému vlivu. Pokud se sem dostanete, budete vyzváni, abyste vydal pas, a oni si opíší číslo pasu, jméno atd. Tímto způsobem jsme se seznámili s Georgiem, Jimmim, Genadijem a Alexejem. Byli k nám velice milí a pohostili nás večeří, čačou a vodkou – aby také ne, dostali českou Becherovku a krém na boty. Georgij byl extrémně šťastný, že má krém na vojenské kanady. To ilustruje relativní izolovanost Svanetie.

Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Důležitým bodem v životě Gruzínce je náboženství. Převážná většina populace věří v boha a pravidelně se křižuje. Křižovat se mohou v maršrutce, při chůzi, zkrátka všude. Při otázce kdy se křižují, odpoví, že to nemá důvod. Buď se jim chce křižovat nebo jsem postřehl, že se většina křižuje když spatří kostel. Myslím, že život Gruzínce je díky jeho pravoslavné víře o poznání veselejší. Víra nám také asi zodpoví otázku, jak je možné, že tito lidé, sužovaní válkou a celkem chudobou, mohou žíti spokojený život. Faktem však zůstává, že spousta mladých lidí chce zemi opustit. Kam chtějí mladí Gruzínci vycestovat? Většinou do Evropy nebo USA. Každá vládní budova včetně policie a jiných institucí má vedle geuzínské vlajky také vlajku EU. To nám ukazuje záměr vlády a směr kam by se Gruzie ráda vydala. Stejně tak na letišti a v souvenir shopech lze běžně vedle vlajky Gruzie zakoupit vlajku EU a USA. Je tedy celkem bizarní výjev přijet do polorozbořené Mestie a vidět před policejní stanicí vlajku EU 🙂

Svatý Jiří, Georgij, jedno z nejčastějších jmen v Gruzii dalo jméno nejen celé Gruzii/Georgia, ale také ulici, která vede z Tbilisi na letiště – George W. Bush street. Jako skončila naše cesta na letišti, skončila i jeho administrativa. Jeho ulice však stále nese jeho jméno, stejně tak zůstavají zážity ze země sv. Jiří v mé hlavě. Doufejme, že se této zemi podaří to, co by rádo chtělo obyvatelstvo a že Gruzie najde svojí identitu, kterou podle mého Gruzínci hledají. Pokud to má být ta evropská, tak si přeji, aby země urazila ještě dlouhou cestu, na kterou se vydala směrem k evropskému kontinentu.

Stručná doporučení:

• Ve Tbilisi navštivte turistické infocentrum na Náměstí Svobody (je tam zlatý sv. Jiří uprostřed) jsou zde podrobné mapy celé země-zdarma a internet zdarma

• Nepijte panáky do dna (kromě 3. který se musí)

• Nepřistupujte ke Gruzíncům zbytečně podezřívavě

• Od Gori nečekejte nic než propagandu Stalina a ošklivé město

• Batumi stojí za to – ideální pro zevling

• Do Svanetie bych asi nejezdil s holkama, je to drsná země pro drsné lidi (ale je to relativní samo)

• Vlaky jsou laciné, ale pokud pojedete električkou, ta nejlevnější, můžete čekat exkrement na schodech, či nepřítomnost skla v okně

• Vemte dostatek třeba Becherovky na ochutnání nebo podarování místního milého člověka

• Didube/Tbilisi-maršrutová zastávka-jezdí odsud maršrutky po celé Gruzii+je zde velké tržiště, kde se dá koupit všechno (ne však bomba camping-gas) N 41°44.390´ E044° 46.899´ pokud chcete koupit bombu (Primus,Camping Gas) existuje prý outdoorový obchod ve Tbilisi (ale nepodařilo se mi ho najít)

• Našel jsem velice dobrou vinotéku s čistě gruzínským vínem – N 41° 41.521´ E044° 48.391´