Štít Nošak (persky Devět rohů, 7492 m.) je druhou nejvyšší horou Hindúkuše a nejvyšším bodem Afghánistánu. Navíc je možné sjet kopec na lyžích. Navíc je to jedna z mála sedmitisícovek, na kterou vás propustka stojí 20 dolarů. To je jedním slovem výzva. Jak se to celé přihodilo, že se parta kluků z Krkonoš rozhoupala k této akci?
Oblast Váchánu rozprostírající po obou březích horního toku řeky Pjandž (ze školních lavic ji možná pamatujete spíš jako Amu-Darju), tedy na území jihovýchodního Tádžikistánu a severovýchodního Afghánistánu, navštěvuji pravidelně od roku 2006. Na terénním etnologickém výzkumu jsem koncem srpna 2011 potkal v afghánské vesnici Kazi Deh skupinu pěti alpinistů z Ruska. Chlapi se právě vrátili ze sedmidenního výstupu na Nošak. Nasával jsem čerstvé dojmy a informace jako houba a začal spřádat plány… Parta sveřepých nadšenců z rodných Krkonoš se postupně zformovala v průběhu zimy a jara letošního roku.
Nošak byl poprvé zdolán Japonci v roce 1960, o dekádu později ho Rakušané sjeli na lyžích. Tento majstrštyk od té doby nikdo nezopakoval, i když pokusy v posledních letech byly, ale hora lyžaře nepustila. V osmdesátých, devadesátých letech a po roce 2000 se horolezecké expedice na Nošak nehrnuli.
Ani to nebylo možné, protože v Afghánistánu zuřila válka – nejdřív s bolševikem, potom občanská s „asistencí“ USA a zemí NATO. Postupně se politická situace uklidnila a ledy prolomil Váchánec Malang se svými kumpány v roce 2009. Od té doby se kopec stává rok od roku častějším cílem výprav. Ti soudnější a „statečnější“ si uvědomili, že se v Afghánistánu nestřílí všude, jak nám předkládají západní média. Takže je nejvyšší čas vyrazit na Nošak s lyžema, než bude hora úplně „profláklá“.
Nejširší nabídku průvodců a map Afghánistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Na vrchol volíme jihovýchodní cestu z tzv. Váchánského koridoru. Zázemí máme ve vesnici Kazi Deh (2 600 m), odkud je to 30 km do základního tábora (převýšení 2 300 m). Základní tábor postavíme ve výšce 4 900 m. Odtamtud je to 5 km na vrchol (převýšení 2 600 m). Času nemáme nazbyt, ale jsme optimisté a z hlediska dlouhodobé perspektivy je počasí v druhá polovině října relativně stabilní a přívětivé…
Vrcholu nakonec dosáhl jeden člen výpravy a potom se mu podařilo sjet na lyžích 3. výškového tábora a druhý den do základního. Ostatní členové volili návrat do základního tábora dříve. Podstatné je, že všichni bezpečně dorazili a v současné době už si zase užívají „svých“ Krkonoš.