Články

Trasu s PA (Chile) do Ushuaii (Argentina) v Ohňové zemi jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.). Některé jezdí každý sudý den v týdnu, jiné každý lichý. Cesta trvá 12 – x hodin, většinou se jezdí přes den, to proto, že cesty nejsou udržované, osvětlené a bývá pravidlem, že ve vyjetých kolejích někde zapadnete jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.).

Mým celoživotním zážitkem se stal zpáteční let zřejmě již odepsaným rádoby letadýlkem společnosti LADE (národní aerolinky). Proč byla ceny letenky tak nízká, jsme pochopili vzápětí.

Neúprosné odpolední slunce pálí do bílého prachu. Několik nenahozených jednopatrových boud s kusy vlnitého plechu a děravého igelitu místo střechy a pár prodavačů občerstvení tísnících se ve stínu jediného stromu… Než jsem přijela do Afriky, znala jsem tak neutěšená místa jen z obrázků. Tady, na černém kontinentu jich je bezpočet. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, kde také mohou lidé žít.

8.8. Douz – 06.00 get up, snídaně – kafe, máslo, jam, sýr a k tomu hodně ale hodně hutná placka upečená v popelu – pár soust a člověk je maximálně plnej, všude skarabeové, balíme a zase velbloudí jízda z5 do Douzu, na konci výletu mám trošku menší výstup s Malekem ohledně peněz za turbany

29.7. Praha – 0.00 máme sbaleno, mám mírný extraterestriální potíže, takže usínám až kolem 02.00, 05.10 vstáváme, 06.00 „taxikář“ pan Plachý dorazil, přišla se s náma rozloučit i Lucka, 6.40 jsme na Ruzyni, Alčin batoh má 13 kg, můj 15 kg, dáváme rychle kafčo z automatu (k těm vyděračům nejdeme ani náhodou – kafe v kelímku stejný kvality mají za 50 Kč!), pak už rychle do letadla – letíme s ČSA, čteme Právo (šílenej plátek), odlet s 20minutovým zpožděním, snídaně – sýrovej sandwich, luxusní výhledy na Alpy, chvíli po 09.00 Milán

1.8. Bizerte – Hardcore day, okolo 10h opouštíme hotel, taxíkem na stanoviště louage a vzápětí odjíždíme do Sejnane, asi za hodinku a čtvrt jsme tam, trošku vyklepaný, ale aspoň rychlá jízda, přijíždíme do Sejnane – bágl Alčy vypadává ze zadního prostoru louage do prachu na ulici, navíc Alča narazí při vylejzání z louage slunečníma brejlema do stěny auta, takže se nožička u brejlí ohne a při narovnávání se zlomí.

4.8. Tozeur – 08.00 jdeme na snídani – klasika – kafe, fíkovej jam, domlouváme večerní tour do Ong Jemal a pak šlapeme splašit kola (nakonec jsem Alču ukecal), kola jsou v hodně slušným stavu, ale taky si za to pořádně připlatíme, je vedro k padnutí, frčíme do palmérie – banánovníky, datlovníky, fíkovníky, hroznový víno, různě to tu projíždíme a jednou zase odbočíme prozkoumat hájky důkladně – ooops, najednou kolem nás psi

13.8. Sousse – vstáváme v 07.00 abysme stihli vlak, jsme bez snídaně, protože ty tady podávaj od 8 do 11h, na vlakovým nádraží kupujeme rovnou zpáteční jízdenku do El-Jemu ve 2. třídě, vlak samozřejmě plnej, takže celou cestu stojíme v uličce, někdo furt musí lozit, takže pořád uhybáme, paní s děckem si bere dítě na klín a pouští Alču sednout, za hodinu jsme na místě

Otvorem ve zdi sledují každý náš krok desítky dětských očí. Ten nejmenší v šedých roztrhaných kalhotách si potichu opakuje: „Ale tam se nesmí…“ Dovnitř se také kluci, kteří až do našeho příchodu hráli před hřbitovem fotbal, neodvažují. Ohromný hřbitov již dávno zcela pohltil zelený koberec popínavých rostlin.