Články

Zamiloval jsem se – z lanovky je vidět totálně krásná hora – Bolšoj Dongorazon… Musíme ty prsa (Elbrus) zvládnout rychle a jít se podívat sem.

Výlet do Jižní Ameriky jsme plánovali celkem dlouho. Vzhledem k omezenému počtu volných dní (oba již nejsme studenti) jsme byli nuceni pečlivě zvážit a naplánovat každý den. Věděli jsme, že bychom při jedné cestě rádi najednou navštívili Argentinu, Uruguay, Chile i Ohňovou zemi, a proto jsme si na internetu a v průvodci Lonely Planet zjistili veškeré dostupné informace o místech, které stojí za to navštívit (památky, přírodní úkazy atp.) včetně jízdních řádů autobusů a místních leteckých společností.

Uruguay je placatá zemička s luxusními přímořskými letovisky a jednoduchými, chudými domečky ve vnitrozemí.

Po návratu do Argentiny jsme se vydali ihned nočním přesunem do vinařské oblasti zvané Mendózav západní části země. Volíme strategii ubytovávat se v hostelech blízko nádraží, abychom se nemuseli zbytečně tahat s batohy.

Noční přejezd narušený celní kontrolou na argentinsko-chilských hranicích jsme zakončili v malém přístavním městečku Valparaíso. V průvodci se tvrdí, že je to příjemné “rajské městečko” na břehu Tichého oceánu. Ve skutečnosti je to však špinavé, nehezké, všudypřítomnými odpadky silně zapáchající město, které už dávno není to, co bývalo.

Trasu s PA (Chile) do Ushuaii (Argentina) v Ohňové zemi jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.). Některé jezdí každý sudý den v týdnu, jiné každý lichý. Cesta trvá 12 – x hodin, většinou se jezdí přes den, to proto, že cesty nejsou udržované, osvětlené a bývá pravidlem, že ve vyjetých kolejích někde zapadnete jezdí několik autobusových společností (Tecni Austral, Pacheco, Bus Sur aj.).

Mým celoživotním zážitkem se stal zpáteční let zřejmě již odepsaným rádoby letadýlkem společnosti LADE (národní aerolinky). Proč byla ceny letenky tak nízká, jsme pochopili vzápětí.

Neúprosné odpolední slunce pálí do bílého prachu. Několik nenahozených jednopatrových boud s kusy vlnitého plechu a děravého igelitu místo střechy a pár prodavačů občerstvení tísnících se ve stínu jediného stromu… Než jsem přijela do Afriky, znala jsem tak neutěšená místa jen z obrázků. Tady, na černém kontinentu jich je bezpočet. Člověku až zůstává rozum stát nad tím, kde také mohou lidé žít.

8.8. Douz – 06.00 get up, snídaně – kafe, máslo, jam, sýr a k tomu hodně ale hodně hutná placka upečená v popelu – pár soust a člověk je maximálně plnej, všude skarabeové, balíme a zase velbloudí jízda z5 do Douzu, na konci výletu mám trošku menší výstup s Malekem ohledně peněz za turbany