Články

Mám rád služební cesty. Jsou pro mě příležitostí opustit každodenní rutinu a alespoň zběžně zažít pocit cestování a malého dobrodružství. Jen těžko se to dá srovnávat s plnohodnotnými výpravami za poznáním, ale když člověk chce, trocha nevšednosti a zážitků se dá do pracovních cest vždy zahrnout.

1. Ahoj všichni, tak jsme šťastně dorazili na Borneo. Píšu z Kuchingu, což je hlavní město Sarawaku. Zatím, kupodivu, jde všechno hladce. SARS je tady prakticky neznámý pojem, i když na letišti jsme museli vyplňovat nějaké dotazníky, ale podle místních už tu více jak dvacet dnů nebyl žádný případ. Takže v tomhle ohledu můžeme být docela klidní, což taky jsme. Jinak pro ty, co jsem nestačil informovat, zařídili jsme si tuto adresu, ze které, pokud to půjde, budeme průběžně posílat zprávy o stavu naší expedice a o jejích úspěších. První zpráva – je tu příjemné tepílko. A pozítří už možná budeme za nos tahat opice nosaté a čuchat k rafleziím.

6. Vážení a milí, po čase se znovu ozývám z Miri. Máme za sebou krásný a poklidný týden v nadmořské výšce 1500 metrů, kde byla teplota jako u nás v létě – krásně se spalo!!!

Dostáváme se do oblasti Gagauzie – městečko Čilišmija se takovým předělem. Zde začíná oblast tzv. Budžacké stepi, krajina je mnohem rovnější než dále na sever, který je  protkán říčními údolími a kde celkový ráz krajiny je mnohem členitější.

V teplé maršrutce si můžeme konečně vydechnout a také se rozhlížet okolo sebe. Moldávie vůbec není jednotvárná rovina, jak jsem si trochu představoval. Jsou zde mírné kopečky pokryté většinou poli nebo vinicemi.

Kišiněv avtovokzal. Hektická atmosféra přednovoročních nákupů, autobusy sem a tam. Chvíli nám to trvá, než se zorientujeme.

Dnes je v Soroce problémů až dost – v panelácích často neteče voda, není teplo nebo elektřina, a to i v zimě. Zůstal zde funkční jeden z mála závodů – konzervárna ovoce, která dokázala přežít a vyvážet do Ruska, na Ukrajinu, a dokonce i na Západ.

Okolo nás panuje velmi zvláštní atmosféra – nalevo i napravo pole doslova dýchá vůní zamrzlé úrodné země. Viditelnost je slabá – bílá kaše opět vytváří trochu strašidelnou atmosféru. Ale tajuplně spíše vypadá socrealistický panelák ve vesnici Ivancea, až na přízemí úplně vybydlený.

Procházíme okolo symbolu nezávislé republiky – mohutného socialistického paláce vlády a presidenta a nadživotní jezdecké sochy Suvorova, místní hlavní historické postavy.

Ve vesnici Capriani je jeden z mnoha zajímavých klášterů, kterými je proslulá především severní část Moldávie.