Články

Na kolech máme najeto asi 300km a dnes máme namířeno z městečka Kassese do národního parku Queen Elizabeth.  

Je jiný, méně chaotický. Skoro na každém kroku se narazí na nějakou památku nebo na něco zajímavého.

Do našeho hotýlku v Burse přišel seriózní pán v obleku a ptá se nás: „Nechcete vidět představení tančících dervišů? Je to jen o dvě ulice dál, začátek ve 21 h a vstup zdarma.“ Z pána se vyklubal profesor místní univerzity, který má na starosti propagaci nového kulturního centra. V devět už sedíme na kobercích v krásně opravené secesní hale s dřevěným balkóny. Muži sedí dole, ženy nahoře na balkónech. Na parketě víří za zvuků rytmické hudby dervišové v dlouhých širokých sukních.

V této majestátní stavbě, která se svou rozlohou a velikostí podobá pozdějšímu Taj Mahalu, je pochován druhý mughalský císař Humájún. Humajúnova hrobka je zařazena na seznam UNESCO. Nechala ji postavit v 16. století (1562-1571) manželka zesnulého císaře Hadži Begum narozená v Persii. Jedná se o první velké mauzoleum mughalské architektury s výraznou zahradou. Dnes patří Humajánova hrobka mezi oblíbené cíle indických novomanželských párů. Na rozdíl od slavného Taj Mahalu se zde mohou s impozantní stavbou v pozadí nerušeně vyfotografovat.

Jak přeplout Gangu, jaké je to, číst knihu a jak se stát Japoncem. Tři historky o setkáních s lidmi, kteří nevynikají svou bystrostí a pronikavým myšlením.

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Burka před internetem Luci mě na poslední chvíli strhává na stranu před jezdcem pádícím na šedivém oslíkovi a já div nepadám do nehlubokého nezakrytého kanálku plazícího se podél zdi z korálů. Raději nemyslím na to, co všechno smradlavá stoka obsahuje a pokračujeme ani ne metr širokou uličkou k zastřešenému trhu. Normálně mi rybí zápach nevadí, ale v nejrůznějších koutcích zapomenuté tlející zbytky těch všech tuňáků, tresek, žraloků a chobotnic mě vyhání na čerstvý vzduch.

Samosa patří mezi nejtypičtější indická jídla, která dostanete snad všude. Proč si ji neudělat doma?

Na úpatí hor nad širokým úrodným údolím s citrusovými sady, plantážemi bavlny a políčky zeleniny leží vesnice Pamukkale. Byla by to obyčejná západoturecká vesnice, kdyby se zde nenacházel překrásný přírodní útvar zapsaný na seznamu UNESCO, za kterým dnes jezdí turisté z celého světa.