Články

Nejčastější asociace vybavující se spojení s himálajským královstvím Nepál jsou Himálaje a horolezci. Ovšem zdaleka nejen horolezci a trekaři najdou v nitru Himálaje optimální a jedinečné podmínky pro svůj sport. S trochou nadsázky lze totiž říci, že na dně himálajských údolí se nachází pravý vodácký ráj.

Průměrný Turek vypije přes den až 20 čajů. Poslíčci z čajoven ho často ani nestíhají roznášet. Takový poslíček si kvapně razí cestu s podnosem přecpaným skleničkami s čajem, přičemž charakteristicky klepe podšálky. Pijáci si skleničky s potěšením odebírají. Někdy slouží k objednávání čaje speciální chraplavé telefony zavedené na ulicích nebo do větších kanceláří a dílen. Zkrátka Turci pijí čaj neustále, přestávají jen v noci, kdy spí. A odkud tento čaj pochází?

Plán cesty padol na Volgograd (Stalingrad), Kaspické more, Kavkaz a čiernomorské strediská. Nadišiel čas nášho odchodu a naša šesťčlenná výprava zložená z dvoch V-Stromov, dvoch Afrík, Varadera a Fazera sa vydáva na cestu.

Michal Houska a Kateřina Hrabětová Z Vídně do Mombasy Prvně krátce zmíním let. Trval přibližně osm hodin a letěli jsme bohužel téměř celou dobu v noci. Je to trochu škoda, protože rádi koukáme co se děje pod letadlem. Ono to je ale vcelku jedno, stejně jsme seděli uprostřed letadla a nic bychom neviděli. Nedřív jsem byl z toho dost rozčarovaný a začal koumat jak si s někým vyměnit místo. Uvažoval jsem i o tom, že někomu zaplatím pár USD za výměnu sedadel. Z toho ale sešlo. Stejně jsme neměli drobné. 100 USD nikomu dávat nebudu :-). Pak jsem se musel smířit s realitou a zůstali jsme sedět na přiděleném bidýlku.

Vedle kebabu je kabuli nejrozšířenější afghánské jídlo. Dostanete jej i v okolních zemích, kam jej přinesli afghánští uprchlíci.

260 kilometrů dlouhý trek územím Jaliů na nejdivočejším ostrově světa naučí mnohému. Přečtěte si, jaké druhy kanibalismu existovaly (či existují?), jak si chránit penis proti zlým duchům a jak daleko i zde postoupila „civilizace“.

V šest ráno nás probouzí neidentifikovatelné přerušované hučení někde okolo nás. Opatrně vystrkuji hlavu ze stanu: jsou to hořáky balónů! Několik jich právě přelétá těsně nad námi. Vyhlídkové lety balónem nad kouzelnými skalními městy Kapadokye jsou holt populární. NormáIně bychom za tak časné probuzení stříleli, ale dnes to nevadí, protože jdeme na houby – pěkně za ranního chládku.

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Nerasistický kokosář Pouliční prodejci kokosů z dlouhé chvíle osekávají svůj artikl do tvaru tak trochu připomínajícího hříbečky. Jednoho z nich si vybíráme a aby nedošlo k  nějakým tahanicím, ptáme se na cenu. „Padesát,“ říká s úsměvem na rtech černoch o něco málo mladší než jsem já. Asi jsem mu špatně rozuměl. „Padesát,“ trvá si na svém. Ne, to opravdu nemá cenu, a tak se máme k odchodu. „Počkejte, počkejte, kolik dáte? Dvacet?“ Tenhle pán to asi nemá v hlavě v pořádku,  kdo to jaktěživ viděl, aby se smlouvalo na kokosy. „Deset,“ trvám na regulérní ceně a černoch se po chvilce zaváhání chopí nože a ořech otevírá. Tváří se u toho kysele a bručí si pod vousy: „Proč bych vám měl dávat african price, africkou cenu, vy jste přeci  b í l í !“ „My jsme bílí a ty jsi tak trochu rasista, co?“ kontruji. „Já vůbec nejsem rasista, ale z barvy vaší pleti se dá vyčíst, že jste boháči,“ brání se. S nepříjemným pocitem dopíjím a platím. Vím ale jistě, že příště si kokos koupím u někoho jiného. Welcome to Mombasa!

Jemenský ostrov Sokotra je díky své prehistorické fauně a flóře klasifikován jako pokladnice světového přírodního bohatství. Scenérie jsou zde fantastické a zvyky obyvatelstva zcela unikátní. Uhodnete, kolik cestovatelů sem ročně přijede?