Tři dny jsme strávili na poloostrově z naplaveného kamení. Z pravé strany dvěstěkubíková Obichingou, z levé její stokubíkový přítok Obimazor, za zády až k obloze pamírské kopce a kdesi za nimi Pik Komunizmu a ledovec Garmo, ze kterého Obichingou pramení. Celé dny nám naše hovory podbarvoval hukot peřejí, které nikde nezačínají ani nikde nekončí, které k téhle řece patří stejně přirozeně jako k železnici koleje.
Po pravé straně se z mlžného oparu pomalu vynořuje Huronské jezero, jedno ze známých „Velkých jezer“ ležících na pomezí Kanady a USA. Přestože poblíž státní hranice leží pruh území s největší hustotou osídlení v Kanadě, na evropské poměry je to i tak oblast málo zalidněná, a tudíž s čistou a krásnou přírodou.
Do Guatemaly letíme přes Frankfurt a Mexico City. Letadlo však již z Prahy vylétá s dvouhodinovým zpožděním. Nejdříve na někoho čekáme, ten stejně nepřichází, pak nemáme již volnou dráhu, protože svůj termín jsme prošvihli, pak musíme znovu tankovat, protože během stání na letištní ploše vyčerpal pilot pohonné hmoty.
Quirigua je mayské město ze samého počátku klasického období. Sestává z ceremoniálního náměstí pro míčové hry (Juego de Pelota), které je obklopeno schodišti ze 3 stran, a akropole, lemované rezidencemi vládnoucí třídy
Ráno nás přivítalo silným tropickým lijákem, což nás před výletem do Belize příliš nepotěšilo. Počasí se naštěstí během dne uklidnilo, asi hodinová cesta lodí z Livingstonu do Punta Gordy byla však ještě dost rozhoupaná.
Sedím v plastové židli na balkóně svého hotelového pokoje, usrkávám z plechovky poslední české pivo a vychutnávám noční atmosféru indického velkoměsta. Do osmého patra doléhá ruch několikamilionového Bangalore poněkud tlumeně a slévá se v kakofonii zvuků, tvořenou nezbytným troubením vozidel všech druhů, hlukem motorů, hlasy lidí a mnoha dalšími projevy gigantického mraveniště. Nad tím vším se vznáší zvláštní směsice pachů a vůní a člověk cítí, jak ulice vydechují do vlahého nočního vzduchu teplo uplynulého dne.