Články

Samota, ticho, nekonečná láva mnoha tvarů a barev, to jsou nejsilnější dojmy z výstupu na nejmasivnější horu světa, Mauna Loa,  měřící 18 480 m (ode dna oceánu).

„Turecko obývá směsice národů, Řekové, Arméni a Turci. Turci vlastní jazyk mají a vyznávají zákon odporného Mohameda. Jsou to lidé nevzdělaní a hrubí a zdržují se na horách a kopcích podle toho, jak se jim podaří nalézt vyhovující pastviny. Mají velká stáda koní a ovcí. Tamější koně a muly mají velkou cenu. Arméni a Řekové, žijící v té zemi, bydlí ve městech a městečkách. Vyrábějí věhlasně proslulé hedvábné látky.“

Začátkem podzimu roku 2004 vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bychom před sebou měli cestu do Latinské Ameriky. Přišla ale akce GTS a my neodolali letenkám za pakatel. Následovaly 3 měsíce horečného plánování, zjišťování informací, mailování a organizování. 12.února večer jsme se odlepili od přistávací dráhy ruzyňského letiště a vyrazili směr Buenos Aires.

Vtíravý pocit, že mne někdo sleduje – rychlé otočení – nic, jsem přece v pokoji sám. A přece se klid nedostavuje. Pohled na stěnu na mapy světa, neklid roste a najednou to mám – milovaný bike v rohu mizí s němou výčitkou pod nánosem prachu. Dostavil se onen velmi dobře známý přetlak, který lze ventilovat pouze pořádnou adrenalinovou dávkou, na kterou je běžná vyjížďka jen slabým lékem.

Perlou Afriky častoval Ugandu Winston Churchill a moc dobře věděl proč. Lidé v Ugandě zase o své zemi říkají, že byla darována přírodou, a rozhodně taky vědí proč.

O Kambodže jsem toho moc nevěděl (kromě úžasných fotek starobylých chrámů a genocidy Pol Pota a Rudých Khmérů), přesto mě tato země něčím přitahovala (např. víc než Laos, Barma či Vietnam). A tak se stalo, že jsem si našel pár informací, zabookoval vše potřebné a vyrazil.

Rostlina nebo spíše keř qát neodmyslitelně patří ke každodennímu životu Jemenu. Málokde se ale dočtete, jak qát správně žvýkat, jaká úskalí při tom můžete čekat a jaké má účinky. O tom všem se dočtete v našem „průvodci žvýkáním qátu“.

Yogyakarta a její okolí je vyhledávanou zastávkou cestovatelů. Při nedávném zemětřesení mnoho památek utrpělo velké škody. Podíváme se, v jakém stavu se nyní nacházejí.

Bájný Ararat se tyčí na pomezí Turecka, Arménie a Íránu, kde určitě musel být vynikající „turistickou značkou“ pro dávné poutníky po Hedvábné stezce. Podle Iegendy na jeho svazích přistála Archa Noemova. I když se občas někdo pokusí o hledání jejích zbytků, na životě pod Araratem to nic nemění.

Náš spolupracovník Petr Muller žijící v Singapuru informuje o přicházejícím „Měsíci duchů“, který oslavují hlavně lidé čínské národnosti.