Články

Po schodištích stoupají delegace Parthů, Indů, Médů, Egypťanů, Arménů, Azerů a dalších celkem 28 národů, které přinášejí každoroční tribut perskému králi. Někdo nese amforu s vínem, jiný tepané mísy, další veselého beránka ze stáda svého. Takové scény, které se odehrávaly před více než dvěma tisíci let, zobrazují perfektně zachovalé reliefy na stěnách v Persepolis. Právem je toto město považováno za jeden z vrcholů starověké architektury.

  Zážitky turistů z Thajska jsou vesměs hezké: příjemní a usměvaví lidé, krásné pláže, spousta květin, ovoce a dobrého jídla, plovoucí trhy, krátký trek v pralese s návštěvouhorských kmenů, noční život v Bangkoku. Jak ale tato země působí, když tady člověk, i s celou rodinou, žije a pracuje?

Panama se díky jim a díky členitému pobřeží může chlubit mnoha přírodními krásami, které však nejsou příliš snadno dostupné. Proto je také turistika v Panamě spíše na počátku svého rozvoje, což vynikne zejména v porovnání se sousední Kostarikou, která patří v Latinské Americe k nejoblíbenějším cílům milovníků tropické přírody.

Čína prodělává velký rozvoj a je čím dál jednodušší se do ní dostat. Každému, kdo by si chtěl na krátkou dobu odskočit za exotikou a dobrodružstvím ze Šanghaje, přináší následující článek zajímavý tip.

Křižovatkou kousek od sídla vlády sviští auta, najednou z boční ulice vykluše koník táhnoucí dvoukolák. Vozka jej švihá opratěmi, aby zvíře stačilo přeběhnout magistrálu před blížícím se chumlem automobilů. I ve futuristické metropoli lze spatřit kus latinskoamerického venkova. Ovšem jen velmi vzácně.

Po příjezdu k legendárnímu jezeru Inle jsem si říkala, do jaké turistické pasti jsme to zase nalétli: hotel vedle hotelu, bílá kůže všude kam se člověk podívá a šíleně předražené jídlo v turistických restauracích. Kdyby mi někdo tvrdil, že celodenní výlet na jezeru budu považovat za jeden z nejhezčích zážitků za posledních sedm měsíců, nevěřila bych.

Když jsem vycházel z hotýlku Guds v Orumiyeh, překvapil jsem paní, která zrovna vcházela dovnitř. Při pohledu na cizince si rychle, bojácně zakryla obličej částí svého černého čadoru. To mě přimělo posunout si klobouček taky trochu víc do čela, protože černými bubáky mě doma jako malého strašili.

Jde se uz od tri rano a pomalu se rozedniva. Pod nami zacinaji byt krasne osvetlene hory, na ktere Elbrus vrha obrovsky stin. Fuci neskutecne studeny vitr a my traverzujeme porad vys a vys. Jdou nas desitky, nekteri dokonce „podvadi“ a nechavaji se vyvezt co nejvejs na rolbe, ale s pribyvajici vyskou se lide zastavuji a nekteri otaci a jdou dolu. Nejhorsi je zima, zaleza do bot i do rukavic a neda se ji zbavit, kdyby tak nefoukal ten protivny vitr…