Články

Míříme přes Guatemalu k hranicím s Mexikem. Jedeme kamenitou silnicí. Před každou terénní vlnou přidá řidič chutě plyn a projíždí jí v největší rychlosti, jaké je jeho stařičký autobus v tomto terénu schopen. Po každém větším povyskočení bujného dopravního prostředku zamrkají ve zpětném zrcátku škodolibé pobavené řidičovy oči, kochajíce se grimasami vylekaných pasažérů.

Hora křížů Dnes absolvujeme dlouhý přesun z Varšavy do Rigy (760 km). Litvou proto zatím jen projíždíme a prohlídku dvou historicky nejdůležitějších měst Vilnius a Kaunas si necháváme až na zpáteční cestu. Zastavujeme se pouze v podvečer u Hory křížů, ležící přibližně 10 kilometrů severně od města Šiauliai poblíž silnice na Rigu. Hora křížů (Kryziu kalnas) je nejvýznamnějším poutním místem celé Litvy. Na dvou kopcích tady stojí ne tisíce, jak se uvádí, ale podle našeho odhadu snad milióny křížů. Kříže jsou vyrobeny z různých materiálů, některé jsou vyřezávané, bohatě zdobené, jiné jednoduché dřevěné, ty menší jsou zavěšeny spolu s růženci na těch velkých… Důvody, proč sem lidé kříže nosí jsou různé – některé jsou čistě náboženské, jiné sem byly umístěny jako vzpomínka na zemřelé. Hodně křížů připomíná památku těch, kteří byli deportováni na Sibiř.

Nejznámější ulicí St. Peterburgu je Něvský prospekt. Tato třída je dlouhá 4,5 kilometru, začíná u budovy Admirality a končí u Kláštera Alexandra Něvského. Nachází se na ní spousta obchodů a kaváren, ale také několik kostelů a paláců.

Vilnius Noční přejezd ze St. Peterburgu až do Litvy, dlouhý 950 kilometrů, se nám ještě protáhl o sedm hodin čekání na ruských hranicích. Nebylo před námi sice ani deset aut, ale ruské celnice bez úplatku očividně nikam nespěchaly. Do Vilniusu jsme proto značně unaveni dorazili později, než jsme původně předpokládali.

Libanon je celkem malá země, ležící u Středozemního moře, vklíněná mezi Izrael a Sýrii. Její historický význam je však nedozírný. V dobách bronzové a železné zde bylo centrum fénické civilizace, později se výhodná poloha tohoto území stala terčem zájmu Řeků, Peršanů, Asyřanů i Římanů.

Politická satira v totalitním státě je vždy riskantní záležitost. Na pár vtípků na každodenní problémy lze tvrdě doplatit. Dva komedianti ze skupiny Moustache Brothers byli v roce 1996 odsouzeni k sedmi letům nepodmíněně.

Makedonci jsou na Ohrid a okolí právem velmi hrdí a nazývají jej „Ztracená perla Balkánu“. Je to docela přiléhavé, protože i když sem jezdí více zahraničních turistů než do jiných částí této země, stále je to místo poměrně neznámé a turistickým ruchem vcelku nedotčené.

Na týden jsem si zaletěl do Tokya. (To není překlep, zkuste si na Internetu zadat heslo Tokio a řekne vám to, že nic takového nezná. Sám nevím, kde se v češtině to „i“ vzalo, když hy chy ky ry dy ty ny jsou tvrdé slabiky).

Japonské zahrady jsou kapitola sama pro sebe. Nikdy jsem dosud neviděl tak upravenou krajinu. Už od letiště, které je pěkně daleko od Tokya, jsou všude domečky obklopené zahrádkami a na nich spousta kytek, teď převážně kvetoucích, a z nich nejvíc azalek, a pak stromů, resp. stromečků, ostříhaných do takových těch obláčků, co známe z japonských obrázků.