Články

Země, za jejímž názvem si každý představí tropické pralesy na ostrově Borneo, někdo Petronas Twin Towers v hlavním městě Kuala Lumpur, málokdo ještě čajovníkové plantáže nebo nádherné pláže. To vše je Malajsijská federace.

Jenom jedno město světa se může pochlubit tím, že leží na dvou kontinentech zároveň. Bosporský průliv, který půlí tureckou metropoli, také odděluje Evropu od Asie. Možná i díky tomu nabízí Istanbul fascinující směs východní exotiky a pohostinnosti se západní civilizovaností, luxusem a bezpečím.

„S lodí jenž přiváží čaj a kávu odjedu jednou na dalekou Jávu,“ snil kdysi Konstantin Biebl. Exotická ostrovní země, která českého básníka tolik uchvátila, splní vaše nejnáročnější cestovatelské sny. Indonésie je totiž nesmírně rozmanitá a má stovky nejrůznějších tváří.

Je to malé, má to korálový útes, největší koncentraci jaguárů, zrají tam leguáni a kvůli množství brodivých ptáků se tam špatně plave, co je to? Touto zemí je …

Odlehlý rumunský kraj Maramureš oddělují na jihu od okolního světa horské hřebeny a na severu řeka Tisa, tvořící hranici s Ukrajinou. Obtížná dostupnost maramurešských vesnic je jedním z důvodů, proč se jejich obyvatelé museli naučit spoléhat ve všem sami na sebe. Z bukového dřeva zdejších hlubokých lesů dokážou vykouzlit stavby, nad nimiž se tají dech.

Nikoho asi nepřekvapí, že se na Cejlonu (dnešní Srí Lance) neprovozují tradiční evropské sporty jako je třeba lední hokej ani lyžování. Tropický ostrov v Indickém oceánu je ale domovem nejrůznějších akrobatů, nad jejichž výkony se tají dech.

Jeho přísné oči jsem poprvé spatřil na perských hranicích. Doprovázely mě pak v Íránu na každém kroku. Chvílemi jsem měl pocit, že si mě podezřívavě prohlížejí i ve spánku.

Často se hovoří o vstupu Turecka do Evropské unie. Je to taková podivná hra. Turecko by chtělo, EU vstupní jednání stále oddaluje. Jednou vadí Kurdové, podruhé islám. Letos v červenci jsme se rozhodli podívat do Turecka sami na vlastní pěst, trochu zjistit jaké Turecko vlastně je. Autobus bulharské společnosti Katev nás hodil za 24 hodin na centrální nádraží do bulharské Sofije. Cesta přes Srbsko utekla rychle, horší byl přejezd srbsko-bulharské hranice.

Na cestách se občas přihodí věci, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel. Platí to zvlášť o cestování individuálním, kdy je člověk v mnohem větším kontaktu s místními lidmi. Někdy jsme pouze pozorovatelé, jindy jsme bohužel/bohudík sami aktéři.