Články

Minulý rok jsme měli jedinečnou příležitost uspořádat tradiční svatbu v Pákistánu, která se od té evropské hodně liší. Moje žena pochází právě z této krásné země. Třídenní slavnost popisuje Albert Hajer.

V sedm hodin zapadá slunce nad Esfahánem. Město ale neusíná – právě naopak! Na Imámovo náměstí přicházejí stále další rodinky, party kluků i hloučky chichotajících se slečen a zabírají poslední místa na trávnících. Přes den bylo vedro, takže teď teprve začíná piknik. Už si ani nemáme kam sednout se zmrzlinou. Každý na nás pokřikuje: „Hello Mister, what country?“ Po sto padesáté čtvrté odpovědi „Džumhuriye Ček“, jsme rádi, že konečně usedáme do jednoho zákoutí a můžeme se kochat nádherně nasvíceným náměstím.

Město Zanjan v severozápadním Íránu bývalo dříve významnou zastávkou na Hedvábné stezce – v půli cesty mezi Tabrízem a Reyem (dnešní Tehran). Dnes je proslulé hlavně výrobou nožů. Když jsme do města přijeli a hledali hotel, blížila se půlnoc a výlohy plné naleštěných kudel, žabykuchů, dýk, šavlí a mačet na pocitu bezpečí rozhodně nepřidaly. Nicméně rána jsme se dočkali a mohli strávit v Zanjanu nádherný den ve skvělém bazaaru a se skvělou rodinkou.

Provincie Ratanakiri je skoro na konci světa. Ve špatně dostupném severovýchodním cípu Kambodži dostane cestovatel dávku dobrodružství a romantiky najednou. Počínaje doly na drahokamy a konče křišťálovým jezírkem vulkanického původu Yeak Laom.

Cukr mezi zuby, usrkavat caj a pak se natahnout pro vodni dymku. Uz se mi trochu toci hlava, tak si udelat pohodli a pozorovat ostani v cajovne. Jsou to vetsinou mladici, prichazi, vzdy trochu zpozorni, kdyz uvidi cizince, ale jen co zabafaji z vodni dymky, hned se smeji a chteji se bavit. „Odkud jste?“ je nejcastejsi dotaz v anglictine. „Cesi…? Aaa, Nedved!!“ A hned by se bavili o fotbale. Tak to je ted nas prvni vecer v Iranu. Nejsme sice jeste v tom „pravem“ Iranu, zatim jen kousek od Turecka, vlastne ted spise bliz Azerbajdzanu, a tady to dokonce driv Azerbahdzanu patrilo, takze je to tady riznute mnoha narody a kulturami.

Jsou chvíle, na které často vzpomínáme a které bychom rádi vrátili. Nebo alespoň zastavili hodiny a mohli vstoupit do času setkání s usměvavými přáteli. Vítejte v grónském království ledu u malých Inuitů.

Úspešně jsem dokončil letošní cestu „Přes Litvu na Ukrajinu“ na jízdním kole s brašnami – „natěžko“. Jel jsem samostatně, spaní především v přírodě, vše potřebné s sebou. Kolo s věcmi při odjezdu vážilo 54 kg, i se mnou dohromady 136 kg.

Do „království“ Turkmenbašiho nebylo nikdy úplně snadné se dostat kvůli drahým obtížně získatelným vízům. Vízová politika se ještě více zpřísnila v roce 2002 po neúspěšném atentátu na Turkmenbašiho. Protože jsme nyní chtěli projet po Hedvábné stezce, jejíž hlavní trasa kdysi vedla právě přes turkmenský Merv, řešili jsme problém, jak získat vízum snadno a levně. Zde tedy popisujeme situaci z června 2006.

V Bibli se píše, že člověk žil původně v ráji a později byl vyhnán. Vědci zase tvrdí, že člověk pochází z Afriky, odkud se naši předkové rozešli na další místa Zeměkoule. Je tedy Afrika oním rájem? Jakmile ji jednou navštívíte, začnete si myslet, že ano…

První myšlenky o návštěvě východoafrické Keni nás přepadly už rok před cestou. Největší lákadla byla jasná – asi nejznámější africká safari spolu s nejvyššími pohořími Mount Kenya a Kilimanjaro v sousední Tanzanii se staly okamžitě naším cílem.