Články

Na cestách se občas přihodí věci, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel. Platí to zvlášť o cestování individuálním, kdy je člověk v mnohem větším kontaktu s místními lidmi. Někdy jsme pouze pozorovatelé, jindy jsme bohužel/bohudík sami aktéři.

16.10. Sobota Naše cesta začala příjezdem na letiště v Praze – Ruzyni. Jako správní turisti jsme tu byli 2 hodiny dopředu. Což se nakonec ukázalo jako zbytečné. Nejdříve jsme museli si nechat předělat letenky u Student Agency, protože Air France změnil čas odletu z Havany.

V Bolivii existuje v prepoctu na pocet obyvatel velmi maly pocet prehrad. Tri se nachazeji kousek za La Pazem. Jde o prehrady Hampaturi bajo, Hamparuti alto a Incawasi. Moznost navstivit je jsem mela se slovenskym krajanem zijicim v Bolivii uz 25 let, ktery se na projektech vystavby primo podilel.

Toužil se stát misionářem u divochů, mezi indiány či v Tichomoří. Proslavil se ale jako architekt. Kdo? Rodák z Polné na Českomoravské vrchovině, Šimon Wolfgang Boruhradský (1650-1697).  

Nový den jsme přivítali tradičním vločkovým nášupem v mléku „à la ešus“ a po krátké zastávce u El Gigante de Atacama naše cesta vedla do Humberstone, města duchů, připomínající slávu a prosperitu chilských továren na těžbu a zpracování ledku.

Na nejvetsim jihoamerickem ostrove (Isla Grande), oddelenem od pevniny Magellanovou uzinou, lezi Ohnova zeme. Oblast, ktera je na severu temer plocha a nadmorska vyska dosahuje max. jen nekolika metru, meni smerem k jihu vyrazne svuj charakter a horske masivy zde dosahuji az do vysky kolem 1500 metru.

Pro tuto neděli pro vás Drahomíra Marschalová vybrala velmi tradiční jemenské pokrmy, jakými jsou soosí, rýže, vařené jehněčí maso, salta, fachsa a fetha.