Články

Nedorozumění, které nastalo s mejma cestovníma pasama v policejní chýši ve vesničce Marraganti, nebylo vlastně prvním v Panamě.

Došel jsem k velké opuštěné chýši na kůlech, která dříve asi sloužila jako základna zlatokopů. Kolem se válely spousty prázdnejch rezatejch barelů. Chtěl jsem pokračovat dál, když se mně zdálo, že jsem zaslechl lidský hlasy. Lekl jsem se a v panice jsem se chtěl někam rychle schovat, jak jsem si to představoval, že to udělám, po všech těch varováních před údajně nebezpečnejma lidma pohybujícíma se v džunglích Dariénu.

Měl jsem na sobě rozervaný tričko a trenky, u kterejch mně upadl celej zadek, ze kterýho mně ostal jenom ten šev vprostřed. Chtěl jsem se převléci do něčeho kulturnějšího, protože jsem musel projít několika úřady v Puerto Obaldía. Sotva jsem se vlekl bahnitou stezkou, naštěstí jsem šel stále z kopce.

… aneb snaha o rozšíření husitství až k vlnám Filipínského moře.  

„Bisrám je rošťák a pohodovej chlap”, napsal jsem si jednou do deníku. Napodoboval houkání hulmanů, když lezl pro bobule na strom, a umí dělat píšťalky z bambusu…

Dnes vám přiblížím jeden lidský příběh, pro Bolívii tak typický… A přidám k tomu opět i pár postřehů.