Články

Jsme skoro na hranici a před námi je dlouhatánská fronta aut. Řidič si z toho ale nic nedělá a s vervou se pouští do předbíhání. Nejprve popojede, jakoby se chtěl vměstnat do mezery mezi auty, načež šlápne na plyn a zase popojede podél fronty aut. Až skoro k bráně, k vojákovi, který mu začne nadávat a vrací ho zpět, na konec fronty.

Čím dříve začne člověk poznávat různé kouty země, tím lépe. Aničce Šťastné je 12 let a zpracovala pro Hedvábnou stezku svůj cestopis ze Solných komor. Znáte i vy dítě, které už rádo cestuje a navíc rádo píše či fotí? Vybídněte ho, ať se stane naším spolupracovníkem jako Anička!

Cestování je možnost, jak získat nový pohled na staré věci.

K té nejlepší podívané, jakou může člověk ve Střední Asii spatřit, patří bezesporu bazar Džajma v Oši, druhém největším městě Kyrgyzstánu a středisku kyrgyzské části Ferganské kotliny. Řadí se tak po bok úžasného turkmenského bazaru Tolkučka nebo bazaru v uzbeckém Margilanu. Však také jeho historie sahá snad 2000 let nazpět a pamatuje slávu Hedvábné stezky.

První obraz z Laosu je hodně surrealistický. Stařenka v tradičním barevném kroji sedí hned za hranicí na zemi u velkého mraveniště. Neustále mravence shrabává na hromádku. Až pak mi to dochází – vždyť ona tady vlastně prodává svačinu. Mraveniště si sem z lesa přinesla v ošatce. Mravenci se ovšem nejí syroví, fuj! Nejprve je přece musíte lehce osmažit. Nejlepší prý jsou kukly. Zvířata, hmyz a rostliny ulovené či posbírané v přírodě tvoří v této z půlky stále zalesněné zemi nemalou součást potravy. Ještě letos na jaře vědci během prohlídky zboží na vesnickém trhu identifikovali tři nové zvířecí druhy, včetně zcela unikátní skalní krysy.

Když v roce 1979 první islámská revoluce v moderních dějinách smetla krutou vládu šáha Pahlavího nad Íránem, mohl se její inspirátor a velký vůdce Ajatolláh Chomejní konečně vrátit z exilu. Na letišti ho čekalo několik milionů nadšením a emocemi opojených lidí. Reportér BBC se tehdy Chomejního při výstupu z letadla zeptal: „Co cítíte?“. Ten se jen rozhlédl kolem a suše odpověděl: „Nic.“

Pákistán je země mnoha protikladných tváří, proto stojí ne za jednu, ale hned několik návštěv.

Krvavé zvyky se úzce propletly s křesťanskou vírou, ale život Torajů dál zůstává plný bizarních zvyků a rituálů. Bez ohledu na turisty a okolní svět probíhají na indonéském ostrově Sulawesi pohřební ceremonie, při nichž se smutek nad ztrátou blízkého mísí s radostí, že dosáhl nejvyššího stupně svého rozvoje.

Ondřej Krátký jede na Balkán.