Články

Po návratu z Amazonie jsme strávili dva dny v Quitu a zařídili vše potřebné před odletem, jako byl např. nákup prášků na mořskou nemoc a doplacení ceny za letenku. A pak nastal konečně ten den, 9. listopad 2005, na který jsme se tak hrozně moc těšili.

Je mladý, výbušný, má ostrá ramena a jeden čudlík tam dole. Ta výbušnost jsou vulkány, ta ramena jsou jižní Alpy řvoucích čtyřicítek, ten čudlík si říká Stewart Island.

Největší mangrovy světa se rozkládají v Bengálském zálivu na hranicích Indie s Bangladéší. Sundarbans jsou místem, kde se kořeny stromů derou nahoru nad zem a v husté spleti se pak schovávají tygři indičtí.

Když se řekne Kazachstán, většina lidí, jak jsem zjistil, nemá jasnou představu, s čím si tuto zemi spojit. Někdo si vzpomene na kosmodrom Bajkonur, jiný si představí stepi a téměř každý si myslí, že to je „někde v Rusku“.

Kdo patří k vyznavačům bílých vrcholků a šikovných „létajících“ prkýnek, nechť se vydá na daleký sever do bílé krajiny. Sny máme přeci pro to, abychom si je plnili.

Jihoafrickou republiku jsme navštívili na 25 dní. Dostali jsme se do těsné blízkosti velryb a setkali s kompletní velkou pětkou (slon, buvol, nosorožec, lev a leopard). Byl to „svět v jedné zemi“.

Před tisíci lety stávalo v dnešním severním Kyrgyzstánu jedno z hlavních měst říše Karachánovců. Nazývalo se Balasagün a leželo na jedné z větví Hedvábné stezky. Tato větev sem přicházela z Kazachstánu, odtud překračovala velehory v sedle Torugart a napojovala se na hlavní trasu v Kašgaru, na okraji pouště Taklamakan.

Když cestujeme, tak máme každý den svůj domov jinde. Jednou třeba na jezeře, jednou ve velkoměstě a jindy mezi Tibeťany ve vysokých Himalájích. Ať je to kdekoliv, je nám dobře. Zde je pár postřehů.

Australská tranzitní víza – udělují se zdarma, trvají 72 hodin, tak proč si do klokanova nehopnout, když je hop po cestě a zdarma?