Články

Samarkand se v minulosti jmenoval Afrosiyob a Marakanda a vždy byl jedním z nejvýznamnějších míst na Hedvábné stezce. Koncem 14. století se stal hlavním městem rozlehlé Timurovy říše a dnes je druhým největším městem Uzbekistánu.

Tádžikistán je těsně svázán se jménem Alexandra Velikého. Z kraje Baktrie, hraničícího s územím Uzbekistánu, pocházela dokonce jeho manželka Roxanna, kterou si vzal po svém vítězném perském tažení během krátké chvíle odpočinku v Babylonu.

Jsme zpátky v Uzbekistánu a míříme přímo do pouště Kyzylkum. Město Nurota se nachází 200 kilometrů severně od Samarkandu, v minulosti se jmenovalo Nur a již ve starověku mělo významnou strategickou pozici na hranicích kultivované krajiny a prázdné stepi.

První zprávy o městě Buchara pochází z roku 2500 př.n.l. Díky své poloze na řece Zaravshan to byla vždy významná oáza v poušti, která se stala důležitou zastávkou všech obchodních karavan. Její příjemné prostředí ještě podpořilo město výstavbou dobré kanalizační sítě. V Buchaře se nachází celkem 120 bazénů a posezení ve stínu 400 let starých morušovníků přijde v odpoledním vedru k duhu i dnes. Proto se zde taky vždy dařilo řemeslníkům a obchodníkům. Například výroba nožů má v Buchaře staletou tradici.  

Cesta přes poušť Karakum byla pro karavany kvůli vedrům jednou z nejnáročnějších částí celé Hedvábné stezky, proto zde byly rozmístěny karavanseraje každých 20 kilometrů. Jednu z důležitých zastávek na trase z Mervu do Nisy představovalo město Abiverd. Starobylý Abiverd prožil svůj vrchol v 10. století, v roce 1221 však byl zničen Mongoly.

Na zapade Tanzanie je asi 600km dlouhe a 30km siroke jezero Tanganika, nejhlubsi jezero Afriky. Jeho vody jsou pruzracne modre a kdyby nebyla voda sladka, mysleli by jste si, ze plavete v mori. Jezero je tektonickeho puvodu a ziji v nem ruzni endemite, mezi nimi i zname akvarijni rybicky cichlidy. Na vychodnich brezich jsou roztrousene rybarske vesnicky, ktere casto s civilizaci spojuje jen lodni doprava. V hustem tropickem porostu se skryvaji simpanzi (lze je videt v NP Mahale).

Setkání s toaletami v jiných zemích v každém z nás vyvolává různé pocity. U někoho rozčilení a touhu vrátit se domů, u jiného zase úsměv a radost ze seznámení se s jinou kulturou. Nyní vyrazíme do Ladakhu.

Již „plnohodnotným“ občanem! Dojel jsem si na radnici (kde jsem začátkem prosince nechával žádost) pro průkazku! Je to fajn, Japonci na to slyší mnohem víc a malá kartička je samozřejmě mobilnější oproti relativně velkýmu pasu. U přepážky pro cizince nikdo nebyl, čili za pět minut bylo po všem a jak mě paní upozornila „nosit stále s sebou.“