Výměna dolarů na Ginze: je to paradoxní, ale těžko se mi tady hledala banka pro výměnu peněz. Nakonec jsem našel nenápadnej dům (což se o ostatních obchodech na Ginze zrovna říct nedá) a nějak se v přízemí domluvil s ochrankou o co mi jde.
Kolik se najde rozdílností mezi našim známým světem a tím vzdáleným, exotickým? Často jsou to věci, které člověka zaskočí a překvapí, i když byl dobře připraven, často je to logické a přesně to k danému místu sedí. A někdy prostě nezbývá než tiše kroutit hlavou.
„Tak to je fakt hustý, vidíš tam tu ženskou?“ „Ty jo, ona má mini a boty na podpatku.“ „A koukni tam na toho týpka! Chudáci mniši.“
Udělalo se krásně, úplný jaro. Napadlo mě, že vlastně nemám prozkoumanej kout Odaiby za náma, směrem k Toyosu. Vzal jsem foťák, do kapsy strčil 1000 jenů a vyrazil po dlážděný cestě „West-promenade“ směrem na východ.
Hranici mezi Čínou a Kyrgyzstánem tvoří velehory, jejichž překonání bylo vždy komplikované. Dnes se tu nacházejí pouhé dva hraniční přechody ležící v sedlech Torugart a Irkeštam, oba vedou do čínského Kašgaru.
Pohled na řeku Douro. Na tradičních loďkách se přepravovalo portské víno do hlavního přístavu. Dnes se od této tradice již opouští.
Více než 1000 pravidelných kopců korálového původu máte možnost shlédnout na filipínském ostrově Bohol. A cestou si můžete pohladit vzácné poloopičky tarsier.
Ráno se vydáváme na obhlídku města, procházíme zatím probouzející se bazar a jsme vypuzeni z nádvoří jedné novější mešity.
Pod svícnem je asi opravdu tma; vůbec mě nenapadlo při prolejzání Tokia, že by takhle zajímavá čtvrť mohla bejt hned v centru, navíc v místě, kolem kterýho minimálně obden chodím.