Články

Na cestu jsme se vydali brzy rano z vesnice Mpulungu, ktera lezi na brehu Tanganiky v Zambii. Mysleli jsme si, ze se dostaneme nekam k mestu Sumbawanga, ktere uz lezi v Tanzanii. Celkem rychle jsme sehnali auto do Mbali odkud jsme chteli pokracovat na hranici, ale tim to skoncilo.

„…Z voru byly nad hladinou jen naše bágly a my jsme si připadali jak 3 idioti z Čech odevzdaní napospas bolívijskému šílencovi. Vor byl takřka neovladatelný…“. Peligro kaskada! Peligro kajman! Peligro Maykl!

Souostroví nazývané jako Si Phan Don (Čtyři tisíce ostrovů) leží na středním toku Mekongu, téměř u hranic s Kambodžou. Jestli jich jsou opravdu čtyři tisíce jsme nezjišťovali, nicméně jejich počet během roku kolísá, podle toho jak vysoká je hladina řeky.

Ráno se na nás cestou z recepce tak trochu nalepil Nor Egil, samotář, už asi měsíc na cestách. Povídal nám o Myanmaru, kde jel v noci autobusem, kterýmu nesvítila světla, pročež nějaký malý dítě prej sedělo na kapotě a svítilo na silnici baterkou. Taky byl v Severní Koreji a zdá se, že komunistickej režim začal větřit možnost dobrýho výdělku přes turisty lačný návštěvy tohodle panoptika, všechno je tam (pro turisty) dost drahý. Nakonec nám ještě sdělil, že u nich doma je v zimě světlo jen čtyři hodiny denně a v létě pak zase světlo furt, což je blbý, protože když jde v noci z hospody, tak už svítá a on pak nemůže spát. Nakonec nám dal vizitku i s odkazem na jeho cestovatelský web, rozloučili jsme se a každej šel po svejch.

Na jihu Vietnamu v deltě řeky Mekong můžete proplouvat mezi malými ostrůvky a odkrývat tajemství Vietnamské války schované v podzemní síti drobných tunelů.

„Bharát se mi otevírá. Mám před sebou tři měsíce života na jiné planetě, zvané Indie.“ Zveme Vás na pokračování 11ti měsíčního výletu Katky Mandulové po Asii.

Zpětně vzato, hostel v tomhle atypickým paneláku vlastně aspiroval na to být svým životem skutečně prvním pořádným hostelem na naší cestě: amplion nás včera svolal na společný čaj do společenské místnosti. Tam byla v rohu dokonce i kytara a představoval jsem si, co by se asi tak stalo, kdybych jim tam zahrál třeba kousek Frankyho dlouhána.

V Pakse jsme velmi časně ráno, takže se nám podaří chytnout pěkný pokoj u pana Vonga. Mluví nejen plynně anglicky a francouzsky, ale také polsky. Prý od šedesátého prvního studoval deset let v Polsku a z té doby zná i Prahu. Při snídani rozkládáme trochu po polsky a plánujeme další výlety. Rádi bychom to zkusili po vlastní ose. Organizované výlety jsou na nás trochu drahé a trochu moc organizované. Guest house nabízí půjčování motorek za sedm dolarů na den. Do toho jdeme. Pan Vong vybírá ze svého motoparku dva pěkné modré kousky, které zdobí nápis Zong Shen. Výborně, vyzkoušíme čínskou výrobu. Naštěstí jsou stroje konstruované tak, aby to pochopili i Číňani. Je to poloautomat bez spojky s trochu pofidérním řazením.

Docela dost prší. Okny pokoje je vidět, že cyklisti jezděj i s deštníkem, ale pozor, v Osace na to maj vychytávku – držák deštníku na řídítkách (volná ruka se pak může použít třeba k držení cigára).