Již „plnohodnotným“ občanem! Dojel jsem si na radnici (kde jsem začátkem prosince nechával žádost) pro průkazku! Je to fajn, Japonci na to slyší mnohem víc a malá kartička je samozřejmě mobilnější oproti relativně velkýmu pasu. U přepážky pro cizince nikdo nebyl, čili za pět minut bylo po všem a jak mě paní upozornila „nosit stále s sebou.“
Dobrodružstvo, príroda, poznanie. To sú tie správne oktány do motora cestovateľskej duše motorkára. A práve takáto zmes poháňala motory ôsmich Slovákov počas 9000 km dlhej výpravy zo Slovenska ku Kaspickému moru.
Zatímco Kalda stále odpočíval, my s Jirkou vedli živou konverzaci. Chvílemi bylo možné pozorovat hnědou Amazonku vlnící se zeleným pralesem. Přistání v Limě jsem bez obav prospala. Nasedli jsme do taxíku za třicet solů a nechali se dovézt k terminálu, odkud měly jezdit autobusy do Arequipy
V klidku jsme se povalovali s ostatnimi cestujicimi na palube lodi na jezere Tanganika, kdyz nastal povyk okolo nove se nalodujicich lidi. Byli jsme u vesnice za Ikolou, tedy nekde uprostred vychodniho brehu. Na palubu se nejakym zbusobem dostalo kreslo s mladou holkou, neslo ho asi sest chlapku. Rozehnali zenske v jedne rade lavic a kreslo tam umistili. Vsichni byli zvedavi, ptali se, ale ze svahilstiny jsem nic nepochopila. Zeptala jsem se tedy jednoho mile vypadajiciho muze, co s divkou neni v poradku.
Nedávné mistrovství světa v hokeji se konalo v lotyšské Rize. Riga, to je nejen město hokeji zaslíbené,ale bezesporu jedno z nejzajímavějších měst Evropy. Největší město Pobaltí, hlavní město Lotyšska, díky své poloze u ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu byla už od pravěku osídleným místem, obchodní a dopravní křižovatkou cest mezi východem a západem, jihem a severem.
Slavnost Seijin no hi – národní svátek blížící se dospělosti, pořádán každé druhé lednové pondělí v roce. Týká se všech mladých, kteří v konkrétním roce dosáhnou věku 20 let.
Kdysi v době francouzské Indočíny se Laosu říkalo „Země milionu slonů.“ Později během války ve Vietnamu zase „Země milionu bezejmenných.“ Dneska by se tomuto koutu světa mělo říkat „Země milionu usměvavých.“