Články

Putujeme z Thajska do kambodžského Siam Reapu a prvních 50 kabodžských kilometrů za hranicí jedeme po něčem, co vypadá jako zorané pole. Hrůza, utrpení a modřiny po celém zadku!

Překročili jsme Amudarju (což je starověký Oxus) a dostali se do Turkmenistánu. Dvoukilometrové území nikoho jsme museli přejít i se zavazadly pěšky a celý proces odbavení trval asi 2,5 hodiny. Celníci se ovšem po celou tu dobu nijak neflákali a každému dali do pasu, na vstupní pas, celní prohlášení a další dokumenty celkem 11 razítek a naše údaje několikrát přepisovali ručně nebo do počítače.

Qom, Teherán, Ahmádábád Qom. Pomalu se začínalo stmívat, když jsme vystoupili v Qomu před hrobkou Fáteme, sestry emáma Rezy, který je pohřben v Mašhadu. Zaplatili jsme taxíkáři a zůstali jsme stát na ulici s batohy na zádech. Já tedy i s uvázaným Karímkem na břiše.

Gonbade Kávus, Gálíkaš Po výletu ke Kaspickému moři do Bandare Torkomán, jsme opustili Gorgán a vypravili jsme se do Gonbade Kávus. Gonbad, Gonbad, Gonbad, (rozumí se Gonbade Kávus) vyřvával náhončí na minibusovém nádraží. Jakmile se minibus naplní, už je přistaven další.

Mašhad, karavanseráj Rubát Šaraf Vykoukla jsem z okna hotelu. Nechtěla jsem věřit, že to není jenom zlý sen. Padal sníh. Ven se nám moc nechtělo, ale Karímek byl jiného názoru. Začal se nudit, a tak jsme se šli podívat do hrobky emáma Rezá.

V sedm jsem už na letišti. Před sebou tlačím naprosto přeložený vozík a snažím se vyhýbat zvědavým pohledům okolo stojících lidí. Po pravdě se jejich udiveným pohledům ani nedivím. Na vozíku mám naložený víc než metr a půl dlouhý sled, dva batohy, jednu obrovskou cestovní tašku, dvoje lyže, na sobě mám obrovské pohorky, teplé kalhoty, windstoperovou bundu, větrovku, přes to péřovku s kapucí a na hlavě takový ten strakatý kulich s chlopněmi přes uši.

V sobotu ráno letíme!

Přehrada Nurek s výškou 300 metrů se nachází v jihozápadní části Tádžikistánu na řece Vachs a jednoho dne jí tenhle výškový primát vezme jiná tádžická přehrada – Rogun.