Západní Čínu tvoří provincie Tibet, Qinghai a Xinjiang. Přestože žádný z těchto regionů nemá etnicky ani historicky s Čínou mnoho společného, dohromady tvoří více než třetinu jejího dnešního území.
Když přijde řeč na Hedvábnou stezku, každému se jistě vybaví velbloudí karavana. Jaký je však původ velblouda jednohrbého? Byl vyšlechtěn z dvouhrbého nebo jde o nezávislý druh?
Poprvé jsme si Cusko užívali, aniž bychom zrovna odněkud přijeli nebo někam odjížděli. Osídlení pochází z doby starší, ale podle incké legendy jej založil Manco Capac roku 1 200 n.l.. O dvě stě let později, za Inky Pachacutiho, se stalo metropolí Incké říše.
Padla další nedobytá čtvrť – Shinjuku. Snad poprvý jsem si dovolil ten luxus a sundal po výlezu z JR fleecku, takový se udělalo teplo. Prozkoumal jsem nádraží (největší v Tokiu), kde už na vedle stojící budově byla obří reklama na nový Windows, prošel v průvodci zmiňovaný Southern Terrace (350 m dlouhá promenáda nad nádražím s obchody a kavárnami), vyfotil mumraj kolem a pak už zamířil k asi (pro mě) největší atrakci – vyhlídce, mimochodem bezplatné, v 45 patře Tokio Metropolitan Government. Ony ty vyhlídky jsou teda dvě, protože budova má věže dvě, čili jedna vyhlídka je jižní a druhá severní, byť je z nich vidět v podstatě totéž.
Kdosi nám na začátku našeho putování po Novém Zélandu řekl: „Vždyť ze silnice uvidíte na Zélandu to samé, co z hor, tak nač se plahočit?“ Po dvou měsících plahočení si dovoluji vážně protestovat proti všem lenochodům světa!
Konečně jsme vyrazili směrem k severu. Poučeni taxikářem, který nás prvního dne vezl z letiště k autopůjčovně, jsme se chtěli co nejvíce vyhýbat cestování v noci. Protože, jak pravil, není nic horšího, než když do rychle jedoucího vozu narazí světlem omráčený klokan. A tak jsme vyrazili na další cestu raději hned za svítání.
Legendární světoběžník, dobrodruh, cestovatel, eskymácký náčelník, polární lovec, spisovatel, vynálezce …