Články

Nenápadná tečka na mapě Evropy, archipelago v severním Atlantiku, malý kus země bičovaný vlnami a větrem. To jsou Faerské ostrovy.

Počasí je potvora. Určitě si to myslí i většina z Vás. Ale tady na severu toto platí dvojnásob. Počasí se každou chvíli mění a je naprosto nepředvídatelné, nechtěli bychom být svalbardským meteorologem.

Čtyři cestovatelské projekty získaly finanční příspěvek Expedičního fondu zřízeného Hedvábnou Stezkou a Klubem cestovatelů. Vítězové si mezi sebou rozdělí 26 481 korun.

Přestože máme v podstatě odpočinkové dny, dnes jsme utahaní jak koně. A pevně doufám, že dopíšeme tuto zprávu dřív, než usnu. Ondra nás totiž dnes protáhl po okolních kopcích, prý nalehko jen takové malé kolečko, které nakonec mělo asi 35 km s převýšením 700 m.

Do Japonské jeskyně jedeme na vypůjčených motorkách. Mateo jede první a nepřekročí 40 km/hod. Na konci města zastavujeme na pravděpodobně jediném semaforu na ostrově. Stojíme vedle Matea a on se nám s kamennou tváří snaží objasnit princip semaforu. Říká, že na červenou se musí ihned zastavit, počkat na zelenou a pak se rychle rozjet. Panebože, zač nás trestáš v podobě tohohle člověka!

Naše éro na Biak už má půl hodiny sekeru. Takže z okénka sledujeme, jak právě přistála Trigana z Wameny a z ní vystoupili Jahoda, Colombo a Ostravák spisovatel. Ale to už startujeme. Za necelou hodinu přistáváme na Biaku.

19.7. pondělí – Snídáme brzy. Objevil se Izák v mých botách a flísce. To mu teď půjdou kšefty, když je konečně oblečený jako doopravdický průvodce. Fosílii samozřejmě nemá a že prý na to úplně zapomněl, ale že až přiletíme příště, budeme ji mít připravenou. Tonda mu říká, že letadlo nám letí až za hodinu, tak ať jí kouká sehnat. Jasně jasně a opět zmizel a pak už jsme ho nikdy neviděli.

16.7. pátek Katolický vůdce přistává Dnes mám hezký den. Nic mě nebolí a nic mi není a strašně se těším na náš trip. Zato Tonda skuhrá. Strašně ho bolí palec a vypadá, že se mu vůbec nikam nechce. Prý taky celou noc bolestí nespal. No je fakt, že komáry jsme vykouřili čmoudíky a švábi někam zalezli, ale zato celou noc vyli psi a nad hlavou v dřevěném obložení nám běhaly krysy. Bude to dobré. Snídaně pěkně a kávička a Tonda zapije prášeček a ono to přestane bolet.

13.7. úterý Nespala jsem moc dobře ale jsem mile překvapená, že tady není téměř žádný hmyz ani švábi a tak. A taky Tonda, který kvůli prohibici zde, si nemohl dát ani jedno pivo, skoro nechrápal. Jenom trošku. Tak tedy od čtyř hodin nespím a píšu tenhle deník. Výsledek je skoro deset popsaných stran.