Články

Po třech letech od poslední návštěvy arabské země se mi opět zachtělo zažít ten klasický pouliční mumraj, popíjení sladkého čajíčku a kouření vodní dýmky. S kamarádem Pavlem jsme proto v druhé polovině ledna 2007 navštívili Egypt. Hlavním cílem byly oázy v Západní (též Lybijské) poušti, dále Asuán, Luxor… a zbytek podle toho, jak se nám budou dařit přesuny.

Při plánování naší příští cesty bylo jasné, že uzrál čas na Rusko. První myšlenka: Altaj nebo Sajany. Druhá myšlenka: Bajkal. Třetí myšlenka: jak to spojit.

Bývalý veľký stavebný podnik Pozemné stavby v Prešove vo svojom najväčšom rozkvete si získal renomé a v  tomto duchu uspel aj v medzinárodnom tendri spolu s podnikmi Inžinierske stavby Košice a Vodohospodárske stavby Bratislava. Vybrali ich ako konzorcium pre realizáciu stavby v  pre nás exotickej krajine Blízkeho Východu – v Iraku.

Dopravní letoun A-330 společnosti Quatar Airways míjí jižní cíp subkontinentu Indie. Na obzoru se začíná vynořovat kus země – prý jakoby Indii ukápla slza. Za 40 minut dosedáme na odpoledním sluncem rozpálenou přistávací plochu mezinárodního letiště ostrova Cejlon, na kterém se nachází Socialisticko-demokratická republika Srí Lanka.

Neklidná africká DR Kongo přivítala po dlouhé době první evropskou turistickou výpravu. Byli jí členové české expedice Anna Across Africa, kteří zde sbírají materiál na projekt Zpráva evropským dětem. Anna je jméno expedičního automobilu, upraveného landroveru-defenderu, který si  členové etnografické expedice koupili právě na svátek sv. Anny. Projeli již východní Afriku ze severu na jih a nyní se vracejí západní Afrikou od jihu na sever. Na cestě jsou od května 2006.

Svět smutku a hrůzy po tsunami ostře kontrastuje s klidným bytím v buddhistických klášterech v Barmě. Právě tam se v rozjitřeném počátku roku 2005 vypravila autorka tohoto článku.

Koukáme z okénka Boeingu 737-800 společnosti SAS Braathens, pohled na čerstvě zasněžený Longyearbyen právě zmizel za mraky a výhled z letadla zahaluje už jen nekonečná bílá peřina, osvícená ještě zimním arktickým sluncem. Je nám trochu smutno, celkem jsme si na Špicberky za ty necelé dva týdny zvykli, a není nám moc do řeči.

Poslední den před odletem jsme si dali volno. Jednak nás velmi lákalo věhlasné místní arktické muzeum, a za druhé se přes noc neuvěřitelně oteplilo z mínus deseti na pět stupňů nad nulou a začal padat velmi mokrý sníh.

Budík mi zvoní v 6:40 ráno. Spím ale dál, i když jen na půl oka. Vstávám po sedmé a jdu se projít kolem. Z balkónu na chodbě vidím vedlejší rameno řeky tekoucí kolem domu. Na břehu je hromada naplaveného dříví a ohromný betonový kvádr, zřejmě kus pilíře z odplaveného mostu.