Články

Domluvit se s nějakým Japoncem se rovná malému zázraku. Je třeba se totiž ponížit na úroveň japonské výslovnosti. Např. když zajdete do „Makudonuradu“, tak musíte poprosit o jeden hambaagaa.

Jako dobrovolnice jsem strávila několik týdnů na opičí farmě, kde jsem měla za úkol dělat malým opičkám jejich „mámu“. O víkendech jsem pak vyrážela na krátké výlety do okolních čajových plantáží a nebo do Krugerova parku mezi divoké gazely, zebry, žirafy či bizony.

Již se setmělo, lehce ochladilo (no to není to správné slovo, chlad tu jistojistě není) a příjemný větrák v další internetové kukani jede na plné obrátky, namířen na mojí hlavu.

Je několik možností, jak utéct před všudepřítomným hlukem a vůbec všemi nezdravými atributy tokijského mraveniště. Ale největší relax není ani jogging po břehu Tokyo Bay, ani čumění na YouTube, ale kupodivu příroda.

Díky programu Work and Travel (WAT) podporovanému americkou vládou mají studenti možnost získat vízum a pracovní povolení. Stačí být studentem a zaplatit asi čtyřicet tisíc korun.

Říká se, že kdo jede do Japonska, neměl by si nechat ujít dvě města – Tokio a Kjóto, přičemž o Kjótu se trochu básnicky říká, že je srdcem Japonska. Každopádně oproti Tokiu je podstatně menší a jen pro srovnání: zatímco Tokio má obyvatel nějakých 35 miliónů, Kjóto daleko sympatičtějších 1.4 milionu, navíc se bezprostředně kolem něj tyčí pěkné kopce. Kjóto bylo v letech 794-1868 sídlem císaře a po dobu 1100 let hlavním městem Japonska. Války se Kjótu nevyhnuly (většina památek byla zničena v 15. století a ty, které jsou k vidění dnes spadají do doby Edo, čili 1600-1896), ale co je zásadní, vyhnula se mu druhá světová válka, resp. letecké bombardování.

Mesa Verde (Zelený stůl) je jediným parkem v USA, který je zaměřen výhradně na archeologické nálezy. Je to velice unikátní památka, která byla naštěstí dlouhou dobu ukrytá v krajině, stranou od civilizace. Zříceniny staveb byly náhodně objeveny a prozkoumány bělochy až roku 1888.

Víte, kolik razítek musel člověk obdržet, aby mohl vycestovat na západ před sametovou revolucí? Víte, co to byla cestovní doložka? Nahlédněte do vzpomínek broumovského učitele Milana Kulhánka. 

Večer, krátce po osmé, doráží Jindra konečně z Desné v Jizerských horách do Náchoda. Vyrazit dnes či až ráno? Ale napětí a energie, která je v nás, potřebuje uvolnit, a tak nás moje mamka vyváží na výpadovku za Vysokov, aby začala naše CESTA. Vytahuji potřebnou ceduli s nápisem díky v češtině a maďarštině, Jindra zvedá prst a za chvíli se už vezeme. Jen do České Skalice, ale první stop je za námi. Další dvě „embéčka“ nás dováží do Hradce Králové, kde nám rybník Biřička slouží jako místo našeho prvního noclehu.