Ze severního thajska míříme na pramici do města Luang Prabang. Bývalá laoská metropole, kam jsme následující den dorazili, se ukázala být velmi příjemným a klidným turistickým místem s koloniální francouzskou atmosférou.
Pracovat v Motuece a nechat si ujít Abel Tasman NP, to by bylo opravdu ostudné. Je možné jít dva tracky – coastal track a inland track. Oba jsem částečně prošli. Poprvé jsme se tam vypravili pouze na jeden den. Krásné písčité pláže, blankytně modrá voda, plno lastur a spousta kajakářů a turistů – tak, jak se dalo čekat.
Filipíny jsou původně španělská kolonie a jsou zde místa, kde je španělský vliv ještě stále vidět: na severu ostrova Luzon, hlavně ve městě Vigan, a také na severních ostrovech Batanes.
Pokud jste byli v Moskvě za dob komunismu a navštívili byste ji teď, asi by vám z té ohromné proměny zmrznul úsměv na tváři. Moskva se dynamicky mění a rozrůstá, stala se nedražším městem na světě a hned po New Yorku zde žije nejvíce dolarových miliardářů!
Svůj poslední mail z cesty jsem ukončil prohlášením, že již rozumím, proč někteří lidé po návštěvě Indie říkají: „Miluji Indii, ale nesnáším Indy“. Hned jsem si tím vysloužil kritiku hlavně na HedvábnéStezce.cz.
Waikoropupu Springs (čili Pupu Springs) jsou naší první zastávkou na cestě na Golden Bay. Prameny jsou unikátní zejména svou silou (14.000 litrů za sekundu). Podobně silných pramenů je na světě víc, málokterý je tak čirý a průzračný jako tento. V jezírku okolo hlavního pramene je sice zakázané plavat (br, komu by se chtělo v takové zimě?), jde si však domluvit potápění.
Kyotská nezisková organizace Kamogawa-Kai vyhlásila pro cizince žijící v Kyotu na jedno sobotní odpoledne akci „Oblečme se do kimona, projdeme se po Heianu“.