Články

Turecko je země plná přívětivých, milých a pohostinných lidí. Občas ale musíte cenu za tu pohostinnost tvrdě usmlouvat.

Nikaragua je největší ze středoamerických zemí. Na naší cestě střední Amerikou jsme do ní dorazili po Mexiku, Guatemale a Hondurasu a prohlásili ji za zatím nejlevnější, avšak zároveň nejchudší.

Cestujete a chcete se podělit o své zážitky s dalšími cestovateli?

Jedná se o největší sladkovodní jezero Mongolska, které se nachází na severu země v ajmaku Chövsgöl. Jezero vzniklo na konci bajkalské riftové zóny přibližně ve stejné době jako nejhlubší jezero světa Bajkal.

Galicie, kdysi plnoprávné království, dnes autonomní oblast v severozápadním Španělsku. Z kulturního i jazykového hlediska patří Galicie spíš k Portugalsku než ke Španělsku. Galego- galicijština, kterou hovoří 86% obyvatel Galicie , byla předchůdcem moderní portugalštiny. S Portugalci pojí Galicijce námořnická tradice, stejné melancholické písně toužící po domově, stejně jako Portugalci jsou Galicijci považováni za sentimentální národ. Přesto však Galicie nikdy součástí Portugalska nebyla. Díky nádherné svatyni v Santiago de Compostella, kde jsou uloženy ostatky svatého Jakuba, se z tohoto kraje stalo jedno z center křesťanství ve Španělsku.

Bogazkale – malá vesnice v Anatolii, daleko do všeho, uprostřed polí, pastvin a oblých kopců. Kdysi důležité místo v říši tajemných Chetitů, národa, o kterém nevíme přesně, odkud přišli a jak zmizeli.

Prvním městem na senegalské straně hranic je Karang. Opět se jedná o místo plné pašeráků a veksláků, takže ani zde se moc nezdržujeme a nastupujeme do minibusu směr Dakar. Silnice je ve srovnání s gambijskými v mnohem lepším stavu.Cestou z okénka mikrobusu sledujeme nespočetné množství baobabových hájů (na které jsem si již zvykli) a nedozírná pole burských oříšků.

Bali je rájem pro fotografy, ať už se zaměřují na krajinu, živou přírodu, dokument nebo portrétování lidí. Podívejte se, co na tomto tropickém ostrově zaujalo oko fotografa Pavla Tyleho.

Doby Hanzelky a Zikmunda, dvou odvážlivců, jejichž cesty po světě sledoval před lety s napětím celý národ, jsou dávno pryč. Lidi už nebaví číst doma v bačkorách cestopisy, plné odvahy a dobrodružství, které prožil někdo jiný: touží je prožívat sami. Do posledních divokých míst naší planety se vydávají úředníci a studenti, vyzbrojení jen kartáčkem na zuby, nožem a kreditní kartou.

Ve své diplomové i doktorské práci na jsem se zabýval „islámským pojetím státu“, a proto se věnoval státnímu zřízení v Íránu, Afghánistánu, Súdánu, severonigerijských státech a některým historickým příkladům.