Články

Největší pochoutkou mongolských pastevců je svišť bobak. Několik honáků buší klackem do země, další čekají s nabitou puškou až vystrašený svišť vystrčí hlavu. Do vykuchaného chlupáče se pak dají horké kameny, břicho se zadrátuje a letlampa udělá své …

Na Tchaj-pej, metropoli Tchaj-wanu, která leží v severní části ostrova pojmenovaného portugalskými námořníky Formosa (Krásná), se pomalu snáší tma. Potulujeme se v pomalu ožívající Aleji hadů, jednoho z proslulých nočních marketů města.

V šest hodin ráno jsme už zase vzhůru. Po deseti dnech jsem se dnes poprvé podíval do zrcadla a docela jsem se zhrozil. Od všudypřítomného rozvířeného prachu mám oči celé zarudlé, nateklé a přivřené, takže vypadám jako Číňan, a od ostrého slunce na ledovci mám rozpraskané, nateklé a spálené rty tolik, že barvou i konzistencí připomínají tvrdé kůrky od chleba.

V blízkosti dnešního města Van na východě Turecka stávalo kdysi hlavní město urartského království – Tušpa. Vrcholu dosáhlo mezi 13. a 7. stoletím př. Kr. a mělo některé kulturní prvky společné s Asyřany, např. klínové písmo.

Cestou z Abel Tasman National Parku nás zaskočil státní svátek připadající na Velký pátek, znamenající zavřené obchody a tím i možnost nákupu nezbytných potravin pro týdenní trek v národním parku Nelson Lakes. Zdrželi jsme se proto jedno odpoledne v námi tolik známé Motuece.

„Jsou nazí, jen těla a vlasy si zdobí okrovou hlinkou. Ženy a dokonce prý i muži, mívají ve rtech podobné talířky jako Mursiové, Surmové a Bodyové.“ Tak označuje Petr Jahoda kmen Nyangatomů ve své nové knize Velké africké dobrodružství.

Zpětně vzato, návštěva turnaje sumo byla parádním zážitkem, jen máloco na nás tady dýchlo tak zvláštní atmosférou. Hned na úvod ale musím dodat, že jsme se o to ale dost snažili, čili nikdo nám to nenaservíroval rovnou pod nos.

Těžko říct, jestli to přeložit jako „festival divokých kytek“ nebo „divoký festival kytek“, obojí je totiž správně. Alespoň tak jsme to na vlastní oči viděli my. Ale pěkně popořádku…