Články

Přinášíme informace z první ruky po šťastném návratu expedice Ruwenzori-Ituri. Milan Daněk a Alena Žákovská přivezli zprávy o kanibalismu na pygmejích Bambuti. Výprava byla finančně podpořena Expedičním fondem.

Už nějakou dobu přemýšlíme, jestli se máme pustit na Milford Track. Je to snad nejznámější track na Zélandě, ovšem taky nejdražší: na začátek se dostanete z Te Anau pouze lodí, stejně jako pak na konci do Milford Sound.

Druhý den se konečně můžeme smočit v jezeře, které leží v příjemné výšce Sněžky a všude je obklopeno horami, kam oko dohlédne. K večeru přejíždíme do místního rekreačního střediska – Čolpon-Ata (tento libozvučný název znamená Otec Venuše). Nejprve se jdeme podívat na místní historickou památku.

Brzy ráno nás všichni známí z Čolpon-Aty vyprovázejí na autobus do Biškeku. Alex a spol. odjíždějí do Almaty zítra a paní Zulajce je souzeno, aby i nadále vítala bohatší turisty ve stánku “Naproti 1. nástupišti”. Ale nese svůj osud statečně – nic jiného jí ostatně ani nezbývá.    

Tuhle jsem psal o jídle, teď přicházejí na řadu logicky toalety a s nimi i částečně související sekce nápisů. Zahraniční toalety je téma, které vždy pobaví a pokud je na to někdo povznesen a připadá mu to „nízké“, jedná se většinou o pouhé pokrytectví, že ano… V Japonsku rozeznáváme dva druhy toalet: japanese-style a western, jak se tady obvykle píše a je to jednoduché, pravý japonský záchod je určitou modifikací záchodu tureckého, zatímco western je nám důvěrně známá mísa.

Na dva dny státních svátků většina Čechů opustila města, vyrazila na chalupy a nikoho ani moc nezajímá, co se vlastně slaví. To Holanďané berou státní svátek vážně. Tedy alespoň ten, kdy slaví narozeniny královny Juliany.

Německý film Im Juli (V červenci), zhlédnutý někdy v sedmnácti, ve mně zanechal silný dojem. Sice jsme to nezvládli alternativním způsobem cestování až do cíle jako hrdinové onoho filmu, stejně jako oni jsme však na cestě zažili mnoho zábavy a dobrodružství. Na Balkáně to rozhodně stojí za to.

Prázdniny jsou dobou táborů. Co ale takhle tábor uprostřed malajské džungle, kam se musíte těžce probrodit v neustávajícím dešti? A místo pouhých škvorů vás obklopí škorpióni a tarantule.

Středa 10. srpna, Na Sarajevo (Novo Mesto, Záhřeb, Banja Luka, Vinac) Cesta byla dlouhá, místy strmá. Z Novoho Mesta do Záhřebu jsme se svezli v dodávce s postarším chlápkem. V Záhřebu pan Bota sliboval perfektní benzínku. Ušla, ale žádnej zázrak. Narazili jsme na další stopaře. Nebyli to však „dálkaři“, ale jen dvě místní holky, navíc naprostý amatérky. Poprvé v životě jsem si vyzkoušela somrování, což znamená, že jdete za řidičem a na férovku se ptáte, jestli náhodou nejede tam a tam a jestli vás nechce vzít. Kdyby to bylo bývalo klaplo, jeli jsme do Bělehradu, nebo rovnou do Turecka.