I v turistickém ráji se najde zapomenuté místo, kam zabloudí jen málo návštěvníků. Takové místo si uchovává svou divokost a krásu dones. To je Ikarie, neznámý řecký ostrov, kde se dodnes vypráví legenda o tragickém pádu okřídleného hrdiny.
Tak, jak to vypadalo v NP RANOMAFANA, tak si představujeme skutečný deštný prales. Žilo to neuvěřitelně. Rozbouřená řeka, pijavice na nohou, permanentní hemžení, různorodé zvuky, zážitek.
Pokud jste někdy viděli profesionálního fotografa v akci, tak vás možná překvapilo, že používal blesk i za plného světla. Proč, když bylo světla dost? Proč tak plýtval energií z baterek?
Budíme sa do krásneho rána. Na dnes sme si vymysleli, že nachvíľu opustíme brány Damašku a pôjdeme sa pozrieť do 50km vzdialenej dedinky Maalula.
Stanislav Miller si z podzimního kola soutěže o podporu Expedičního fondu odnesl zvláštní cenu: 1000 litrů použitého oleje z restaurace Klubu cestovatelů Karavanseráj. Co s ním bude dělat?
Nejen indické filmy jsou kapitolou samy o sobě. Jsou jí i kina jako taková. Kdo to nezažil, neuvěří. Samotný pobyt v kině totiž může přehlušit umělecký zážitek z filmu a člověk se často pobaví sledováním indických diváků víc, než profesionálními komiky laškujícími na stříbrném plátně.
Není to žádná poběhlice. Přesto se jí stačí jen dotknout a už se z ní sypou potomci. Klonovaní. Určitě se nejmenuje Dolly, i když s ní má mnoho společného. Častěji jí však nazývají Ďáblovou páteří….
Říká se, že kdyby Nice bylo člověkem, nosilo by značkové koktejlové šaty a k nim staré vojenské boty, dělalo by spoustu problémů a bylo by vztekem bez sebe kvůli fádnímu jménu. Je to tak?
Autobus nám z Hamy odchádza presne o 8:00. Pred hotelom zastavujeme taxík a sme zaskočený, že nás vôbec nechce obrať. Za cestu na stanicu platíme 30 SYP, čo nám hovorili aj v hoteli. Za necelé dve hodiny prichádzame do Aleppa.