Vodenice, kanta nebo šišky. Tahle slova vyjadřují obyčejné věci a jsou česká, i když se to nezdá. Nebo možná lépe řečeno česko-banátská. Navíc kanta není to jediné, co vás v Banátu může překvapit.
aneb na kole z Canbery do Sydney
Přirovnání „bordel jako v Bengálsku“ jsem plně pochopila až po pár dnech v Kalkatě. Když si člověk zvykne na smog a smrad, zběsilá jízda v protisměru mu začne připadat normální a zuřivé houkání aut přestane vnímat, překvapí ho mladíci, zvracející z okének autobusu na kapoty okolních aut, jako by se nechumelilo.
Pondělí 12.3. Ráno vstáváme v 5:15, aby jsme stihli bus do Dar es Salaamu v 6:00. Sedáme si do busu, který je podle standardů ten luxusnější. Špína, malé sedačky, úzká ulička, vedro, otírající se zadky černochů o naše těla a zpocené smradlavé pachy musíme vydržet 6 hodin. Konečně vystupujeme a odháníme taxikáře a naháněče. Děláme si základnu ve stínu pod stromem. Snažíme se z průvodce zjistit, kde přesně jsme, ale tohle nádraží v mapě není. V tu chvíli k nám míří silná policistka, která nám nabízí pomoc. Jenže nemluví anglicky, takže nám volá kolegáčka, který nám vysvětluje, že pěšky až k přístavu nemůžeme dojít, že je to moc daleko. Policistka nám vysvětluje, že když chytneme taxíka přímo na ulici, bude to drahý. Ochotně se úkolu chytí sama a za chvíli máme přistavené taxi s dohodnutou cenou 10 000 TSH.
Dokud bude existovat fotografie, bude existovat tábor zastánců BW (black & white), tvrdí profesionálové nedají dopustit na diapozitiv. A co my, 99% laiků, kteří máme digitál proto, že je to pohotové, pohodlné a v porovnání s klasickou či diapozitivní fotkou opravdu levné?
Hledáte tropický ráj? Jižně od rovníku, schovaný za datovou hranicí, jej naleznete. I když na první pohled se Samoa může od vašich romantických přestav lišit.
Jestliže jsem řekl, že Tabríz příliš neoplývá tím, pro co jste do Íránu přijeli, pak toto tvrzení rozhodně neplatí o malé, horské vesnici Kandovan. Stojí za to ji spatřit a projít se jejími ulicemi. Na tento výlet jsem se vydal se Siou a jeho dvěma přáteli. Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den v pravé poledne u mého hotelu. Sám jsem byl zvědav, nakolik je v Íránu možné věřit slovu muže.
Rumunský Banát je oblastí, kde si budete připadat jako na českém venkově. Tedy jako na českém venkově o pár desítek let dříve. Pojďme se společně s Liborem Michalcem podívat, jak vypadá všední život našich krajanů.