Články

Centrum mayské civilizace i kultury – to je Cobá. Je to ale také jedno z největších archeologických nalezišť, které ještě zdaleka nevydalo všechna svá tajemství. Vždyť návštěvníkům je zpřístupněna pouhá jedna setina objevených staveb.

Pondělí 18.9.2006 V 9:30 nás budí tlukot na dveře – Joshe: „vstávat budíček, sluníčko svítí“. Otráveně kňourneme, že slyšíme. Pak šupky dupky na snídaňku s 2 ošatkami ekmeku (čím dál tím větší spotřeba. Jdeme k moři – koupačka a šnorchlovačka.

Už se těšíme až poznáme tu zemi plnou stád koní pasoucích se v nekonečné stepi a na lidi svobodné duchem i prostorem.

Sobota 9.9.2006 Parádní začátek. Sešli jsme se na ruzyňském letišti kolem 18té hod (odlet 19,15 hod). Tak nějak jsme se kousli v „Meeting Point Baru“ a pozapomněli na to, že bychom to měli pomalu, ale jistě směřovat k odbavení. V 18,50 nás konečně napadlo zkontrolovat čas a s úlekem jsme vyběhli nechat si zabalit krosny.

Cestovatelé se v Rusku dříve či později setkají s některými fenomény, které nám už dnes připadají zvláštní. Fronta je například jev, který z Ruska nezmizel ani při dnešním dobře zásobeném trhu. Naopak, někde si frontu přímo „pěstují“. A obyčejnému cestovateli nezbývá, než trpělivě čekat ve frontě a kroutit hlavou.

Je královnou mezi pouštěmi. Bílá. Pokrytá zvlněnými písečnými dunami. Vypadá velmi nevinně a čistě. Přes den svítí písek bělostnou barvou. Dovede však být i krutá a nevlídná. Nechá přežít jen ty nejsilněší. Krajina ve White Sands vypadá jakoby byla pokrytá čerstvě napadaným sněhem. Na silnici jakoby ležel dokonce i led.

Cestujete rádi vlakem? Chtěli byste se podívat do Albánie? A co takhle to spojit? Tomáš Tkáčik se rozhodl vyzkoušet albánskou železnici na „vlastní kůži“ a přináší pro vás praktické rady, jak si to co nejlépe užít.

Hlavním cílem naší výpravy byla především nížinná amazonská džungle – „Zelené plíce planety“, jak tuto oblast nazývaly naše učitelky při hodinách zeměpisu; „Zelené peklo“, tak je nazývána lidmi, kteří zde žijí a nic nás nenechává na pochybách, že je to příměr zdaleka nejvýstižnější.

Vydali jsme se tedy k blízkému útesu a cestou jsme prošli místním hřbitovem, kde byly ohrádky kolem jednotlivých hrobů pestře natřené, takže působil docela vesele. Věk, ve kterém místní umírají, však byl hrozivě nízký, průměrně tak 50 let. Vyšplhali jsme na útes a obdivovali Bajkal.

Jedí Mexičané opravdu fazole a tortilly? Jak vzniknul proslavený nápoj – tequila? Mexiko je velká země, která skrývá nejen krásné památky, ale i mnoho zajímavostí.