Články

(* 31. 5. 1663, Malonice, 26. 7. 1721 nebo 1722, na misiích v území Mojos) – český jezuitský misionář

(* 10. 4. 1951, Brno) – český geograf a polární badatel

Dostala se mi do ruky nova kniha popisujici kulturu a tradice Beninskeho kralovstvi. Jmenuje se Benin from Birth to Death (od narozeni do smrti). Zvyky predavane z generaci na generaci po cela staleti sepsal otec Tatkova kolegy Chief Igbe, Iyase of Benin (to je titul udeleny samotnym Obou of Benin, prelozeno jako Prime Minister).

Beninske kralovstvi se rozprostiralo na uzemi dnesni Nigerie, v dobe sveho nejvetsiho rozkvetu sahalo od dnesniho Lagosu na zapade, podel pobrezi az k rece Nigeru na vychode. Zabiralo asi tak petinu rozlohy dnesni Nigerie.

Laska prochazi zaludkem. A poznavani take. Teda to plati pro nas. V kazde zemi, kterou navstivime musime ochutnat jejich jidlo, jejich specialitky, jejich klasiku, jejich typicke napoje a tak dale.

Tak tuto exkurzi jsme si nemohli nechat ujit. Sice jsem nikdy necetla knihu THE ROOTS a z filmu jsem videla jen kousicky. Muj zaludek asi nebyl stvoren pro takovou brutalitu.

Je listopad 2000 a já klábosím v námořnické krčmě na pláží Shelly Beach v Jihoafrické republice s Rolandem Mauzem. Z této pláže se vyjíždí na slavnou žraločí lokalitu Protea Banks. Potápím se právě šestý rok a sním o velrybím žralokovi, který se mi stále vyhýbá.

Prečo som sa rozhodla ísť na praxi? Vybrala som si Kolumbiu, pretože to bolo niečo iné, niečo jedinečné oproti všetkým ľuďom ktorých som poznala. Cieľ bol jasný – naučiť sa španielčinu a spoznať úplne inú kultúru. Mala som už čo-to pocestované a ani v životopise mi nechýbali skúsenosti, preto som sa rozhodla pre inú prax, než prax v mojom obore. Vyštudovala som síce podnikové hospodárstvo, rozhodla som sa však pre vzdelávaciu prax, konkrétne učiť angličtinu na základnej škole, s čím som už mala skúsenosti v ČR.

Někomu možná může znít překvapivě, že v Africe se odehrává velké množství ozbrojených konfliktů a válek. Tyto války jsou však ve valné většině vnitrostátního charakteru, a to je možná důvodem, proč se o nich v médiích moc nemluví.

Zvlněné zelené pláně se táhnou, kam oko dohlédne. Tu a tam se objeví jurta a s ní pozvání na čaj. V Mongolsku se prostě nespěchá. Místní pohostinnost dokáže cestovatele pěkně „zdržet“.