V době, kdy J.J. von Tschudi hromadil ulovené živočichy a nasbírané rostliny pro evropská muzea, pobýval mezi Kečuánci ve své chatě v Peru. Kvůli zdraví byl nucen vrátit se zpět do Evropy, kde se dočkal čestného uznání na vědeckém poli. Později se stal váženým diplomantem.
Snaha J.K. Tuckeye proniknout do hlubokého nitra Afriky stála život nejen jeho, ale i většinu životů členů jeho expedice.
Kanadský průzkumník, který zanesl do map do té doby neznámá jezera. J.B.Tyrell byl autorem několika hydrologických studií, zároveň vydával i cestopisy svých předchůdců.
I.S. Unkovskij byl vedoucí diplomatického poselstva do Střední Asie.
Andrés de Urdaneta padl do zajetí Portugalců. Na několik let byl uvězněn, načež se stal mnichem. Po návratu na moře chtěl v nově objevených zemích šířit křesťanství. Díky příběhům, které slýchal ve vězení se podařilo přeplout Pacifik opačným směrem.
Zakladatel města Santiago P. de Valvidia bojoval krvavě s původními obyvateli o jejich území. Ty mu na oplátku vypálili Santiago a připravili o vlastní život.
A. Vámbéry se zabýval teorií o středoasijském původu Maďarů. Kvůli této doměnce se vydal do oblasti Malé Asie, kde hledal důkazy. Bohužel tuto teorii neproměnil ve skutečnsot a díky svým názorům byl v rodné zemi odmítnut.
G. Vancouver sloužil od útlého věku v britském námořnictvu. Pod vedením J. Cooka se dostal až k jižní a severní polárním oblastem. Pod jeho velitelským vedením byl objeven Cookův záliv nebo ostrov Termination.
Nejvýznamnější voják za vlády Leopolda II. Alphonse van Géle působil v Africe. Jeho snaha o připojení oblasti Uele ke Kongu se mu zdařila.
P.G. de Varennes a jeho synové byli nejenom vážení obchodníci, ale i průzkumníci v Severní Americe. Na „svůj účet“ si připisují zásluhy za objevení jezer, řek nebo pohoří. Jejich zásluhou vznikaly i početné osady.