Články

Šťastné údolí, tedy pardon Happy Valley v Darjeelingu, je turistický kýč. Jde o čajovou plantáž a továrnu navazující přímo na město. Každý ji musí vidět, neb Darjeeling je čaj. Jenže pro samý čaj byste mohli minout Observation Hill, jedno ze sakrálních míst nacházející se v bezprostřední blízkosti turistického centra.

Během prvních dvou dnů lyžařského a snowboardového pobytu v bulharském pohoří Pirin jsme se stihli v neděli rozlyžovat ve volném terénu a během pondělí jsme jako zatěžkávací zkoušku měli skialpový výlet ve velmi hustém sněžení.

Silnice ze Sierre do Vissoie se klikatí nad děsivými srázy. Dřevěné vesničky přilepené na strmých svazích ve mně budí pocity známé jen z velkých dálek. Vissoie je dopravním uzlíkem a správním i vzdělávacím centrem celého údolí Val Anniviers.

I když si vždycky říkáte, že pas vám na cestách nesmí z ruky, někdy není jiná možnost. A zapomínat je lidské. Ovšem octnout se bez pasu uprostřed Barmy, je pak pořádný oříšek!

Život na indickém severu je závislý na přírodních cyklech času i drsných podmínkách. Místní lidé tomu už přivykli a jejich každodenní činnost souvisí s počasím i chybějícími silnicemi.

Kdo z nadšených cestovatelů a milovníků přírody by nechtěl aspoň jednou v životě pozorovat tučňáky v jejich přirozeném prostředí? Známe je ze zoo, z televize, ale vidět tyto roztomilé nelétavé ptáky, avšak o to lepší plavce, v přírodě, je úžasný a nezapomenutelný zážitek.

Celých 2500 kilometrů z Péšávaru do Kalkaty se rozhodli ujet dva Češi, Jan Turnovec a Ondřej Kašpar, na kolech. Ale ne jen tak ledajakých, první je obyčejný bicykl z roku 1940, který samozřejmě nedisponuje přehazovačkou, druhý dopravní prostředek jen cyklorikša, kterou koupili v Pákistánu a jejímž původním účelem bylo převážet zmrzlinu a popcorn. Kluci na ní ale převáželi vybavení k tomu, aby mohli pořádat filmové projekce v chudinských čtvrtích obou zemí.

Tentokrát pro vás máme diskusní soutěž zaměřenou na stopování. Děkujeme všem za příspěvky. Už máme výherce!

V Kačjinském státě na severu Barmy zuří boje mezi Kačjinskou osvobozeneckou armádou a myanmarskou armádou už bezmála tři roky. V jejich důsledku muselo své domovy opustit více než 100 000 lidí, kteří nyní žijí ve 140 táborech pro vnitřní uprchlíky. V nich se potýkají především se špatným přístupem ke vzdělání, zdravotní péči a zdrojům obživy nebo nedostatkem výživy pro děti, matky nebo seniory.