V zásadě je možné jakoukoliv vodu přeměnit v čistou pitnou vodu. Cestovatelé by nicméně měli vědět, že nelze jednoduše nabrat vodu ze stoky.V závisloti na povaze a intenzitě znečištění a na lokálních podmínkách leze použít různé metody úpravy vody.
Převaření je jednou z nejstarších a nejúčinnějších metod sterilizace vody. Vyžaduje nicméně dostatek času a energie ve formě dřeva, paliva nebo elektrické energie. Převařením zahubíme mikroorganizmy, ale neodstraníme zákal ani chemické látky, které zůstanou ve vodě nadále přítomné. Různé druhy patogenů obsažených ve vodě mají rozdílnou citlivost na teplotu. Ne všechny lze zneškodnit za stejnou dobu. Aby se při cestování předešlo infekčnímu průjmu, je nutné dodržovat určitou dobu varu. Vzhledem k tomu, že nelze jednoduše zjistit, jaké druhy choroboplodných zárodků voda obsahuje, je nejvhodnějším řešením počítat s nejodolnějšími patogeny. Na hladině moře (0 metrů) dosahuje voda varu při 100°C. Převaření v délce pěti minut je dostatečné. V nadmořské výšce 4000 metrů klesá bod varu na 86,8°C. Za těchto okolností je třeba vodu převařovat po dobu 20 minut.
DEZINFEKCE
Dezinfekční látky zabíjí mikroorganizmy a působí tak preventivně proti onemocněním, které tyto patogeny způsobují. Při úpravě vody jsou povoleny následující metody a účinné látky: zplyněný chlór, chlór, oxid chloričitý, jód, ozone, stříbro a ultrafialové (UV) záření. Tyto látky je smysluplné používat pouze při ošetření čiré vody (viz. nerozpuštěné částice – níže). Chlor, jod, stříbro a jejich kombinace jsou vhodné pro úpravu vody při cestování.
Chlor je nejrozšířenější dezinfekční látkou, používanou po celém světě. Rychlý účinek, široká dostupnost, snadná aplikace a velké množství způsobů použití, jsou hlavními přednostmi této látky. Nicméně, stejně jako mnoho ostatních dezinfekčních látek, chlor nemá dlouhodobý sterilizační účinek. Voda ošetřená chlorem může být při delším skladování opětovně kontaminována.
Jód je podobně jako chlór halovým prvkem, nicméně vyznačuje se delší trvanlivostí. Z historických důvodů (jod byl poprvé použitý britskou a americkou armádou) je jód populární především v anglosaských zemích, ve formě tablet. Značnou nevýhodou této látky je nepříjemná chuť. Vysoké dávky jódu v průběhu několika týdnů mohou vést k vážným poruchám štítné žlázy (hypertyreóza). K odstranění jódu po zdezinfikování vody lze využít filtry s aktivním uhlíkem.
Stříbro, přesněji ionty stříbra, přestavuje jednu z nejstarších metod pro deaktivaci bakterií. Účinek stříbra je pomalý, ale jeho dlouhodobý efekt je úžasný – zabraňuje množení mikrobů po dobu až šesti měsíců. Přípravky na bázi stříbrných iontů jsou ideální pro tábornické potřeby a použití na lodích, stejně jako pro prevenci a řešení následků přírodních a humanitárních katastrof.
Oxid chloričitý byl donedávna vyráběn pouze prostřednictvím generátoru ve formě plynu. V současnosti jej lze vyrobit pouhým přidáním tablety do vody. Mezi hlavní výhody této dezinfekční látky patří vysoká účinnost proti všem druhům mikroorganizmů, krátký čas působení a pH nezávislost. Oxid chloričitý je jedinou dezinfekční látkou, která účinkuje i v zakalené vodě. Jeho jedinou nevýhodou je vyšší cena.
STERILIZACE
Ve veřejné vodovodní síti je pitná voda, která prošla průmyslovou úpravnou vody, rozváděna prostřednictvím větví k jednotlivým domácnostem. Voda v síti je dopravována pod vysokým tlakem, při nízké teplotě a je chráněna před světlem – podmínky nepříznivé pro mikroby. U vyústění vodovodu, v residenčních a jiných objektech je situace zcela odlišná. Voda zůstává v zakončení vodovodu, je ohřívána souběžným potrubím teplé vody. Toto prostředí podporuje růst bakterií. V případě, že je voda vystavená takovým podmínkám následně stočena z kohoutku do sklenice a vystavena dennímu světlu, přítomné mikroorganizmy se mohou rychle namnožit. Stříbro bylo už od dob starověkého Říma používáno k ochraně vody při na cestách. Přidáním iontů stříbra ve formě tablet nebo roztoku do upravené vody, zajistíme ochranu před opětovnou kontaminací a můžeme vodu skladovat v lahvích nebo zásobnících až po dobu šesti měsíců.
DECHLORACE
V mnoha státech je do pitné vody ve veřejném vodovodu přidáván chlór. To je vhodné řešení v případě starých potrubních rozvodů, které by mohly kontaminovat vodu. Stinnou stránkou této metody ošetření vody je nepříjemná chuť, na kterou nemusí být cestovatelé zvyklí. Lepším řešením než doporučovat, abychom si při čištění zubů zacpali nos, je použití dechloračního činidla (např. Micropur Antichlorine). Tyto přípravky, dostupné v lékárnách, přeměňují chlor prostřednictvím thiosíranu na sůl a obnovují neutrální chuť vody.
MIKROFILTRACE
Bakterie a prvoci (protozoa) jsou nejčastějšími druhy mikroorganizmů, které se nachází ve vodě. Pro odstranění běžných druhů bakterií z vody je nezbytný mikrofiltr s velikostí pórů menší než 0,3 mikronu. Filtrační membrána může být vyrobena z keramiky, skelného vlákna nebo plastu. Prvoci, jako Giardia a Kryptosporidium dosahují větší velikosti (1 až 15 mikronů) a mohou být z vody odstraněny filtry s póry o velikosti méně než 1 mikron. Mikrofiltry jsou schopny mechanicky odstranit bakterie a prvoky, zatímco chemické procesy mikroby zabíjí, ale neodstraňují je z vody. Při mechanické filtraci prostřednictvím mikrofiltru, prochází voda vždy přímo filtrem. Částice jsou zachyceny na povrchu filtru. Výhodou keramických filtrů je možnost očištění a opětovného použití po dlouhé období. Ohebnost skelných vláken umožňuje četná zahnutí, díky kterým je povrch filtrační membrány obrovský i při malém objemu filtru. Filtry se skelným vláknem jsou tak schopné absorbovat velké množství nečistot a mají velmi dlouhou životnost.
AKTIVNÍ UHLÍK (ABSORPCE)
Naše okolí je stále více znečištěno organickými a anorganickými látkami, které pronikají do vody, vzduchu a půdy. Přírodní vodní zdroje vždy obsahují bezpečné organické a anorganické substance. Například humusová kyselina, která tvoří součást půdy, je při vyplavení zodpovědná za zahnědlé zabarvení vody. Škodlivé látky, jako herbicidy a pesticidy, se ve vodě většinou vyskytují jen ve velmi malém množství. Tyto látky jsou z vody odstraňovány pouze v případě překročení bezpečných mezí, z důvodu prevence zdravotních problémů. Všechny uvedené látky zodpovědné za znečištění vody mohou být odstraněny prostřednictvím filtrace využívající aktivní uhlík. Při tomto procesu přichází nežádoucí látky do kontaktu s aktivním uhlíkem, jehož povrch je pohlcuje. Aktivní uhlík může mít formu volně loženého granulátu nebo stlačených bloků. Komprimované uhlíkové bloky mají mnohem hustší strukturu než granulát a proto disponují podstatně větší schopností absorpce nečistot. Když se povrch aktivního uhlíku nasytí, je třeba jej vyměnit. Životnost filtrů s aktivním uhlíkem závisí na míře znečištění vody.
ZÁKAL A NEROZPUŠTĚNÉ ČÁSTICE
Vodní zákal způsobují nerozpuštěné částice, někdy také označované jako suspendované částice. Většinou se jedná o neškodné usazeniny. Nerozpuštěné částice jsou prvky plovoucí ve vodě, které poskytují mikroorganizmům výživu a umožňují jejich růst. Přestože většinou samy o sobě nepředstavují zdravotní riziko, mohou bránit účinné dezinfekci vody. Dezinfekční látka přilne k povrchu těchto částic, čímž dojde k jejímu vyčerpání nebo oslabení. Z těchto důvodů má použití chemických dezinfekčních látek význam pouze u čiré vody. Zakalená voda musí být před chemickou dezinfekcí nejprve přefiltrována.
Jaká je míra zákalu? Intenzitu vodního zákalu lze měřit prostřednictvím Nefelometrických jednotek zakalení (NTU). Podle Světové zdravotnické organizace (WHO), by měla mít voda z vodovodu zákal nižší než 1 NTU. WHO uvádí, že voda se zákalem vyšším než 5 NTU již není vhodná pro konzumaci bez předchozí filtrace.
ZMĚKČOVÁNÍ VODY
Dešťové kapky zachycují kysličník uhličitý obsažený ve vzduchu. Při rozpuštění ve vodě jej přeměňují v kyselinu uhličitou. Tento mírně okyselený déšť proniká do půdy a rozpouští minerály jako je vápník a hořčík, obsažené v horninách. Tyto látky jsou pro lidský organizmus důležité (kostní systém, prevence srdečních chorob), nicméně obzvláště vítány, když se v domácnosti objeví ve formě vodního kamene. Tvrdost vody lze nejlépe odstranit prostřednictvím iontové výměny. Filtrační konvice, například značky BRITA, jsou běžně známým příkladem této metody. Zásobník filtru obsahuje malé kuličky, které jsou nabity ionty soli. Při průchodu vody filtrem dochází k výměně iontů vápníku a hořčíku za ionty soli. Tento typ filtru je určen pouze pro úpravu mikrobiologicky nezávadné vody a nedokáže odstranit žádné bakterie. Zásobník filtru je nutné často vyměňovat, aby se zamezilo množení bakterií uvnitř filtru. Filtrační konvice by měla být skladována v lednici, protože tma a nízká teplota zamezují množení bakterií.
www.bezpecnavoda.cz
