Čína za týden: Huang Shan, Yixian, Hongcun a další

Stačí si vzít batůžek s pláštěnkou a stručným anglicko-čínským slovníčkem, a pak si hned první den pobytu v Šanghaji buď v hotelu anebo přímo na nádraží zajistit jízdenku na noční lehátkový vlak. Kam? Do městečka Tunxi neboli Huang Shan City, které je výchozím místem pro příjemnou oblast na jihu provincie Anhui.

Žluté hory – Huang Shan

Večer člověk ulehne na sněhobíle povlečené pohodlné lehátko ve vlaku v chaotickém velkoměstě plném smogu a hluku a probudí se ráno uprostřed kouzelné zvlněné krajiny s čajovými plantážemi, rýžovými políčky a bambusovými háji. Poprvé vidí nádherně modré nebe, jaké se prý v Šanghaji objeví jen několikrát v roce. Přesně po 11 hodinách vystoupí v Tunxi, kde bez problémů najde autobus do Tagkou, vesnice, z níž vede několik cest do Žlutých hor (Huang Shan), hlavní atrakce celé oblasti. Jízdenku do Tagkou je možno koupit již cestou ve vlaku. Za pouhých 30 yuanů dostanete  kromě lístku i odznak, podle něhož jste před nádražím identifikováni a okamžitě správně nasměrováni. Pokud by člověk téhle služby nevyužil, nevadí. Autobusové nádraží není daleko, jen asi 15 minut chůze, a autobusy na krátké vzdálenosti jezdí v Číně velmi často, spolehlivě a navíc levně. Každý, na koho se obrátíte, velmi ochotně poradí. S domluvou bývá trochu problém, ale za pomoci slovníčku se díky trpělivosti místních nakonec vyřeší úplně vše. Takže potud samá chvála. Občas člověk dokonce zapochybuje, jestli je takové jednoduché a pohodlné cestování vůbec exotické. Nakonec usoudí, že přece jenom ano. Vždyť je mezi tím obrovským množstvím Číňánků úplně jediný bílý a skoro jediný anglicky mluvící.

Když po hodině a půl dorazíte do Tangkou, je však už třeba se mít trochu na pozoru. Stejně jako všude v Asii se totiž i zde na cizince vrhají taxikáři a majitelé hotelů, kteří se každému snaží namluvit, že hory jsou obrovské a nebezpečné, tedy je nutno se buď nechat svézt k lanovce anebo se ihned ubytovat a preventivně odpočívat. Pravdou není ani jedno. Huang Shan je jen docela malá oblast plná špičatých vrcholků vysokých do 1800 m, kterou lze vyčerpávajícím způsobem skrz naskrz projít za 2 až 3 dny bez použití taxíku či lanovky. Převýšení z Tangkou je kolem 1300 m. Vedou tu extrémně pohodlné cesty, všechny uměle vybudované, žádnou přírodní stezku nenajdete. Převládají schody, tisíce schodů opatřených zábradlím. Lze se tu cítit úplně bezpečně. Zabloudit prakticky nelze, tři vzájemně se prolínající trasy jsou velmi dobře značené a civilizace se připomíná na každém kroku. Všude, i v nejvyšších polohách, stojí velké a většinou nevzhledné hotely, ubytování v nich je ale velmi drahé. Jednolůžkový pokoj by vyšel skoro stejně jako nocleh v Hiltonu. Levněji, zato pohodlně, se lze vyspat pouze na palandě v noclehárně, za 260 yuanů (skoro 800 Kč). Kromě toho se do hor platí velmi vysoké vstupné, 200 yuanů (600 Kč). Ceny tak závratnou rychlostí stoupají, že ani v nejnovějším vydání Lonely Planet dávno nejsou aktuální. Takže euforie, která se vás zmocnila cestou do Tagkou, se trochu rozplývá. Tím spíš, že jste od prvního okamžiku nuceni tolerovat davy povykujících čínských skupin, jejichž průvodci nehorázně řvou do mikrofonu, aby své svěřence překřičeli. S výškou se situace dokonce zhoršuje, protože 99 % turistů přijelo některou z lanovek. Přesto je tu až neuvěřitelný pořádek, nikde ani smítko. Pilní Číňánci v pracovních vestách totiž neustále sbírají papírky a pečlivě zametají, v dešti dokonce smetají vodu z cestiček a schodů. Rozum nad tím vším zůstává stát.

Přesto nakonec budete na pobyt tady rádi vzpomínat. Není možné si nezamilovat všechny ty pohádkové výhledy, které celý tenhle mumraj vlastně zavinily. Jelikož se Žluté hory nacházejí ve vlhké oblasti, mají skoro vždy něco společného s mraky. Ty se v ideálním případě válejí dole a vytvářejí několik takzvaných moří, podle nichž se jmenují i jednotlivé vyhlídky. Mraky však mohou jen tak poletovat mezi špicemi, někdy na okamžik zakryjí úplně všechno, aby za malou chvilku zase celou krásu odhalily. Všude rostou borovice atraktivních tvarů dodávající horám jedinečný charakter a vytvářející spolu se špičatými skalami nezaměnitelné, často bizarní siluety. Však také čínští umělci byli tou krásou odedávna fascinováni, skládali o ní básně a hlavně malovali obrazy, kterých tu vznikly statisíce. Turisté sem prý jezdí už 1200 let. Od roku 1990 je přírodní rezervace Huang Shan na seznamu UNESCO. Nádherně to tu vypadá prakticky stále. V průběhu roku prý neexistuje žádné období, v němž by nemělo smysl tyhle hory navštívit. Léta jsou horká a vlhká, deště sice časté a vydatné, ale málokdy trvají dlouho. V zimě zdobí skály a stromy sněhový poprašek, ale teploty se pohybují jen mírně pod nulou. Je možné se vykoupat v některém z horkých pramenů, které vyvěrají v podhůří. Vznikl kolem nich celý turistický komplex Hot Spring s hotely a bazény. Ve Žlutých horách si na své zcela jistě přijdou milovníci flóry, kteří zde mohou obdivovat nejrůznější rododendrony, magnólie, azalky, kamélie, lilie, orchideje a nepřeberné množství dalších rostlin. Horší je to ovšem s faunou. Dle informací zde sice žije hodně druhů savců, ptáků, obojživelníků i hmyzu, zvířata se ale ukrývají v bezpečné vzdálenosti od té vřavy. Není divu. Ani odolný cestovatel a dobrodruh tu nakonec dlouho nevydrží a nejpozději po třech dnech prchá. To je dobré provést po východní trase, dole na parkovišti před vstupní branou je třeba se nenechat zmást dotěrnými taxikáři a pokračovat pěšky směrem k vodopádu s názvem Nine Dragon Fall. Tady najednou nevidíte ani živáčka. Cesta je balzámem na duši, vede kouzelným bambusovým hájem, míjí čajové plantáže, odbočku k vodopádu a končí v tiché zapadlé vesničce.

Po návratu do Tangkou se naskýtá několik možností, jak prožít zbytek pobytu v téhle oblasti. V případě dostatku času by určitě mělo smysl obětovat 4 hodiny jízdy autobusem a přesunout se na sever kolem přehradní nádrže Taiping do jiných hor, Jiuhua Shan. Ty sice údajně nejsou tak vysoké ani atraktivní jako Huang Shan, mají však duši. Je v nich totiž 70 budhistických klášterů. Bohužel i sem postupně proniká turistický ruch.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Yixian

Podstatně méně časově náročná je návštěva překrásné oblasti Yixian jižně od Žlutých hor. Ve zvlněné svěže zelené krajině mezi políčky, plantážemi a háji se tu nacházejí 3 malebné vesničky, Xidi, Hongcun a Nanping. Ale pozor! Dříve, než se tam vydáte, je nezbytně nutné si na policii v Tagkou za 50 yuanů koupit zvláštní povolení. Bez něj by byla cesta zbytečná. Při vstupu do každé z vesniček je člověk malinko překvapen, protože musí vždy zaplatit ještě dalších 80 yuanů. Na tuto újmu lze naštěstí snadno zapomenout, protože se najednou ocitnete v úplně jiném světě a hlavně v jiné době, o několik století zpět.

Hongcun

Hongcun se rozkládá na březích jezírka Nanhu. Jeho půdorys je prý ve tvaru buvola. Vesnička má být buvolím břichem, jezírko představuje žaludek a kanály proplétající se mezi domy zase střeva. Mosty přes přilehlou říčku jsou nohy. V nevelkém, ale malebném břiše se lze donekonečna procházet uličkami bez jakéhokoliv provozu a nakukovat do velmi starých domků z dob dynastií Ming (1368-1644) a Qing (1644-1911). V některých jsou krámky s vkusnými suvenýry anebo s čajem, jiné jsou zařízené v původním stylu a volně přístupné k prohlídce. Obdivujete překrásnou osobitou architekturu, dřevořezby, obrazy. Nejde ale o skanzen. Vede se tu normální venkovský život, určitě dnes hodně zdeformovaný turistickým ruchem, přesto sympatický. Při procházce narazíte i na tržiště pod širým nebem, zahrady, několik malých návsí a četná malebná zákoutí. Všude pracují malíři obrazů, posedávají na lavičkách, na schodech, na zemi. Neodmyslitelně sem patří, malířství tu má tradici po celá staletí. V perifernějších uličkách si odpočinete i od turistů a prodavačů a pozorujete, jak se asi žilo v čínské vesnici před staletími. Na ulici se odehrává všechno možné, podivujete se, že praní prádla je mužskou záležitostí a marně přemýšlíte, jaký je český výraz pro muže vykonávajícího tuhle činnost.

Xidi

Velmi podobná atmosféra vládne i ve vesničce Xidi. Architektura se malinko liší, působí trochu impozantněji. Xidi je ale ještě menší, zasazená přímo mezi zahrady a pečlivě obdělávaná políčka. Tady stojí zato si udělat vycházku po některé z polních cest, které vedou k úplně zapadlým vískám a samotám, kde se doslova zastavil čas. Příležitost navštívit ryzí venkov je v Číně vzácností, protože i vesnice jsou obvykle rozlehlé a z centra na periferii to bývá velmi daleko. Xidi dominuje skvostná slavnostní brána z dob dynastie Ming. Je pouze jedinou zachovanou z původních devíti, ty ostatní zničila kulturní revoluce.

Hongcun i Xidi byly v roce 2000 zapsány na seznam UNESCO. Architekty bývají nazývány živými muzei dynastií Ming a Quing, mnozí turisté je řadí k nejkrásnějším místům na zemi, místní obyvatelé svůj kraj milují a hovoří o něm jako o pohádkové říši.

Kdo se ani po návštěvě těchto dvou kouzelných míst nenasytil, může se podívat do další, nejmenší, ale podobně skvostné vesničky, která se jmenuje Nanping. Ani tady nebude zklamán.

V blízkosti Žlutých hor a Yixianu se nachází několik dalších zajímavostí, kterými lze pobyt v oblasti podle časových možností doplnit. Určitě má smysl strávit alespoň půl dne i v Tunxi a jeho malebném starobylém centru. Špatný není ani výlet do blízkého města Shexian, kde také vládne snaha o rozvoj cestovního ruchu, zatím ale méně úspěšná. Staré úzké uličky mají své kouzlo, ale jsou zanedbané a jejich architektura zdaleka nedosahuje krásy vesniček v Yixianu. I řada sedmi slavnostních bran Tangyue asi 7 kilometrů od centra je trošku zklamáním, zvlášť když jste se nechali nalákat úžasnými reklamními fotografiemi. Toto dílo pochází také z dob dynastií Ming a Quing. Symbolizuje věrnost, synovskou oddanost, mravopočestnost a spravedlnost, každá brána má osobitý příběh. V těsné blízkosti lze navštívit i dva pěkné chrámy a zahradu rodiny Bao plnou bonsají.

Po necelém týdnu uléháte v Tunxi do nočního vlaku, spokojeni a plni zážitků, překvapeni, o kolik jste za tak krátkou dobu bohatší.