Chytit tu správnou vlnu není v surfování snadné. Naučit se to můžete třeba v Maroku!

Jedna, druhá, třetí… teď! Vyhoupnu se na surfovací prkno a pádluji, co mi ruce stačí. Tři vteřiny a bílá pěna mě dostihne, popadne a prkno náhle sviští neuvěřitelnou rychlostí. Nazvednu se na pažích a vyskočím s jednou nohou vpředu, vybalancuji a…. uááááá…. už si letím jako s větrem o závod. Pode mnou se vlna nabaluje a uhání ke břehu.

Naklonit doprava a vlna mě unáší podél pláže kamsi do neznáma. Nakonec to vše trvá jen několik desítek sekund. Vlna se zmenšuje, zpomaluje a pak mě vyplivne do vody. Úžasné, ale příště se mi to podaří snad ještě líp, myslím si a hned se zase vrhám proti dalším vlnám, které se vytvářejí asi sto metrů přede mnou. A znovu a znovu. Nechce se přestat, touha po lepším zvládnutí další vlny mě nepouští.

Slunce se pomalu schyluje nad obzor, oceán se uklidňuje a vlny se zdají jaksi mírnější. Někdy se jen tak nechávám kolébat na mírných vlnkách nebo se posadím na prkno a pozoruji vzdálený obzor. Podél pobřeží na sever se vypínají kopce s pichlavými arganovými stromy, jež rostou pouze v Maroku a plodí malé olivy, z nichž se získává vzácný arganový olej. Za kopci už začíná podhůří Vysokého Atlasu. Na jihu po pár kilometrech vytváří zase menší řeka údolí, kterému se ne nadarmo říká Rajské. Balvany střídají chladivé tůně s tyrkysovou vodou a stín poskytují okolní palmové stromy zasazené v dramatickém údolí s vysokými kopci po stranách.

Nezapomeňte navštívit Marrakéš a Essaouiru!

Pauza s koblihou a levnou bižuterií

Na břehu zatím oceán vyklidil místo dlouhé pláži, kam by se nyní vešlo několik fotbalových hřišť a toho také využívají místní mladíci, kteří zde pravidelně večer hrají svou ligu. Nad balvany na konci pláže po zhruba kilometru se noří nízké červené domky z nedaleké rybářské vesnice.

Tady se mísí život místních a surfařů, postav v dlouhých dželabách a barevných šatech, mezi nimiž se prodírají žabí muži a ženy v neoprenech s prkny. K večeru na sebe oblečou evropská trika a zaplní několik místních restaurací, které nabízejí nejen jedinečné tajine a kuskus, ale i evropské palačinky nebo dokonce pizzu.

Když se člověk při surfování unaví, hodí s sebou do vyhřátého písku a užívá slunečních paprsků, které jsou i v lednu příjemně teplé a umožňují opalování v plavkách. K místnímu koloritu patří podomní obchodníci se sladkými koblihami, čerstvými jahodami, ale také berberskou bižuterií.

Pokud jsou vlny ideální, roznese se to po surfařských školách v okolí a sjede se sem několik aut se skupinkami začátečníků, kteří po nezbytné rozcvičce začnou probírat triky tohoto jedinečného sportu. Místní rodinky se sejdou většinou jen ve volných dnech a raději zůstávají mezi stromy, kde si natáhnou plachty a na úpatí stromů posadí na oheň typické kameninové hrnce, z nichž se line vůně tajine.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

A co večer?

K večeru je čas na projížďku na velbloudu, zacválání na koni či jen procházku po ztichlé pláži, kterou dokreslují nezbytní surfaři v oceánu, kteří čekají při západu slunce na svou poslední vlnu.

Téměř bych to nazvala ráj, ale dobře vím, že podél pobřeží se najde nespočet dalších, ještě magičtějších pláží, ať už s písečnými dunami, nebo s dramatickými skalami. V některých místech se v útesech také skrývají rybářské chatičky, do kterých se dostanete jen za odlivu. Jsou jedinečné tím, že každá je jiná a až na výjimky jsou bez vesnic, hotelů či restaurací a okupují je jen surfařští nadšenci či lidé, kteří hledají pohodu nezkaženou výdobytky civilizace.

Surfaři se to jen hemží podél pobřeží u větších měst a na plážích u koloniálních přístavů, třeba u jedinečného městečka Essaouiry, kde se dá vyzkoušet i kite surfing, adrenalinové surfování, při kterém surfaře pohání ještě síla větru. A že tady u Essaouiry vanou větry téměř po celý rok, ne nadarmo se městu přezdívá větrné.

Nejen jižní pobřeží je však známé surfařskými sporty. Také více na sever najdete vyhlášená surfařská místa a jejich názvy odkazují na ty australské (australští surfaři byli první, co oblast důkladně zmapovali), jindy nechávají prostor představám – Krokodýlí místo, Ďáblova skála či Kotel. Nejvíce je jich však v oblasti městečka Taghazout kousek od Agadiru, z nichž mnohé mohou směle soupeřit i s australskými surfařskými spoty.