Chuť Japonska

Tradiční i netradiční kuchyně

Ideální základnou pro poznávání japonské kuchyně je aglomerace Kantó s hlavním městem Tokio či oblast Kansai s okouzlujícím historickým centrem Kjóto. Japonská kuchyně zdaleka není jen slavné suši a tempura, jídla oblíbená po celém světě, i když i ta zde mají své nezastupitelné místo.

Jak ochutnat suši skutečně japonským způsobem? Suši si Japonci většinou nepřipravují doma, ale jedí ho především v restauracích. Nejběžnější variantou je takzvané kaiten zuši – restaurace s pojízdným pásem a malými mističkami, kde si každý sám vybere, na co má právě chuť. Hezčí zážitek však budete mít při návštěvě některé z menších restaurací, kde tradiční japonský kuchař připravuje suši přímo před zraky hostů podle jejich přání nebo jeho doporučení. Poslední, nejrychlejší variantou je koupit si už připravené suši přímo v obchodě v takzvaném bentó boxu – dokonce i v těch nejmenších obchůdcích vždy najdete pár kousků zabalených ke konzumaci s sebou.

Suši existuje řada variant a druhů. Pro našince jsou nejznámější maki – válečky rýže zabalené do řasy nori, a nigiri – v překladu doslova „uhnětená rýže“ – bochánky rýže s mořskými plody. Tyto „dary moře“ a další suroviny, ze kterých se suši v Japonsku připravuje, budou pro nás často úplně neznámé, stejně tak jako další varianty tohoto pokrmu. I pro znalé návštěvníky Japonska je občas obtížné mořské plody na suši poznat, a s těmi nejexotičtějšími mají někdy problém i sami Japonci.

Tradiční japonská tempura jsou vlastně nejrůznější suroviny osmažené v horkém oleji. Vybrat si můžete, na co máte chuť – v křupavém zlatavém těstíčku tempury je možné připravit zeleninu, maso, houby, čerstvé ryby i krevety a jiné mořské plody. Způsobů konzumace je také nespočet – od jednoduchých stánků na ulici s typickým street food až po luxusní restaurace, kde vám kuchař na přání dokonale osmaží přesně ty kousky, které si vyberete.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Další známou pochoutkou typickou pro Japonsko je wagjú, japonské hovězí maso, které proslavily farmy z okolí města Kóbe. Jedná se prý o nejlepší a nejdražší hovězí na světě, jež si zaslouží také prvotřídní prezentaci. Luxusní restaurace cílí na naprostou spokojenost hostů a dokážou jim připravit dokonalý komplexní zážitek. Na kvalitu hovězího se v Japonsku velmi dbá, podle regionů a druhu masa se odvíjí jeho ochranná známka, a hlavně pak jeho výsledná cena. V nejlepších restauracích ke každému masu na požádání doloží i certifikát původu. Vrcholem kulinářského umění je wagjú připravené mistry kuchaři na horké plotně teppan.

Japonská kuchyně se liší podle jednotlivých regionů. Například na souostroví Okinawa, jež leží v nejjižnější části Japonska, se kultura, a tedy i místní kuchyně, vyvíjely dlouho dobu izolovaně od zbytku země. Typické pro tuto oblast je vepřové maso, exotická zelenina a také silná tradiční pálenka awamori vyráběná z rýže. Okinawská kuchyně je dokonce tak specifická, že populární restaurace zaměřené výhradně na okinawskou kuchyni můžete navštívit po celém Japonsku.

I když je pro návštěvníky Japonska zajímavá především tradiční japonská kuchyně, samotní Japonci milují i zahraniční speciality – velmi oblíbená je francouzská, italská i čínská kuchyně. Typické ale je, že se japonští kuchaři snaží využít místní suroviny a dokážou je také umně zakomponovat do cizokrajných receptů. Italská jídla tak mohou v místním provedení obsahovat i tofu nebo lokální druhy zeleniny a mořských plodů. Jiní kuchaři v zahraničních restauracích se naopak striktně drží tradičních receptů a používají ty nejkvalitnější autentické suroviny. Může se vám tedy lehce stát, že v Japonsku ochutnáte nejlepší italské těstoviny, jaké jste dosud jedli.

Japonský řád je všudypřítomný

Našince možná překvapí, jak moc se Japonci snaží vše maximálně zdokonalit a optimalizovat. Vše musí fungovat co nejlépe a nejjednodušeji. Typickým příkladem jsou japonské vlaky šinkansen a jízda tímto druhem dopravy je sama o sobě opravdovým zážitkem. V ranní špičce tyto téměř půl kilometru dlouhé vlaky následují za sebou klidně každé 3–4 minuty, přičemž uhánějí rychlostí až 300 km/h a jsou naprosto přesné. Pokud se nestane něco opravdu neočekávaného, například nepřijde nějaká přírodní katastrofa, není třeba mít obavy z nespolehlivé dopravy.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Tokio – úplně jiné velkoměsto

Metropole Tokio je naprosto fascinující. Leží v největší aglomeraci na světě – samotné město má 10 milionů obyvatel a celá aglomerace téměř 40 milionů. Obdivuhodná je zejména doprava. Městské a příměstské vlaky, veřejné a soukromé linky metra (ano, metro je v Japonsku i soukromé), to vše bezchybně funguje v několika úrovních nad sebou. I přes maximální snahu provozovatelů o usnadnění orientace může být tento systém poměrně tvrdým oříškem i pro zkušené cestovatele. Tokio je tak veliké, že se zde zcela vytrácí tradiční městské uspořádání, na jaké jsme zvyklí, tedy jedno centrum a jeho okolí. Působí spíše jako uskupení mnoha menších měst, kdy každé je něčím typické a má jinou atmosféru. Některé čtvrti jsou spíše administrativní, některé žijí nočním životem a ty nejznámější lokality, jako je třeba Ueno, Šibuja a Šindžuku, propojuje slavná okružní vlaková linka Jamanote. V samém srdci tohoto prostoru, v geografickém středu Tokia, se rozprostírá obrovská zelená plocha, uprostřed níž stojí císařský palác. Zeleň Japonci milují. Ve všech městech najdete upravené parky a téměř na každém rohu na vás vykoukne malinké zákoutí zeleně. Na každý kousek místa, kde jen to je možné, se Japonci snaží vnést alespoň skromný dotek přírody.

Kjóto – kolébka tradice

Japonci jsou velmi hrdí na místa, odkud pocházejí, a proto mezi sebou města a regiony lehce soupeří. V kultuře, v jídle i v životní filozofii panuje přátelská rivalita. Každé město má svého ducha, kuchyni, tradice a typický rytmus. Například kontrast mezi Tokiem a Kjótem je velmi znatelný. Tokio je moderní, na výkon zaměřené město, jež nikdy nespí, Kjóto je naopak hrdé na svou historii císařského hlavního města, památky a kulturní tradice. Také je mnohem menší než Tokio, rozprostírá se v uzavřené kotlině a oproti Tokiu vůbec nenarostlo do výšky. Stojí zde pouze několik mrakodrapů a městská zástavba jako mořské vlny naráží na úbočí zelených kopců. V rozlehlých lesích kolem jsou rozesety nesčetné historické chrámy a svatyně, zatímco původní císařský palác leží – podobně jako v Tokiu – v poměrně prázdném srdci města. Rytmus Kjóta je pomalejší, tempo uvolněnější a přímo vybízí k procházkám a prozkoumání úzkých uliček a ztracených zákoutí tohoto údajně nejtradičnějšího japonského města. Alespoň podle mnohých Japonců.

Sami Japonci si svých tradic velice váží, země byla dlouhou dobu zcela uzavřená (od roku 1603 do 1867 v kompletní izolaci), takže jádro japonské kultury je velmi pevně utvořené. Tím, že jde o ostrovní stát, si země i po opětovném otevření stále uchovává své tradice, a například tradiční řemesla a farmaření jsou dodnes velmi uznávaná povolání. Japonsko je v porovnání s ostatními asijskými zeměmi unikátní. Liší se svými památkami, celkovou atmosférou i gastronomií – například tradiční japonská kuchyně wašoku byla v roce 2013 zařazena pod ochranu UNESCO jako součást nehmotného světového dědictví. Podobnou kulturu nenajdou cestovatelé nikde jinde na světě: Japonsko je země nejen krásná, pestrá a přátelská, ale také naprosto jedinečná.